Slovesný vid: Porovnání verzí

Nemá přítomný čas a má jednoduchý budoucí čas ve tvaru, formě přítomného času.

Dokonavá slovesa se od nedokonavých tvoří zpravidla pomocí [[předpona|předpon]] s tzv. perfektivizační funkcí. Některé předpony pozměňují význam původního slovesa, např. psát - ''přepsat'' nebo ''vypsat'' , jiné mají význam čistě perfektivizační (např. ''napsat''). U některých to ale nelze nebo vidový pár má různé - byť blízké - základy. Napřiklad k nedokonavým běžet, běhat se jako dokonavé používají dokonavá slovesa z vidového páru -bíhat - -běhnout: vybíhat, dobíhat - vyběhnout, doběhnout.

Z nedokonavých sloves se tvoří příponou ''-´va-'' nedokonavá slovesa opakovací, vyjadřující '''opakování''', násobnost děje, např. ''dělat - dělávat, chodit - chodívat'' nebo ''schovat - schovávat''.

Některá slovesa, například ''dělat'', lze použít ve více videch jako homonyma. Některé vidy lze i stupňovat (dělat, dělávat, dělávávat).<ref name="lukes">Dominik Lukeš: [http://www.dominiklukes.net/bibliography/platonickysvetgramatickychkategorii Terminologie a platonický svět gramatických idejí] In: ''Gramatická terminologie ve vyučování (Grammatical terminology and education)'', Praha, 2001</ref>

V minulosti se iterativa od frekventativ rozlišovala především formálně:<ref name="naserec2009">Z dopisů jazykové poradně, Naše řeč, 3/2009, str. 167–168</ref> za iterativa byla v češtině označována slova končící příponami -iti, -eti, -ěti, -ati nebo -ovati, zatímco za frekventativa byla považována slova s příponou -vati, ať už vyjadřovala opakování, opětování nebo jen trvání děje (Trávníček, 1951, str. 387<ref>Trávníček: ''Mluvnice spisovné češtiny'', Praha 1951</ref>). Šmilauer v roce 1971<ref>Šmilauer: ''Nauka o českém jazyku'', Praha, 1972, str. 40, 111, 112</ref> dělil slovesa na násobená a nenásobená, přičemž násobená dále dělil na opětovací (iterativní, např. ''nosil'') a opakovací (frekventativní, např. ''nosíval''); rovněž však pro něj formální stránka slova byla pro kategorizaci důležitější než významová. Podle Kopečného<ref>Kopečný: ''Slovesný vid v češtině'', Praha, 1962, str. 21</ref> byly termíny iterativum a frekventativum v české mluvnické tradici zpočátku synonymní. Starším termínem je podle Kopečného frekventativum (poprvé se objevuje u Blahoslava, zatímco frekventativum až u Rosy), u Pelcla je dokonce iterativum silněji opětované než frekventativum.

V dnešních pracích se jako frekventativa nebo iterativa označují ta slova, která nutně (příznakově) vyjadřují opakovanost děje. Tomu nevyhovuje například sloveso „dávat“, které například ve větě „dával mu ty peníze, ale on si je nevzal“ opakovanost nevyjadřuje.<ref name="naserec2009" />

Vedle násobitelnosti je dalším rozměrem vidu ještě aktuálnost. V češtině ze za frekventativa nebo iterativa v současné době označují jen taková slovesa, která jsou nutně (příznakově) neaktuální, t. j. v přítomném čase nikdy nevyjadřují to, co se děje v přítomném okamžiku: sloveso „nosím“ tedy není frekventativem ani iterativem, přestože vyjadřuje opakovaný děj, zatímco slovo „nosívám“ je.<ref name="naserec2009" />

Slovesa, která mohou mít podle kontextu význam různých vidů (například „nejím špenát“ buď ve smyslu „nejídám špenát“ nebo „teď nejím špenát“), jsou označována buď jako indeterminovaná (neurčitého vidu) nebo jako homonymní (mohou nabývat různých významů).<ref name=naserec2009"lukes" /><ref name=lukes"naserec2009" /> Termín „durativa“ se podle jazykové poradny ÚJČ v současné době už nepoužívá, místo toho se mluví o slovesech „prostě nedokonavých“, která mohou, ale nemusejí označovat opakování.<ref name="naserec2009" />

Dokonavost v češtině se oproti tomu vyjadřuje použitím jiného, vidově párového slovesa s různými kmeny nebo různými předponami resp. jejich nepoužitím, tedy velmi nepravidelně. Průběhovost (neuzavřenost) lze ovšem vyjádřit jen v případě, že v češtině by bylo použito nedokonavé sloveso, významově ale nejde o totéž.

Česká nedokonavost má kromě průběhovosti zároveň i význam trvalosti, pravidelnosti, možné opakovanosti (i když ji nezdůrazňuje), je základním, normálním, běžnějším slovesem.

Dokonavost je zdůrazněním pohledu na děj jako celek, k uzavřenosti, celistvosti. Je také vyznačením specifika z normálu, základu, všeobecnosti, ovšem jakoby právě opačným směrem, na opačný pól, než průběhovost s důrazem na aktuální neuzavřenost.