Vajíčko: Porovnání verzí

'''Vajíčko''' ([[latina|latinsky]] '''ovum''') je [[samice|samičí]] [[pohlavní buňka]]. Slouží k [[pohlavní rozmnožování|pohlavnímu rozmnožování]] organismů a nese [[genetický materiál]] matky. Když dojde k [[oplodnění]] (splynutí se samčí pohlavní buňkou), vzniklá buňka se nazývá [[zygota]]. Proto říkáme, že zygota vznikne splynutím vajíčka a [[spermie]]. Vajíčka ptáků jsou také důležitým zemědělským produktem, o němž pojednává článek [[vejce]].

Vajíčka semenných rostlin (též [[ovulum|ovula]], [[megasporangium|megasporangia]] s [[integument|integumenty]]y, [[megasynangium|megasynangia]]) jsou [[mnohobuněčnost|mnohobuněčná]] tělíska, spojená se semenicí (placentou) tzv. poutkem ([[funiculus|funiculem]]), přes nějž je zajišťována výživa [[cévní svazek|cévním svazkem.]] V místě vstupu do bazální části vajíčka se cévní svazek větví (chaláza). Mají většinou dva obaly (vajíčka bitegmická) (u [[nahosemenné|nahosemenných]] jen jeden<ref name="cernohorsky" />) která se zakládají po obvodu vajíčka jako valy. Na vrcholu ale zůstává volný otvor, který se nazývá [[otvor klový|klový]] ([[mikropyle]]), kterým pak prorůstá při oplození [[pylová láčka]].

Vajíčka semenných rostlin se vyvíjejí z [[dělivé pletivo|dělivého pletiva]] [[semenice|placenty]]. V živném pletivu vajíčka ([[nucel]]u) vzniká poblíž otvoru klového jedna větší [[diploid]]ní buňka – mateřská buňka zárodečného vaku. Ta se obvykle různými způsoby dělí, aby na konci vznikl '''zralý zárodečný vak''', připravený k oplození. U sedmdesáti procent zkoumaných rostlin probíhá tzv. normální nebo také rdesnový typ vývoje zárodečného vaku.<ref name="cernohorsky">{{citace monografie| příjmení=Černohorský| jméno=Zdeněk|rok=1967| titul=Základy rostlinné morfologie| místo=Praha| vydavatel=SPN}}</ref> Mateřská buňka zárodečného vaku se redukčně dělí a ze čtyř takto vzniklých [[haploid]]ních buněk přežívá jediná – mladý zárodečný vak. Jeho jádro se třikrát dělí a vznikne osmijaderný zralý zárodečný vak. V něm se vytvoří šest malých haploidních jednojaderných buněk a jedna velká dvoujaderná centrální buňka zralého zárodečného vaku. Později obě její jádra splývají v jedno jádro [[diploid]]ní. Haploidní buňky jsou ve finále uspořádány po třech u opačných pólů zárodečného vaku. Dva buňky sousedící s vaječnou buňkou nazýváme buňky podpůrné ([[synergidy]]), napomáhají oplození a fungují jen po určitou dobu. Nejdůležitější z nich je však vaječná buňka poblíž otvoru klového. Tři buňky protistojné ([[antipody]]) jsou na opačném pólu zárodečného vaku, někdy zanikají brzy, někdy se dlouhodobě dělí. Pravděpodobně ovlivňují výživu vajíčka.

U dalších skupin rostlin bylo popsáno dalších minimálně devět typů vývoje zárodečného vaku. Známý je ještě například tzv. řebčíkový typ, u něhož se uplatňují [[triploid]]ní buňky.<ref name="cernohorsky" />