Ženevské úmluvy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 53 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q133536) |
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB |
||
Řádek 17:
== Dějiny mezinárodního humanitárního práva ==
[[Soubor:Herter - In the name of mercy give.jpg|thumb|200px|Plakát červeného kříže během první světové války]]
V roce [[1862]] [[Henri Dunant]] vydal knihu '' Vzpomínka na Solferino'' ve které popsal hrůzy války.
# založení permanentní agentury humanitární pomoci ve válce,
# smlouvu, kterou by byla uznána neutralita této agentury a povolila humanitární pomoc ve válečné zóně.
První návrh vedl ke zřízení [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]]. Druhý návrh vedl k přijetí [[První Ženevská úmluva|První Ženevské úmluvy]]. Za oba úspěchy Henry Dunant získal první [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]] v roce [[1901]].<ref>{{cite book | last = Abrams | first = Irwin | title = The Nobel Peace Prize and the Laureates: An Illustrated Biographical History, 1901-2001 | publisher = Science History Publications | location = US | year = 2001 | url = http://books.google.com/books?id=ny77bPwKxaUC | accessdate = 2009-07-14}}</ref><ref>[http://www.icrc.org/web/eng/siteeng0.nsf/htmlall/f00993 The story of an idea], film on the creation of the Red Cross, Red Crescent Movement and the Geneva Conventions</ref>
První úmluva byla přijata 22. srpna 1864 12 státy.<ref>{{cite book | last = Roxburgh | first = Ronald | title = International Law: A Treatise | publisher = Longmans, Green and co. | location = London | year = 1920 | url = http://books.google.com/books?id=G8NAAAAAIAAJ | accessdate = 2009-07-14 | page = 707}} Původními dvanácti členy byli [[Švýcarsko]], [[Badensko]], [[Belgie]], [[Dánsko]], [[Francie]], [[Hessel]], [[Nizozemí]], [[Itálie]], [[Portugalsko]], [[Španělsko]] a [[Wurtemburg]].
[[Clara Barton]] byla významnou osobou v kampani pro ratifikaci První Ženevské úmluvy ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], které ji ratifikovaly v roce 1882.<ref>{{cite book | last = Burton | first = David | title = Clara Barton: in the service of humanity | publisher = Greenwood Publishing Group | location = London | year = 1995 | url = http://books.google.com/books?id=rJyTkPqIC-sC | accessdate = 2009-07-14}}</ref>
Řádek 30:
Druhá úmluva byla poprvé přijata 6. července 1906 a specificky ošetřuje pravidla pro ozbrojené a námořní síly na moři.<ref>[http://www.fco.gov.uk/resources/en/pdf/treaties/TS1/1907/15 Text of the 1906 convention (French)]</ref>
27. července 1929 byla přijata třetí úmluva o zacházení s válečnými zajatci a nabyla účinnost 19. června 1931.<ref>Text in ''League of Nations Treaty Series'', vol. 118, pp. 304-341.</ref>
V inspiraci vlny humanitárního a pacifického entusiasmu po druhé světové válce a pobouření válečnými zločiny odhalenými během [[Norimberský proces|Norimberském procesu]] série konferencí byla vedena v roce 1949 a znovu potvrdila, rozšířila a revidovala předchozí tři úmluvy a přijala čtvrtou úmluvu o ochraně civilních osob během války.
Přes délku těchto dokumentů, během času se ukázalo, že jsou nekompletní. Ve skutečnosti se povaha válek v období [[studená válka|studené války]] změnila, což vedlo řadu lidí, že Ženevské úmluvy upravují vyhaslou realitu<ref>{{cite book | last = Kolb| first = Robert| title = Ius in bello| publisher = Helbing Lichtenhahn | location = Basel | year = 2009 | code=[ISBN 978-2-8027-2848-1]}}</ref>: na druhé straně, většina ozbrojených konfliktů byla vnitřními či občanskými válkami v dalším pohledu většina moderních asymetrických válek byla způsobila zvyšující se ztráty na civilistech, což vedlo k potřebě poskytnout civilním osobám a objektům další ochranu v bojové situaci, tedy k aktualizaci Haagských úmluv.
Z těchto důvodů byli přijaty roku 1977 dva dodatkové protokoly, který rozšířili podmínky Ženevských úmluv. V roce 2005 byl přijat třetí dodatkový protokol o přijetí dalšího ochranného znaku, Červeného krystalu.
Řádek 64:
Toto ustanovení stanoví, že se Ženevské úmluvy použijí ve všech případech mezinárodních konfliktů, pokud alespoň jeden z válčících státu ratifikoval úmluvy. Zejména:
* Úmluvy se použijí ve všech případech [[vyhlášení války]] mezi smluvními státy.
* Úmluvy se použijí ve všech případech ozbrojeného konfliktu mezi dvěma nebo více smluvními státy, i kdyby nedošlo k vyhlášení válečného stavu. Tato podmínka byla přidána v roce 1949 k řešení situací s charakterem války bez formálního vyhlášení (např. policejní akce).<ref name="pictet">{{cite book | last = Pictet | first = Jean | title = Geneva Conventions of 12 August 1949: Commentary | publisher = International Committee of the Red Cross | year = 1958 | url = http://www.loc.gov/rr/frd/Military_Law/Geneva_conventions-1949.html | accessdate = 2009-07-15}}</ref>
* Úmluvy se použijí i když jeden ze států není stranou, ale pouze pokud je daný stát „akceptuje a použije ustanovení úmluv“.<ref name="pictet" />
Článek 1 [[Protokol I|Protokolu I]] dále upřesňuje, že ozbrojený konflikt proti koloniální nadvládě a cizí okupaci je také kvalifikován jako mezinárodní.
Pokud jsou kritéria mezinárodního konfliktu shledána, plná ochrana podle úmluv se pokládá za uplatněnou.
=== Společné ustanovení článku 3 týkající se vnitrostátních ozbrojených konfliktů ===
Ustanovení článku 3 stanoví, že jistá minimální pravidla válečného práva se také použijí v ozbrojeném konfliktu, který nemá mezinárodní charakter, ale je probíhá uvnitř hranic jednoho státu. Aplikace tohoto ustanovení vyžaduje [[výklad (právo)|interpretaci]] pojmu ''ozbrojený konflikt''.<ref name="pictet" /> Například by se ustanovení použilo v případě konfliktu mezi vládními a povstaleckými silami nebo mezi dvěma povstaleckými skupinami nebo jinými konflikty válečného charakteru uvnitř jednoho státu. Útok skupiny osob na policejní stanici nebude považován za ozbrojený konflikt podle článku 3, ale pouze akci podle práva daného státu.<ref name="pictet" />
Ženevské úmluvy jako celek nejsou použitelné v situaci vnitrostátního ozbrojeného konfliktu, pouze omezené podmínky ustanovení článku 3<ref name="pictet" /> a dále [[Protokol II|Protokolu II]]. Důvodem omezení by byl konflikt s právy svrchovaného státu. V případě použití tohoto ustanovení platí:
* S osobami, které se aktivně neúčasní útočných akcí, včetně vojenských osob zraněných, nemocných či zajištěných bude zacházeno humánně.
* Zranění a nemocní budou ošetření.
Řádek 80:
== Vynucování úmluv ==
=== Ochranné mocnosti ===
Pojem ''ochranná mocnost'' má v úmluvách specifický význam. Ochranná mocnost je stát, který není částí ozbrojeného konfliktu, ale souhlasil s ochranou zájmů státu, který je součástí konfliktu. Ochranná mocnost je zprostředkovatelem umožňujícím komunikaci mezi stranami konfliktu. Ochranná mocnost také dohlíží na dodržování úmluv, jako například návštěva válečných zajatců nebo válečné zóny. Ochranná mocnost jedná jako zastánce zajatců, zraněných a civilistů.
=== Vážná porušení úmluv ===
Řádek 88:
* úmyslné způsobení velkého trpení nebo zranění,
* přesvědčování osob ke službě v nepřátelských ozbrojených silách,
* úmyslné zbavení či znemožnění práva spravedlivý proces.
Za vážená porušení čtvrté úmluvy se dále považují:
* braní rukojmích,
* rozsáhlé ničení a zabavení majetku neoprávněné vojenskou nutností a to nezákonně a bezohledně,
* nezákonné deportace nebo uvěznění osob.<ref name="icrc">[http://www.icrc.org/Web/Eng/siteeng0.nsf/html/5ZMGF9 How "grave breaches" are defined in the Geneva Conventions and Additional Protocols], International Committee of the Red Cross.</ref>
Státy, které jsou stranami úmluv, musí přijmout a vynucovat zákony trestající jakýkoliv takový trestný čin. Státy jsou také povinny vyhledat osoby, které spáchaly dané trestné činy nebo je neřídily a postavit je před soud bez ohledu na jejich občanství a místo kde byl trestný čin spáchán. Princip universality platí také pro vynucování úmluv.
== České právo ==
Ženevské úmluvy byly [[Československo|Československem]] podepsány a následně [[ratifikace|ratifikovány]]. Ve [[Sbírka zákonů|Sbírce zákonů]] byli vyhlášeny pod číslem '''65/1954 Sb'''.
Dva dodatkové protokoly byly podepsány v Ženevě dne [[8. červen|8. června]] [[1977]] a po ratifikaci vyhlášeny pod č. '''168/1991 [[Sbírka zákonů|Sb.]]'''. Dne 8. 12. 2005 byl v Ženevě sjednán již třetí dodatkový protokol, v Česku vyhlášený pod č. '''85/2007 Sb.m.s.'''
| |||