Pohlavní rozmnožování: Porovnání verzí

Pohlavní rozmnožování má tedy minimálně dvě fáze: produkci pohlavních buněk a jejich splynutí (tzv. [[oplodnění]]). Jinak mezi produkci pohlavních buněk a jejich splynutí může být vložen ještě tzv. [[gametofyt]]. Po oplodnění může následovat ještě nějaká forma [[péče o potomstvo]] ([[březost]], [[hlídání mláďat]], [[krmení mláďat]], vyživování oplodněného vajíčka mateřskou rostlinou…).

To, že pohlavní rozmnožování v určité formě existuje u většiny druhů na Zemi, naznačuje, že zřejmě přináší organismům nějakou výhodu. Evidentně se jedná o [[evolučně stabilní strategie|evolučně stabilní strategii]]. Existuje nepřeberné množství hypotéz, jež se snaží vysvětlit vznik a přetrvání pohlavního rozmnožování. Rané úvahy považovaly sexualitu za zdroj evoluční proměnlivosti. Ve své původní formě jsou sice již tyto názory překonány (zásadní roli mají [[mutace]]), nicméně pohlavně se rozmnožující druhy by mohly mít díky [[segregace (genetika)|segregaci]] a [[crossing-over|rekombinaci]] vyšší plasticitu ([[John Maynard Smith|Smithův]] [[model božích mlýnů]]) či vyšší polymorfismus populací. Taktéž [[model životem kypícího břehu]] předpokládá vysoký polymorfismus v pohlavně se rozmnožujících populacích a považuje ho za možnost, jak rozšířit [[ekologická valence|ekologickou valenci]] druhu a být tak úspěšnější ve srovnání s nepohlavními jedinci. Podle některých hypotéz (tzv. [[model sysifovských genotypů]]) vede pohlavní rozmnožování (častěji než to nepohlavní) k vytvoření „elitních“ jedinců, kteří jsou výborně přizpůsobeni okamžitým podmínkám a dají vzniknout celé další generaci druhů (kteří však opět budou velice variabilní).<ref name="uvod">{{citace monografie| titul = Úvod do evoluční biologie | vydání =2| vydavatel= Academia| isbn = 978-80-200-1539-6| rok=2007 | jméno=Jaroslav| příjmení =Flegr| místo=Praha}}</ref>

Pohlavní rozmnožování by mohlo být též prostředkem, jak udržet [[diploidie|diploidii]] a mít tedy každý gen dvakrát (což je výhodné např. pro rychlou evoluci genů a udržování polymorfismu). Možná, že pohlavní roznožování omezuje vliv [[genetický draft|genetického draftu]] a umožňuje, aby se výhodná alela zbavila (díky rekombinaci) sousedství nevýhodných mutací. Jiné hypotézy předpokládají, že sexualita a s ní spojený vznik polymorfismu zastavuje [[Mullerova rohatka|Mullerovu rohatku]], která by jinak vytvářela v genomech čím dál tím více subletálních mutací, proti nimž nepanuje dostatečná [[přírodní výběr|selekce]]. Jiná kategorie hypotéz uvažuje, že pohlavní rozmnožování zvyšuje tzv. [[inkluzivní zdatnost]] jedince (s ohledem na [[příbuzenský výběr]]): v tomto ohledu se proslavil [[model vlastního pokoje]] a [[model loterie]].<ref name="uvod" />

Slavnou teorií vysvětlující vznik sexuality je také [[model negativní dědičnosti zdatnosti]], který pracuje s konceptem [[efekt červené královny|červené královny]]. Podle tohoto modelu by mohlo být výhodné, aby se potomci co nejvíce lišili od svých rodičů a lépe tak např. unikli [[Parazitismus|parazit]]ům. Jiná skupina hypotéz považuje pohlavní rozmnožování za pouhou [[evoluční past]], z níž už není úniku (např. v důsledku hromadění mutací či [[genomický imprinting|imprintingu]]). Zajímavý je také názor, že pohlavní rozmnožování je výhodné nikoliv pro daného jedince, ale z hlediska jeho cizopasníka nebo nějakého sobeckého genetického elementu.<ref name="uvod" />