Olga Borisovna Lepešinská: Porovnání verzí

Dle Lepešinské, buňky nezvnikají dělením z jiných buněk, ale z "živé hmoty", což je jakýsi všudypřítomný a věčný éter, který je univerzální v tom smyslu, že z něj může vzniknout jakákoliv buňka či organismus. Nová buňka vzniká díky vzájemné interakci živé hmoty a mateřské buňky. Zajímavostí je, že Lepešinská dělení buněk uznávala, jen jako příčinu dělení označila, že buňka je přeplněná molekulami, nová buňka je jen neživotaschopný odpadní pytlík a jako důkaz svého tvrzení udávala, že když buňce přisuneme dostatek živin, které buňka, nemaje žádný regulační mechanismus, do sebe vcucává a tak se brzy přeplní a proto se začne dělit. Teorie živé hmoty byla anachronismus sahající až do raného novověku a proto absolutně stojící mimo zájem akademické obce. Situace se změnila v roce 1950. Trofim Lysenko, blízký přítel Stalina a průměrně vzdělaný agronom, který se právě díky Stalinovi stal nekriticky přijímaných odborníkem na biochemii, způsobil svými amatérskými zásahy do sovětského semenářství zaplevelení osiva a tím významné snížení produkce obilnin. Aby neztratil Stalinovu přízeň, nebo snad proto, že sebevědomě hledal důvod zaplevelení mimo důsledky své intervence, vyzdvihl teorii Lepešinské jako jedinou správnou a dále ji rozvinul. Dle Lysenka, když buňka působí na živou hmotu, tak se z ní může stát jakákoliv jiná buňka v závislosti na aktuálních podmínkách. Vysvětlil tak, proč došlo k rozsáhlému zaplevelení osiva - semeno obilnin se proměnilo v semeno plevele. Lepešinská Lysenkovo rozpracování akceptovala. ▼

Kvůli blízkému přátelství mezi Lysenkem a Stalinem, jakožto i kvůli tomu, že jak Lysenko, tak Lepešinská byli velmi aktivní v odstraňování oponentů, byla teorie živé hmoty v Sovětském svazu a jeho satelitech bezvýhradně přijata a vědecká pracoviště začala hlásit absurdní pozorování přeměny buněk jednoho druhu do buněk druhu jiného, Československo nevyjímaje. ▼