Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie: Porovnání verzí

m
tzpo
m (napřímení odkazu)
m (tzpo)
'''Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie''' (AVNOJ;[[srbochorvatština|srbochorvatsky]] '''Antifašističko Veće Narodnog Oslobođenja Jugoslavije''') byla politická organizace národněosbozeneckýchnárodněosvobozeneckých sil, které získaly určité části okupovaného [[království Jugoslávie]] pod svou kontrolou v časech [[druhá světová válka|druhé světové války]]. AVNOJ bylo hlavní politickým vedením odporu proti okupaci v zemi. V jeho čele stály [[Josip Broz Tito|Titovy]] [[jugoslávští partyzáni|partyzánské síly]].
 
== Historické události ==
== První zasedání ==
 
[[26. listopad]]u [[1942]] uspořádali partyzánští vůdci Jugoslávie první setkání AVNOJe v [[Bihać]]i, ve městě v nejzápadnějším cípu [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]]. Zde se snažili nejen jednat o situaci v zemi, ale získat také i podporu v zahraničí - uznání že jsou jedinou politickou silou, která má právo jednat za národy Jugoslávie. Cílem tak bylo oslabit exilovou vládu i jiné skupiny v zemi, přesněji [[Četnici|četnické]] hnutí, jehož cílem bylo naopak obnovit monarchii. Proto také nebyli členy rady pouze komunisti, zastupenyzastoupeny bylabyly i další názorové proudy. Titovi komunisté ale celé organizaci předsedali a jejich vliv byl zcela klíčový. Jednání delegátů diskutovalo o následujících klíčových bodech:
 
* [[demokracie]]
Druhé zasedání protifašistické rady se konalo v [[Jajce]], v období od [[21. listopad]]u do [[29. listopad]]u. Tito prohlásil AVNOJ vedoucím orgánem v zemi. Byly dále konkretizovány body poválečného zřízení země:
 
* Bude vytvořena federativní Jugoslávie, založená na právu sebeurčení. V souladu s tím bylo plánováno, že jihoslovanské národy, tedy nyní již [[Srbové]], [[Chorvati]], [[Slovinci]], [[Makedonci]] a [[Černohorci]] jmenovitě (nikoliv již pouze Srbové, Chorvati a Slovinci jako v časech království) budou mít jednotná práva ve všech republikách. Byly nyní považovány za tzv. [[konstitutivní národ]]y. Byl tedy přijat [[Sovětský svaz|sovětský]] model decentralizace státu a vícestupňové federace (tzn. jednotlivé celky mají na svém území další ještě podřízené jednotky). Tento návrh byl sice odsouhlasemodsouhlasen, [[Moša Pijade]] však žádal otevřít ještě otázku možného [[právo na sebeurčení|práva na sebeurčení]] chorvatských Srbů.<ref name="Troud65">{{Citace monografie
| příjmení = Troud
| jméno = Gilles
* Bude vytvořena [[národní rada osvobození Jugoslávie]] se sídlem v Jajce a bude fungovat jako dočasná vláda.
* Tito se stane [[maršál]]em Jugoslávie a premiérem.
* AVNOJ bude moci uzvaíratuzavírat smlouvy za jugoslávskou vládu v zahraničí.
* Král [[Petr II. Karađorđević|Petar II. Karađorđević]] neusedne na trůn<ref name="Troud65"/> a nenavrátí se do vlasti do okamžiku, než se v [[referendum|referendu]] rozhodne o statusu [[monarchie]].
 
Většina obyvatelstva v Jugoslávii paradoxně přístup partyzánů podpořila. Kromě toho, že se totiž ukázal Tito se svými bojovníky jako rozhodná síla proti fašistům, byla také většina lidu ze starého království zklamána a naděje nové a lepší společnosti v něm vzbudily pozitivní odezvu.
 
[[Sovětský svaz|Sovětská]] strana, na kterou partyzáni spoléhali, byla silně znepokojena skutečností, že se o tomto zasedání nedozvěděla. Moskva vedla politiku sice jinou, nakonec ale partyzánské hnutí přecijenpřeci jen podrželi a uznali, neboť se jednalo o komunistickou sílu - a podpora jakékoliv jiné organizace (například [[četnici|četniků]]) by mohla vést k pro SSSR horšímu výsledku, např. obnovení původního uspářádníuspořádání státu. Západní spojenci rozhodnutí AVNOJe podpořili, neboť museli uznat skutečnost, že se jednalo o radu jediné organizace, která byla schopná proti fašistům aktivně bojovat. Navíc partyzáni získávali již delší dobu nejen morální, ale i materiální podporu z jejich strany.
 
V souvislosti s projektem federalizace byly zřízeny další rady pro jednotlivé budoucí [[svazová republika|svazové republiky]], které se staly de facto zárodky budoucích orgánů těchto celků. Měly víceméně stejný název, avšak se nazývaly Zemské antifašistické rady (Zemsko antifašističko vijeće...).