Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 6 lety
m
typo
Zbraň navrhl Kruppův dělostřelecký konstruktér, inženýr dr. Fritz Rausenberger. Skládala se z 28 m dlouhé hlavně [[ráže]] 210 mm s 6metrovým prodloužením bez vývrtu, jež byla vložena do 380milimetrové [[Hlaveň|hlavně]] železničního děla zvaného ''Langer Max'' [[Dlouhý Max]] uloženého na speciálním [[Železnice|železničním]] podvozku. Vlastní dělo bez podvozku vážilo 256 tun. Vzhledem k ohromné hmotnosti musela být hlaveň opatřena po celé délce speciální oporou, aby nedošlo k jejímu provisu.
 
Dělo dokázalo vystřelit 94 kg těžký [[náboj]] do vzdálenosti až 130 km (údaje o hmotnosti nábojů a dostřelu děla se v jednotlivých wikipediích různí), přičemž střela dostoupala až do výše 40 km, což byla největší výška, jíž dosáhl člověkem vytvořený [[projektil]] do doby, než v říjnu [[1942]] úspěšně vzlétla první německá [[balistická raketa]] [[V-2 (raketa)|V2]]. Současně šlo též o první člověkem vytvořenou střelu, která dosáhla [[Stratosféra|stratosféry]].
 
===Střelba===
[[Image:Langer Max GunShellPreparation1918.jpg|thumb|Německá osádka připravuje dělo k výstřelu.]]
Na počátku svého 170vteřinového letu dosáhl projektil rychlosti 1600&nbsp;m/s, což mu umožnilo dosáhnout stratosféry, kde na něj působil mnohem menší [[Odpor prostředí|odpor vzduchu]], takže vzrostl jeho dolet. Vzhledem k dostřelu kanonu bylo třeba brát v úvahu i zakřivení zemského povrchu a [[Coriolisova síla|Coriolisovu sílu]]. <br />
Extrémní mechanické a tepelné poměry (tlak téměř 500 &nbsp;MPa, teplota až 2000&nbsp;° C) v hlavni vedly k rychlému opotřebovávání jejího vývrtu. Každá hlaveň snesla jen 65&nbsp;výstřelů a poté musela být odeslána zpět do Kruppových závodů, kde byla převrtána na ráži 224&nbsp;mm a pak ještě jednou na 238&nbsp;mm. Pro každou sérii výstřelů tedy musely být použity specifické náboje. Jednotlivé náboje proto byly číslovány, aby nedošlo k záměně. Převrtáním byl zvětšen vnitřní objem hlavně, což vedlo ke snížení tlaku při výstřelu a tudíž ke snížení dostřelu. Proto bylo nutno palebné postavení vždy přemístit blíže k cíli.
 
Základem pro Pařížské dělo byl již zmíněný Dlouhý Max, který byl původně zamýšlen jako [[Válečné loďstvo|námořní]] dělo, proto bylo k jeho obsluze zapotřebí 80&nbsp;námořníků [[Kaiserliche Marine|císařského loďstva]], jimž velel [[admirál]]. V blízkosti děla bylo rozmístěno několik [[Dělostřelecká baterie|dělostřeleckých baterií]], jejichž úkolem bylo vytvářet hlukovou clonu, aby nedošlo k prozrazení jeho pozice.
 
==Bojové nasazení==
Celkem byl vyrobeny tři kusy těchto děl. První byl použit od [[20. listopadulistopad]]u 1917 pro testovací účely v [[Altenwalde]] u [[Cuxhaven]]u, další dva pak od března do srpna 1918 z několika pozic v [[Aisne (departement)|departementu Aisne]]: <br />
* Crépy v departementu Aisne – od března do května z lesa Saint-Gobain.
* Beaumont-en-Beine v departementu Aisne – od 27. května do 11. června a znovu 9. srpna 1918 (vypáleno pouze 64 výstřelů)
1 664

editací