V 50. letech a na počátku 60. let 20. století sestávala výzbroj tankových jednotek IOS z druhoválečných tanků [[M4 Sherman]], postupně vlastními silami modernizovaných ([[M51 Sherman]]), poválečných lehkých tanků [[AMX-13]], a poválečných středních tanků 1. generace [[M48 Patton]] a [[Centurion (tank)|Centurion]]. V 60. letech obdržely některé arabské státy, které v 50. letech svedly s Izraelem několik intenzivních tankových bitev, od [[Sovětský svaz|SSSR]] do výzbroje nový typ tanku, střední tank [[T-62]]. Ve své době se jednalo o nejmodernější tankovou konstrukci zavedenou do výzbroje států přímo se účastnících bojů tehdejší fáze [[Arabsko-izraelské války|arabsko-izraelského konfliktu]]. Modernizace starých typů izraelských tanků s cílem získat verze o bojové hodnotě blízké T-62 již nebyla s ohledem na jejich základní konstrukci dále proveditelná, jediným možným řešením bylo pořízení nového typu tanku. V roce 1966 nabídla [[Velká Británie]] v souvislosti s vývojem svého nového tanku 2. poválečné generace, tanku [[Chieftain]], Izraeli dohodu. V rámci dohody se Izrael měl zúčastnit poslední vývojové fáze Chieftainu, do výzbroje [[Izraelské obranné síly|IOS]] měly dodány v Británii vyrobené Chieftainy a zároveň měla být Izraeli povolena stavba montážní linky na jeho vlastním území. Britskou podmínkou však byl také nákup několika set tanků Centurion pro IOS. Dohoda byla uzavřena a na území Izraele byly z Velké Británie dopraveny 2 prototypy Chieftainu, kde proběhl za spolupráce britských a izraelských konstruktérů a pověřených důstojníků další vývoj tanku. Avšak některé arabské státy začaly Británii vyhrožovat různými druhy sankcí a došlo také k napadení několika britských [[ambasáda|ambasád]] při občanských demonstracích, a tak v listopadu [[1969]] Británie od dohody odstoupila. Po vypracování analýzy byl vydán roku 1970 izraelskou vládou souhlas k vývoji tanku vlastní konstrukce, zohledňujícího specifika nasazení izraelské obrněné techniky.
