Česká konfese: Porovnání verzí

Konfese nese titul ''Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavův království českého Tělo a Krev Krista Pána pod obojí přijímajících'', je rozčleněna do 25 článků, její struktura se do značné míry podobá augšpurské konfesi. Začíná článkem o významu Písma, dále články o Bohu a Svaté [[Trojice|Trojici]] odkazujícími na starokřesťanská [[vyznání víry]]. Následující pasáže se dotýkají otázek [[teologická antropologie|teologické antropologie]]: svobodné vůle, hříchu, víry, ospravedlnění apod. Jedenáctý článek se zabývá ideou církve ([[ekleziologie|ekleziologií]]). Patrně vůbec nejzávažnější XII. bod pak její konkrétní realizací. V mnoha ohledech jsou jeho pasáže velmi radikální: např. moc [[Petr (apoštol)|Petrových]] klíčů mají mít všichni služebníci církve, zavrhujeje seodsouzena světská vláda církve včetně moci církevních soudů. Navíc dotyčný oddílse odmítá, aby církev učila a konala nejenom proti Písmu, ale i cokoliv, mimoco Písmo nenařizuje výslovně. Následující články se zabývají svátostmi[[svátost]]mi, patnáctý o [[večeře Páně|večeři Páně]] byl při projednávání konfese nejkontroverznější, výsledný text stojí na hraně mezi přijetím a odmítnutím reálné přítomnosti Krista v této svátosti (přesto v bratrských vydáních české konfese byly jeho formulace ještě zeslabeny). Ve zbylých článcích shledáváme umírněně protestantské názory na téma pokání a zpovědi, o služebnících církve, o bohoslužbě, světské vrchnosti, manželství, památce svatých, o posledním soudu a věčném životě.

Text konfese je velmi smířlivý, teologicky byl pevně zakořeněn v domácí duchovní tradici, přitom se inspiroval [[Melanchton]]ovým konzervativním luterstvím. Na žádost teologů Jednoty bratrské z něho byly odstraněny všechny odsudky radikálnějších proudů reformace.