Giberelin: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení 2 odkazů
leucin tam byl dvakrát za sebou
Řádek 3:
 
== Struktura ==
Chemicky jsou podobné [[diterpen]]ům, mají 19 nebo 20 [[uhlík]]ů. Giberelin byl objeven v [[1920-1929|20.  letech ]] [[20. století|20. století]] v [[japonsko|Japonsku]] v houbě ''[[Giberella fujikuroi]]'', která způsobuje chorobu [[bakanae]]. Reverzibilně ho lze inaktivovat konjugací s [[glukóza|glukosou]]. Vzniká v mladých [[list]]ech, vzrostných vrcholech, [[kořen]]ech a klíčících [[semeno|semenech]]. Jeho biosyntéza probíhá ve třech kompartmentech:
* v [[plastid]]ech od [[dimetylallylpyrofosfát]]u po ''ent-''kauren (Ten je jíž cyklický a obsahuje konečný počet uhlíků)
* dále na [[endoplazmatické retikulum|endoplazmatickém retikulu]]
Řádek 9:
 
== Přenos signálu ==
Receptorem giberelinů je proteinový komplex SCF, jehož aktivita směřuje cílové molekuly k degradaci. Signál vede k odstranění represorových proteinů s doménou DELLA (komplex se specifickou [[aminokyselina|aminokyselinovou sekvencí]] [[kyselina asparagová|aspartát]], [[kyselina glutamová|glutamát]], [[leucin]], leucin, [[alanin]]) z [[promotor (genetika)|promotoru]] giberelinem indukovaných časných [[gen]]ů. Ty se začnou transkribovat a jejich produkty se pak navážou na promotory giberelinem indukovaných pozdních genů a indukují jejich [[transkripci]]. Mezi tyto pozdní geny patří například α-[[amyláza]], jejíž [[exprese genu|expresi]] giberelin indukuje při klíčení. Tato amyláza je produkována [[buňka]]mi [[aleuronová vrstva|aleuronové vrstvy]] do [[endospermu]], který štěpí a aktivuje tím pro rostlinu zásobní látky, aby mohla rostlina vyklíčit.
Existuje ještě další signální dráha giberelinu, ta je závislá na [[vápník|vápenatých]] [[Ion|iont]]ech a jejím výsledkem je pučení váčků z endoplazmatického retikula a jejich [[exocytóza]]. Právě tato dráha dopravuje při klíčení amylázu ven z buněk aleuronové vrstvy do endospermu.<ref>{{Citace monografie
| autor = Mohr, Schopfer