Heinz Kohut: Porovnání verzí

'''Heinz Kohut''' ([[3. květen|3. května]] [[1913]] [[Vídeň]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[8. říjen|8. října]] [[1981]] [[Chicago]], [[Illinois]], [[Spojené státy americké|USA]]) byl [[rakousko]]-[[Spojené státy americké|americký]] [[psychologie|psycholog]] a [[psychoanalýza|psychoanalytik]], který pozvolna vytvořil vlastní směr psychoanalýzy, tzv. [[selfpsychologie|selfpsychologii]], která se v mnoha ohledech dostala až za hranici psychoanalýzy. Narodil se se [[Vídeň|Vídni]], většinu svého [[život]]aživota však prožil v [[Spojené státy americké|americkém]] [[Chicago|Chicagu]].

Kohut především zcela přeformuloval [[Sigmund Freud|Freudův]] [[koncept]] primárního [[narcismus|narcismu]]. Pro Freuda narcismus značil blízkost narcistického [[libido|libida]] u jádra osobnosti, u [[Self]], a toto přimknutí automaticky implikovalo [[psychóza|psychózu]] (tedy z Freudova hlediska psychoanalyticky neléčitelný stav - neboť psychotik není schopen [[přenos (psychologie)|přenos]]u). Kohut se však potýkal s [[pacient]]y, kteří v mnoha ohledech byli jako by "narcističtí" (do sebe zahledění, bez libidinosního obsazení objektů a bez schopnosti klasického přenosu, s grandiozními představami, využívající druhé jako předměty), avšak přitom zjevně nebyli psychotičtí - byly schopni vnímat [[skutečnost|realitu]], měli neporušené [[Verbální komunikace|verbální]] schopnosti apod. Kohut se rozhodl, že koncept narcismu musí být přeformulován, a že jím pozorovaný typ pacientů trpí tzv. narcistickou poruchou osobnosti, která nespadá do psychotického spektra, ačkoli do něj některými [[aspekt]]yaspekty zasahuje.

Pacienti s narcistickou poruchou osobnosti podle Kohuta nejsou pohrouženi do sebe, ale kupodivu přikládají druhým lidem (a jejich vnímání jich samých) velký [[význam]]. Cítí se však vůči druhým slabí, a to je vede k obranné narcistické reakci. Kohut si také všiml, že grandiozní pocity jsou u narcistů střídány pocity vlastní bezcenosti. Ve chvíli, kdy Kohut objevil vztahovost narcistů, prohlásil, že narcistický přenos ("selfobjektní přenos") je možný - že si narcistický pacient vytváří k [[psychoanalytik|analytikovi]] určitý vztah, byť velmi specifický. Narcista potřebuje dle Kohuta jednak pozorovatele a jednak [[ideál|idealizovaného]] druhého, na nějž se napojuje, aby se sám cítil skutečně silný. Takového druhého pak nevnímá jako oddělenou osobu, ale jako aspekt sebe sama, rozšíření sebe sama (v tom je jistá psychotičnost, avšak nedoprovázená neschopností testovat realitu).

* ''idealizující přenos'' - analytik je vnímán jako [[ideál]]níideální postava a pacient se s ním cítí silný, [[doping|dodopovává]] se jím

Podle Kohuta tkví problém narcistických pacientů v jejich raném [[dítě|dětství]], v nesprávném postupu jejich rodičů. Ti sice svým dětem dali dostatek pozornosti, čímž se tito vyhnuli psychotické hrozbě přerušení libidinosní výměny se světem, ale jejich pozornost byla [[patologie|patologická]], čímž se u dítěte vyvinulo patologické Self, které sice [[komunikace|komunikovalo]] se světem, ale přesto zůstalo nezralým. [[Pocit]]ově narcisté zůstali psychotiky, reálně jimi však nejsou. Patologická pozornost rodičů je dle Kohuta taková, která nerespektuje skutečnou osobitost dítěte, jeho nezávislost. Narcismus [[implikace|implikující]] [[matka]] dítě miluje, zásobuje ho [[emoce]]mi a stimuly, ale [[nevědomí|nevědomě]] se k dítěti vztahuje jako ke své věci, jako k předmětu, který vlastní. Dítě s takovým typem [[výchova|výchovy]] bude sebevědomé, ale vnitřně prázdné, bez schopnosti něco cítit a skutečně se vnímat jako jedinečná [[osobnost]].

Výše zmíněný [[proces]] Kohut popisoval [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]]em Freudovy teorie narcismu, jeho strukturální teorie ([[Ego, superego a id|Ego, id a superego]]) a teorie objektních vztahů (v tomto smyslu má blízko k [[Britské škole objektních vztahů]], ale jako [[Američané|Američan]] jí byl vzdálen). Podle Kohuta neexistuje vrozené Self. To vzniká teprve tím, že se matka ke kojenci chová tak, jako kdyby toto Self měl, i když ho ještě nemá. Právě toto chování dle Kohuta Self vytvoří - tzv. ''nukleární Self''. To je primárně narcistické ve freudovském smyslu. Avšak protože realita je [[frustrace|frustrující]], kojenec se primárního narcismu zřekne a vytvoří novou konstelaci: Nukleární Self se promění v ''grandiozní Self'' a objekt (rodič) se promění v tzv. ''selfobjekt'', doplňkovou vnější strukturu Self, díky níž se Self může cítit silné. Další konstelací je, že rodič je rozpoznán jako nezávislý objekt a tehdy se z něj stane tzv. "idealizované rodičovské [[Představa|imago]]", které plní ovšem podobnou funkci pro Self jako selfobjekt, to totiž zůstává grandiozní. Protože však idealizované imago zklamává, dojde k tzv. ''transmutující internalizaci'', idealizované imago je zvnitřněno a stává se z něj vnitřní ''ego-ideál''. Ten pak v [[oidipovský komplex|oidipovském]] období buď splyne se Superegem (narcizace Superega), anebo nesplyne a tehdy Superego zůstane prázdné - jedinec má pak sice vědomí [[řád]]uřádu, ale podvolování se tomuto řádu pro něj není uspokojující a může ho porušovat, aniž by se cítil špatně.

* fragmentované Self - rozbité vnímání [[čas]]u a [[prostor (filosofie)|prostor]]u

* příliš podněcované Self - nedokáže cítit spokojenost z úspěchu, protože stále přežívají nedosažitelné megalomanské infantilní [[Představa|fantazie]]

Svou první velkou práci ''Analýza Self'' Kohut vydal roku [[1971]]. Tehdy věřil, že pouze doplňuje klasickou Freudovu [[teorie|teorii]]. V [[kniha|knize]] ''Obnova Self'' z roku [[1977]] však začal tvrdit, že mechanismy, jež původně připisoval jen specifické skupině pacientů, se vztahují na každého člověka, jsou univerzální. Nakonec v pozdních pracích začal tvrdit, že každá [[psychická nemoc|psychická porucha]], včetně [[neuróza|neurózy]], je léčitelná selfpsychologickou metodou a je v jádru narcistická. Tehdy již zcela opustil psychoanalýzu a tvrdil například, že [[oidipovský komplex]] je pouze výjimečnou patologickou konstelací vývoje Self, že [[kastrace|kastrační]] [[úzkost]] vzniká v dítěti v důsledku chybného postoje rodičů, nebo dokonce, že [[pud (psychologie)|pud]] neexistuje a je jen symptomem narušení Self. Přestože Kohut nakonec psychoanalýzu zcela opustil, zachovaly si jeho teorie v ní svůj vliv.