Zemské volby v Čechách 1878: Porovnání verzí

24. září 1878 přednesli čeští poslanci na sněmu státoprávní ohrazení, ve kterém konstatovali, že ukončením bojktotu sněmu nijak nerevidovali své výhrady k ústavním poměrům v Předlitavsku. Prohlášení přečetl [[František August Brauner]] (F. L. Rieger se první schůze sněmu neúčastnil).<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 319</ref> K textu prohlášení se připojilo 81 českých poslanců z kurie měst a kurie venkovských obcí.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = Sněm království Českého 1878-1882 › 1. zasedání › Stenoprotokoly › 1. schůze › Úterý 24. září 1878
| url = http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-06-30}}</ref> Zatímco vztahy mezi staro- a mladočechy se díky společnému postupu ve volbách roku 1878 zlepšily a česká reprezentace vystupovala jednotně, cenou za tento smír byl naopak rozkol mezi staročechy a konzervativní šlechtou. [[Strana konzervativního velkostatku]] sdružující federalistickou a autonomistickou českou šlechtu podporující české státní právo nadále odmítala na sněm vstoupit.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 322-324</ref> Vstupem na sněm si česká politická reprezentace vytvořila podmínky pro zapojení do parlamentního života, které po [[Volby do Říšské rady 1879|volbách do Říšské rady roku 1879]] vyústily i ve vstup celé české politické scény na půdu celostátního zákonodárného sboru, kde se stala dlouhodobě významnou součástí vládní koalice v rámci konzervativní [[vláda Eduarda Taaffeho|vlády Eduarda Taaffeho]](takzvaný ''železný kruh pravice'').