CMYK: Porovnání verzí

* černou ([[Černá|'''''K'''ey'']]), tato barva je správně označována jako '''Key''', nikoliv ''blacK'', jak věrohodně, avšak nesprávně uvádějí některé [[Mnemotechnická pomůcka|mnemotechnické pomůcky]]. KeyJe tomu tak proto, že se při soutisku CMYK barev typicky barvy zarovnávají na klíčovací značky, které jsou tištěnétištěny klasickou černou barvou.

V ideálním[[ideál]]ním případě by byly postačující pouze první tři barvy (model '''CMY'''), jejichž subtraktivním složením dohromady by měla vzniknout černá barva. Ve skutečnosti však při použití reálných barviv vznikne barva tmavě hnědo-šedivá. Zároveň je samostatná černá barva oproti míchání všech jednotlivých barev výrazně ekonomičtější, proto většina tiskových technik používá ještě čtvrtou černou barvu.

Například každý [[pixel]] [[digitální fotografie]] je vyjádřen třemi hodnotami barevného modelu [[RGB]] (červená, zelená, modrá), tj. množstvím jednotlivých barevných složek světla dopadajícího na senzory přístroje (ať už [[scanner]]u nebo [[fotoaparát]]u). Fotoaparát tedy vytváří obraz na základě metody [[Aditivní míchání barev|aditivního míchání světel]] – smícháme-li světla dvou barev, nová barva vznikne na základě sloučení jejich spektra (smícháním všech barev pak vznikne bílá).

Jak je vidět, tiskTisk doplňkových barev (sytá [[červená]], sytá [[zelená]] a sytá [[modrá]]) je většinou nemožný. Je to způsobeno zejména právě tím, že monitor přímo vyzařuje [[světlo]], kdežto výtisk světlo odráží. Díky vnímání barev v kontextu[[kontext]]u však není toto omezení ve výsledku obvykle patrné.

Kvůli [[polotón]]ům v tisku CMYK musíme vzít v úvahu nižší sytosti základních barev; drobné tečky (každé základní barvy) jsou tištěny v natolik malém formátu, aby je [[lidské oko]] zachytilo jako jednu barvu. Například z purpurové[[purpur]]ové tištěné s 20 % rastrem, vzniká [[růžová]] barva, protože naše oko vnímá drobounké tečky purpurové a bílý [[papír]] mezi nimi jako zesvětlení a tudíž méně nasycené barvou čistého inkoustu[[inkoust]]u purpurové.

Bez polotónového rastru by mohl být proces tří základních barev tištěn jen jako pevný blok barev a z toho důvodu by vznikalo pouze šest barev: tři základní samy o sobě plus tři komplementární barvy tvořeny vrstvením dvou základních – [[azurová]] a [[žlutá]] = [[zelená]]; azuová a purpurová = nafialovělá modrá; žlutá a purpurová = červená (tyto [[substraktivní komplementární barvy]] se zhruba shodují s aditivními základními barvami). Díky [[Autotypie|autotypii]] máme k dispozici plnou škálu barev.

Černá (black), generovaná smícháním azurové, purpurové a žluté je nedostačující, tudíž [[čtyř-barevnýčtyřbarevný tisk]] využívá černého inkoustu k doplnění substraktivního základu. Běžné důvody používání černého inkoustu:

* Černý inkoust je ekonomicky méně nákladný než příslušné množství barevných inkoustů.

CMYK proces tisku má často relativně malý barevný [[gamut]]. Šesti barevnýŠestibarevný tisk ([[CMYKOG]]) [[Hexachromhexachrom]] patentovaný firmou [[Pantone]] slibuje větší gamut. Navíc, světlo nasycené barvami nemůže být obvykle tvořeno CMYKem, protože světlé barvy mají celkově viditelnou půltónovou skladbu. Použitím [[CcMmYk proces]]u a přídavným jasem azurových a purpurových inkoustů do CMYKu je možné tyto problémy vyřešit. Tohoto postupu se využívá také u mnohých inkoustových tiskáren, které tento model zahrnují.

Porovnání zobrazení v RGB a tisku v modelu CMYK je komplikované, jelikož se jedná o [[technologie]] s naprosto odlišnými vlastnostmi. Zatímco [[Laserová tiskárna|laserové]] nebo [[Inkoustová tiskárna|inkoustové tiskárny]] tisknou s určitým rozlišením označovaným jako [[DPI]] (''dots'' per inch, ''body'' na palec), grafika na obrazovce je zobrazována v rozlišení udávaném jako [[PPI]] (''pixels'' per inch, ''[[pixel]]y'' na palec). Zatímco na monitoru lze jeden pixel zobrazit jako kombinaci mnoha různých odstínů RGB (obvyklých 256 intenzit od každé složky tvoří celkem přibližně 16,7 milionů možných odstínů), tiskárna si musí vystačit pouze se čtyřmi odstíny[[odstín]]y CMYK (od každé složky právě jeden odstín) a efektu různých barev může dosáhnout pouze užitím různých „optických triků“, jako jsou [[kolísání]] ([[dithering]]) nebo [[polotón]] (clonění, [[halftone]]). Je zřejmé, že užitím těchto optických technik je výsledná kvalita tisku nižší, než by se mohlo podle hodnoty DPI zdát.

Jelikož jsou [[Barevný prostor|barevné prostory]] RGB a CMYK závislé na zařízení, není jednoduché určit obecnou konverzi, která by mezi nimi umožňovala převody. Konverze jsou vesměs dány [[správa barevných systémů|správou barevných systémů]], jež využívají [[barevnýBarevný profil|barevné profily]]. Přesto však nemůže být konverze zcela přesná, poněvadž jsou zde patrny velmi odlišné gamuty.

Problém v operačním a metrickém odhadu barev vyplývá z rozmanitosti kombinací [[Tiskařský inkoust|tiskařského inkoustu]], který oslovil jižzajímá mnohé vědce. Obecná metoda objevenaobjevená v případě polotónového tisku jespočívá v ošetření každého nepatrného překrytí barevných bodů jako jeden z 8 (kombinací CMY) nebo z 16 (kombinací CMYK) barev, které jsou v tomto kontextu známy jako [[Neugebauerovy základy]]. Výsledná barvabarvy by byla oblastbyly zatíženazatíženy metrickou kombinací těchto základních barev, vyjma ''Yule-Nielsenova'' efektu („[[nárůst tiskového bodu]]“) rozložení světla mezi a uvnitř oblastí komplikuje fyzika a analýza; empirické formule takovéto analýzy už byly vynalezeny, kvůli potřebě detailnosti kombinací barev absorpčního spektra a empirických parametrů.