Bulovka (okres Liberec): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot odstranil interwiki, které je na Wikidatech: ms |
Doplněn vodní mlýn. |
||
Řádek 48:
* '''[[Kostel svatého Michaela archanděla (Bulovka)|Kostel sv. Michaela archanděla]]''' – postaven v letech [[1744]]–[[1747]] a zachovala se v něm část [[Baroko|barokního]] zařízení
===
V dnešní Bulovce stávalo celkem osm vodních mlýnů, a sice:<ref name="vodni-mlyny">{{Citace monografie
| příjmení = Klempera
| jméno = Josef
| odkaz na autora =
| titul = Vodní mlýny v Čechách
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok = 2003
| vydání = 1
| počet stran = 179
| kapitola = Mlýny v Bulovce
| strany = 87–93
| isbn = 80-7277-167-1
}}</ref>
* Horní mlýn
* Dolní mlýn
* mlýn na Světlém potoce (v osadě [[Háj]])
* dřevěný mlýn (snad pila)
* mlýn na tříslo pro koželuhy na Černém potoce (poblíž hospodářství čp. 57)
* mlýn na tříslo před hostincem
* větrný mlýn na tříslo
* větrný mlýn situovaný za hostincem
Na Světlém potoce téměř na hranicích s Polskem stále stojí (jako objekt čp. 39) zachovaný mlýn. Zmínka o něm pochází již z roku 1591, kdy budova přechází (z důvodu nesplaceného dluhu ve výši 100 tolarů mezi Abrahamem z Faust a Janem ze Schwanitz, který byl lenním pánem na Bulovce) coby protihodnota pod lenní správu Bulovky. Tento vrchnostenský mlýn vždy určený k mletí zrna býval dědičně pronajímán mlynářským mistrům. Prvním doloženým byl Kryštof Schön, jenž na něm hospodařil se svou ženou Marií. Objekt však vlivem násilné pobělohorské rekatolizace opustil a odešel do Lužice. V následujících letech byl mlýn opuštěný a chátral.<ref name="vodni-mlyny" />
V ''Soupise poddaných podle víry z roku 1651'' je v obci uváděn jeden mlýn se dvěma stroji. Na mlýně působil Martin Puntze, který spadal pod Habartice a místní mlýn měl pouze v nájmu. Řemeslo zde však neprovozoval, neboť odešel do Saska. Dekretem vydaným 11. května 1957 bylo [[Předlánce|předláneckému]] mlynáři Thomasi Hänischovi povoleno za roční poplatek 19 zlatých bylo umožněno, aby mlel pro všechny obce, jež spadaly pod vodní právo tohoto mlýna. Nikdo z ostatních obcí nesměl své obilí vozit jinam, než do mlýna v Předláncích, V dekretu stálo, že uvedená výhoda platí po omezenou dobu, do chvíle, než Horní mlýn v Bulovce bude mít opět svého mlynáře.<ref name="vodni-mlyny" />
Dalším mlynářem, který je na tomto mlýně doložen, byl Georg Pülse, jenž ovšem pro své spory s vrchností musel roku 1677 mlýn opustit. Ten byl následně dán Andreasi Müllerovi pocházejícího z Nového Města pod Smrkem. Dalším známým majitelem byl k roku 1680 mlynář Christoph Schöler (1650–1717), který jej zakoupil za 500 tolarů. Jeho nástupcem se stal jeho syn Johann Franz Schöle. Tomu objekt patřil až do jeho smrti v roce 1750 a následně přešel na jeho syna Ambrože. Po něm od roku 1754 zde vykonával řemeslo Johann Josef Schöler, kterého po jeho smrti vystřídala manželka Anna Marie. Ta se však brzy provdala za mladého mlynářského učně Johanna Heinricha Dönnertha, jenž ovšem záhy (roku 1774) zemřel a Anna Marie se následujícího roku vdala opět za jiného mladého mlynářského učně, tentokrát Johanna Gregora Bürgera, syna [[Višňová (okres Liberec)|višňovského]] rychtáře. Ten zemřel roku 1788 a Anna Marie jej za dalších pět let následovala. Po té se stal majitelem mlýna Gottfried Schöler, syn Anny Marie z prvního manželství. Na mlýně hospodařil se svou manželkou Marií Theresií a když umíral, nechal u cesty zřídit malý křížek s nápisem: „Zřízeno Gottfriedem Schölerem a jeho milovanou manželkou Marií Theresií, rozenou Neumannovou roku 1804“.<ref name="vodni-mlyny" />
Vdova se začátkem února 1807 podruhé provdala za mlynářského tovaryše Josefa Niedeka. Ten na mlýně hospodařil až do roku 1819, kdy zemřel. Objekt poté za částku 2 357 zlatých přešel zpět na vdovu Marii Theresii. Aby ji byla schopna splatit, musela se zadlužit. Protože ale nebyla schopna své dluhy splácet, dostal se mlýn do dražby, v níž jej získal mlynář Franz Austen. Jeho působení však trvalo pouhý rok, než ho potkala tragická nehoda (cestou s povozem do Liberce pro obilí jej ranila mrtvice a když jej nalezli, byl již mrtvý). Vdova se roku 1833 opět provdala, tentokrát za mladého tovaryše Floriána Schäfra, jenž pocházel z [[Ludvíkov pod Smrkem|Ludvíkova]]. Po něm na mlýně vykonával řemeslo jeho syn Ferdinand, kterého posléze vystřídal jeho syn, Rudolf Franz Schäfer. Posledním mlynářem před odsunem Němců po druhé světové válce byl Josef Schäfer.<ref name="vodni-mlyny" />
Místo, kde stál Dolní mlýn, není z map identifikovatelné. Podle staré kupní knihy zemského archivu v Praze lze dohledat, že Hans Scholz koupil 26. října 1731 jakousi louku, která se jmenovala „Mlynářská pláň“. V těch místech měl prý stát mlýn, jenž byl zatížen všemi vrchnostenskými povinnostmi. [[Arnoltice (Bulovka)|Arnoltický]] kronikář Anton Appelt se domnívá, že Dolní mlýn stál v místech dnešního stavení čp. 30. V některých místech je totiž ještě patrný mlýnský náhon, jenž tu ústil do potoka.<ref name="vodni-mlyny" />
Na pomezí pastviny lesa a pastvin v louce směrem od hostince měla stát pila. To místo je nazýváno „Mlýnská louka“.<ref name="vodni-mlyny" />
V obci se nacházel též vodní mlýn. Stával v prostorách hospodářství čp. 66 vedle posléze postaveného domu čp. 197. Někdy kolem roku 1830 však došlo k jeho stržení. Jeho posledním majitelem byl Franz Ressel, který pocházel z blízkých Arnoltic.<ref name="vodni-mlyny" />
Druhý větrný mlýn stál poblíž hostince a jeho majitelem byl k roku 1858 Franz Blumrich. Předtím objekt stával v Arnolticích u zdejšího mlýna na tříslo. Blumrich mlýn znovu postavil na kopci nad hostincem. V těchto místech stál do roku 1873, kdy došlo k jeho prodeji do starého [[Zawidów]]a.<ref name="vodni-mlyny" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Anděl | jméno = Rudolf | příjmení2 = Karpaš | jméno2 = Roman | titul = Frýdlantsko: Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor | vydavatel = Nakladatelství 555 | místo = Liberec | rok = 2002 | isbn = 80-86424-18-9}}
| |||