Ateismus v Česku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 29:
Po komunistickém puči v únoru 1948 začalo masivní pronásledování církví, které se v polovině padesátých let proměnilo v systematickou, obtížnou šikanu. Církve byly podřízeny státnímu dozoru, přinuceny smluvně se zavázat ke spolupráci na budování socialistického zřízení. Část římsko-katolických kněží se stala členy kolaborující organizace [[Pacem in Terris]], kde se zavázali, aby v souladu s programem Národní fronty spolupracovali při upevňování hodnot socialistického společenského řádu.{{Fakt/dne|20130610084009}} Většina kněží ovšem do sdružení vstoupila z donucení a byla naprosto pasivní, aktivní činnost vyvíjela jen malá skupinka v čele s exkomunikovaným knězem [[Josef Plojhar|Josefem Plojharem]]. Komunistické Československo se [[Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti|Zákonem č. 218/1949 Sb.]] zavázalo vyplácet duchovním mzdy, proplácet náklady atd. Kněží ale museli např. náboženství vyučovat bezplatně.{{Fakt/dne|20130619080839}} Stát rovněž převzal patronát nad údržbou kostelů a dalších podobných zařízení, včetně škol pro duchovní.
Ačkoliv vládnoucí ideologie [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] byla otevřeně protináboženská, nemůže toto být příčinou českého národního odklonu od náboženství vůbec. V jiných komunistických zemích, jako je Polsko, nebo federální republika tehdejšího soustátí, Slovensko, totiž zůstala míra religiozity velmi vysoká. Na českou religiozitu měly vliv především modernizační procesy 19. století. Emancipující se česká společnost tehdy čelila germanizačním tendencím. Společnost se formovala na nacionálně liberálních principech v polemice s římskokatolickou církví, jež byla chápána jako součást tlaku uvnitř habsbruské monarchie.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Fiala
| jméno = Petr
| |||