Ateismus v Česku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+řádně zdrojované informace |
|||
Řádek 29:
Po komunistickém puči v únoru 1948 začalo masivní pronásledování církví, které se v polovině padesátých let proměnilo v systematickou, obtížnou šikanu. Církve byly podřízeny státnímu dozoru, přinuceny smluvně se zavázat ke spolupráci na budování socialistického zřízení. Část římsko-katolických kněží se stala členy kolaborující organizace [[Pacem in Terris]], kde se zavázali, aby v souladu s programem Národní fronty spolupracovali při upevňování hodnot socialistického společenského řádu.{{Fakt/dne|20130610084009}} Většina kněží ovšem do sdružení vstoupila z donucení a byla naprosto pasivní, aktivní činnost vyvíjela jen malá skupinka v čele s exkomunikovaným knězem [[Josef Plojhar|Josefem Plojharem]]. Komunistické Československo se [[Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti|Zákonem č. 218/1949 Sb.]] zavázalo vyplácet duchovním mzdy, proplácet náklady atd. Kněží ale museli např. náboženství vyučovat bezplatně.{{Fakt/dne|20130619080839}} Stát rovněž převzal patronát nad údržbou kostelů a dalších podobných zařízení, včetně škol pro duchovní.
Ačkoliv vládnoucí ideologie [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] byla otevřeně protináboženská, nemůže toto být příčinou českého národního odklonu od náboženství vůbec. V jiných komunistických zemích, jako je Polsko, nebo federální republika tehdejšího soustátí, Slovensko, totiž zůstala míra religiozity velmi vysoká
| příjmení = Fiala
| jméno = Petr
| titul = Laboratoř Sekularizace
| vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury
| místo = Brno
| rok = 2007
| počet_stran = 183
| kapitola = Katolická církev a česká společnost
| strany = 27-29
| isbn = 978-80-7325-141-3
| jazyk = česky
}}</ref> .{{Fakt/dne|20130619080839}}<!-- spekulace, viz diskuse -->
== Zastoupení ==
| |||