Literatura českého národního obrození: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
N značka: možné problémové formulace |
třetí generace |
||
Řádek 1:
{{pracuje se}}
[[Soubor:Stavovské divadlo.gif|thumb|Nosticovo divadlo (dnešní Stavovské divadlo)]]
'''Literatura [[České národní obrození|českého národního obrození]]''' je součástí [[Národní obrození|procesů]] probíhajících od 2. poloviny [[18. století]], při němž se z etnických skupin v různých státech Evropy staly postupně [[Národ|národy]]. Svoji národní identitu si začali uvědomovat i [[Češi]], kteří v době, kdy docházelo k pozitivním ale i negativním změnám, začali proces formování novodobého českého [[národ]]a a jeho [[emancipace]] v rámci rakouské monarchie. Čeští buditelé si byli vědomi toho, že zavedením [[Němčina|němčiny]] jako jediného jazyka na středních a vysokých školách bude mít neblahý vliv na další vývoj české [[Inteligence (třída)|inteligence]] a české vyšší třídy. Vůdčí silou národního hnutí byla česká inteligence (vědci, umělci, kněží, učitelé a pod.) Dostalo se jim obrazného pojmenování [[národní buditelé]]. Motivaci pro svoji práci hledali v historii ([[František Palacký]]) ale i v jiných [[Slované|slovanských]] národech, hlavně v [[Rusko|Rusku]] ([[František Ladislav Čelakovský]], [[Pavel Josef Šafařík]], [[Ján Kollár|Jan Kollár]]). Vzniká tzv. [[slavistika]], nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti.
Počáteční jazykový ráz představovaný [[Josef Dobrovský|Josefem Dobrovským]] a [[Josef Jungmann|Josefem Jungmannem]] přerostl na konci do zformování politického programu [[austroslavismus|austroslavismu]] [[František Palacký|Františka Palackého]]. V dobovém tisku ho prosazoval zejména [[Karel Havlíček Borovský]].
Pro vývoj české vědy a techniky byla roku [[1769]] zřízena v českých zemích Soukromá učená společnost, která se o pět let později přeměnila v [[Královská česká společnost nauk|Královskou českou společnost nauk]].
Vedle toho národní buditelé kladli důraz na zlepšení všeobecného vzdělání lidových vrstev. Prostředkem vedle škol jim bylo [[divadlo]] a vydávání knih. Proto je [[Václav Matěj Kramérius]] začal vydávat v pražské [[Česká expedice|České expedici]] a položil tím základ novodobých českých [[vydavatelství]]. V úsilí o české [[divadlo]] se zasloužil [[Josef Kajetán Tyl]], nejen coby organizátor, ale také jako dramatik a dramaturg [[Stavovské divadlo|Nosticova divadla]] (dnešního [[Stavovské divadlo|Stavovského divadla]]), prvního kamenného divadla v Čechách. Kromě něj vzniklo také další divadlo – [[Bouda (divadlo)|Bouda]], kde se uplatnili čeští umělci. Divadlo vzniklo v roce [[1786]] a o tři roky později zkrachovalo. Vývoj se pak dovršuje vznikem Sboru pro zřízení českého národního divadla v roce [[1850]].
V závěrečném období, zhruba od konce první třetiny [[19. století]], se na vytváření národního programu podílí i česká [[literatura]]. Originálními díly pokládají základy moderní české literatury [[František Ladislav Čelakovský]], [[Karel Hynek Mácha]], [[Božena Němcová]] a [[Karel Havlíček Borovský]].
== 1. generace národních buditelů ==
Řádek 47 ⟶ 52:
* [[Božena Němcová]]
* [[František Matouš Klácel]]
ednalo se o období vlastenecké agitace. Tzv. ''generace Jungmannova''.
Nejvýznamnější osobnosti:
* divadelníci: [[Václav Kliment Klicpera]], [[Matěj Kopecký]] a [[Jan Nepomuk Štěpánek]]
* jazykovědec [[Josef Jungmann]]
==Třetí generace==
** tzv. ''Jungmannova škola'': [[Milota Zdirad Polák]], [[Antonín Marek]], [[Jan Evangelista Purkyně]], [[Jan Svatopluk Presl]], [[Karel Bořivoj Presl]] a [[Antonín Jungmann]]
* [[František Palacký]]
* [[Pavel Josef Šafařík]]
* [[Ján Kollár|Jan Kollár]]
* [[František Ladislav Čelakovský]]
[[Kategorie:České národní obrození]]
[[Kategorie:Česká literatura - průřezové články]]
| |||