McDonnell F-4 Phantom II: Porovnání verzí

m (WPCleaner v1.27 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Key West, Letka, Luftwaffe / Opraveno pomocí WP:WCW - HTML entity - Reference s interpunkcí - Opravy pravopisu a typografie)
== Vývoj ==
=== Původ ===
V&nbsp;roce [[1952 v letectví|1952]] byl [[konstruktér]] Dave Lewis jmenován do funkce vedoucího oddělení předběžných návrhů.<ref name="Thorn260"/> Ačkoliv se v&nbsp;dohledné době nerýsovala možnost nějaké soutěže na dodání letadel, interní studie společnosti předpokládala brzkou potřebu nového letounu pro námořnictvo, totiž útočné stíhačky.<ref name="Thorn260"/> Společnost byla od 40. let dodavatelem palubních proudových letounů pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]. Nejprve to byly stroje [[GrummanMcDonnell FFH-141 TomcatPhantom|FH-1 Phantom]], následovaly letouny [[McDonnell F2H Banshee|F2H Banshee]] a [[McDonnell F3H Demon|F3H Demon]]. Pro [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] společnost dodala letouny [[McDonnell F-101 Voodoo|F-101 Voodoo]]. Proto pro ni byla ránou porážka v&nbsp;soutěži na dodání stíhacího letadla pro US Navy, kterou vyhrál letoun [[Vought F-8 Crusader|Vought F8U&nbsp;Crusader]].
 
V&nbsp;roce 1953 společnost McDonnell Aircraft začala pracovat na letounu (''Model 98'') vylepšováním svého námořního stíhacího stroje F3H Demon, přičemž měly být vylepšeny možnosti působit za každého počasí a výkony stávajícího stroje. Hlavní konstruktér Herman D.Barkey<ref name="legendy"/> a jeho tým připravili několik projektů, které zahrnovaly i&nbsp;varianty s&nbsp;pohonem letounu motorem [[Wright J67]]<ref name="Demonp61">Dorr 2008, str. 61.</ref> a dvěma motory [[Wright J65]] nebo [[General Electric J79]].<ref name="Boeing development">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/develop.htm "Phabulous 40th: Phantom Development."] ''1978 Commemorative Book''. ''Boeing.'' Citováno: 24. 8. 2011.</ref> Varianta poháněná motory J79 dávala možnost výroby letounu s&nbsp;maximální rychlostí [[Machovo číslo|Mach]] 1,97. 19.&nbsp;září 1953 jej společnost McDonnell představila US Navy jako projekt „Super Demon“. Letoun byl jedinečný svým modulárním uspořádáním – mohl být dle povahy mise osazen jednomístnou nebo dvoumístnou kabinou. Rovněž vybavení nosu letounu mělo být vyměnitelné – zahrnovalo různé typy [[Radar|radarů]], kamery, čtyři 20 mm letecké kanóny nebo 56 neřízených raket. Letoun měl mít 9 závěsníků pod křídly a trupem. Námořnictvo projevilo zájem objednáním makety v&nbsp;plném měřítku s&nbsp;označením '''F3H-G/H''', ale bylo jasné, že zaváděné letouny [[Grumman F-11 Tiger]] a [[Vought F-8 Crusader]] již uspokojují potřeby námořnictva v&nbsp;oblasti nadzvukových stíhacích letounů.<ref name="Lake 1992, p. 190"/>
Neregistrovaný uživatel