Kvantitativní teorie peněz: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 19 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q515911) |
m interní odkazy |
||
Řádek 1:
'''Kvantitativní teorie peněz''' je [[ekonomická teorie]], která tvrdí, že [[nabídka peněz]] má přímý vliv na [[Cenová hladina|cenovou hladinu]]. Předpovídá [[Přímá úměrnost|přímo úměrný]] vztah mezi změnami v růstu množství [[Peníze|peněz]] obíhajících v [[hospodářství]] a v růstu cen, tj. v [[Míra inflace|míře inflace]].
V dlouhém období je tato souvislost [[Empirie|empiricky]] prokázaná, avšak v krátkém období je předmětem sporů mezi různými ekonomickými školami.
Teorie byla například vyvrácena [[Keynesiánství|keynesiánskou ekonomií]], ale posléze obhájena [[Monetarismus|monetaristickou školou ekonomie]]. Kritici zdůrazňují zejména, že [[rychlost obratu peněz]] není konstantní a že [[Cena|ceny]] a [[Mzda|mzdy]] jsou v krátkém období [[Strnulost mezd|strnulé]], což přímý vztah mezi peněžní zásobou a cenovou hladinou vylučuje.
Řádek 6:
=== Salamancká škola ===
Jednu z prvních verzí kvantitativní teorie peněz zformulovali již pozdní [[Scholastika|scholastikové]] v [[16. století]]. Například [[Martín d'Azpilcueta|d'Azpilcueta]] a [[Tomás de Mercado|de Mercado]] zdůrazňovali [[příčinný vztah]] mezi změnami množství peněz v oběhu a změnami cenové hladiny. Neuvažovali však ještě [[rychlost obratu peněz]].
=== Předchůdci klasické ekonomie ===
Dalším, kdo objevil souvislost mezi zvýšením množství peněz a zvýšením cenové hladiny ve stejném poměru byl anglický filozof [[John Locke]]. Teorie mu sloužila jako argument proti [[Merkantilismus|merkantilismu]] – dominantnímu ekonomickému myšlení v [[17. století]], které kladlo důraz na příliv [[Drahé kovy|drahých kovů]] do domácí ekonomiky.
[[David Hume]] převzal a rozpracoval Lockovu teorii. Je považován za autora teze [[neutralita peněz|neutrality peněz]], podle níž změny v množství peněz nemají v dlouhém období vliv na reálné veličiny a ovlivňují pouze cenovou hladinu. Tvrdil, že zvyšování množství peněz v oběhu povede k růstu cenové hladiny, aniž by mělo dlouhodobé kladné dopady na zvyšování výroby. [[Stát]] nemá zasahovat do [[Peněžní oběh|oběhu peněz]], neboť jejich množství by měl regulovat mechanismus toků drahých kovů v mezinárodním obchodě.<ref>[[#Sojka|Sojka, 2010]] s. 47</ref>
Od anglických filozofů teorii dále převzal a doplnil např. francouzský osvícenec [[Richard Cantillon]].
=== Klasická politická ekonomie ===
[[David Ricardo]] tvrdil, že hodnota peněz se mění nepřímo úměrně jejich množství v oběhu. Kritizoval [[Bank of England]] za pozastavení směnitelnosti [[Libra šterlinku|anglické libry]] a zdůrazňoval, že nadměrná emise [[Bankovka|bankovek]] vede k jejich znehodnocení.<ref>[[#Sojka|Sojka, 2010]] s. 76</ref> Jednalo se o tzv. bullionistickou kontroverzi. Ricardova teorie peněz a makroekonomická teorie založená na jednoduché verzi kvantitativní teorie peněz se stala součástí argumentů [[Britská měnová škola|měnové školy]] proti [[Britská bankovní škola|bankovní škole]] v tzv. britské monetární debatě první poloviny 19. století a nakonec získala převahu (viz ''[[Bank Charter Act]]'' [[Robert Peel|Roberta Peela]] z roku 1844).<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kvasnička
| jméno = Michal
Řádek 37:
=== Cambridgeská škola ===
[[Alfred Marshall]] a další představitelé [[
:<math>M=\textit{k} \cdot P\cdot y</math> , kde<br />
<math>M\,</math> je množství peněz v oběhu držené subjekty v podobě peněžních zůstatků,<br />
<math>k\,</math> je koeficient vyjadřující podíl peněžní hotovosti na národním důchodu,<br />
<math>P\,</math> je cenová hladina a <br />
<math>y\,</math> je reálný [[národní důchod]].
Cambridgeská škola pojímá peníze v dlouhém období jako neutrální, v krátkém období však probíhají přizpůsobovací procesy a změny v množství peněz mají reálné důsledky. Ještě v roce 1923 [[John Maynard Keynes]] rozvíjí cambridgeskou kvantitativní teorii. Po zformulování své [[teorie preference likvidity]] na začátku 30. let, kde klade důraz na funkci peněz jako uchovatele hodnot, se však s kvantitativní teorií peněz plně rozchází.
| |||