Antonín Mánes: Porovnání verzí

'''Antonín Mánes''' ([[3. listopad]]u [[1784]], [[Praha]] – [[23. červenec|23. července]] [[1843]], Praha) byl [[Česko|český]] [[malíř]], [[kreslíř]] a [[ilustrátor]]. Mezi jeho nejznámější díla patří cyklus 12 obrazů ''Český rok''.

Byl synem [[mlynář]]ského tovaryše[[tovaryš]]e, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Kreslení se zprvu věnoval jen amatérsky[[amatér]]sky, krátce si přivydělával dokonce i v pražské [[porcelán]]ce jako dekorativní malíř. Teprve až ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské Akademie,]] kde v roce [[1806]] zahájil vyučování K.[[Karel Postl]]. Právě dlouhodobý pobyt v ateliéru tohoto umělce jej nejvíce ovlivnil, především svým zaměřením a zpočátku i stylem. Po smrti K. Postla se sice uvažovalo o jeho jmenování na jeho místo, ale profesorem krajinomalby se na Akademii stal až v roce [[1836]].

Od Postlem inspirované [[Klasicismus|klasicistní]] „ideální krajiny“ (''Krajina se zříceninou Gaia Maria'', 1824) pozvolna přešel pod vlivem německé tvorby k [[Romantismus|romantismu]], ovšem vždy změkčeném [[Lyrika|lyrickým]] přednesem a výraznými [[Realismus (výtvarné umění)|realistickými]] prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k holandskému malířství [[17. století]] (''Pohled na Pražský hrad z východní strany'', 1821; ''Krajina s oráčem'', kolem 1825; ''Hrad Okoř'', 1827; ''Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři'', 1834; ''Kokořín v bouři'', 1839). Právě touto svou orientací položil základy české realistické [[Krajinomalba|krajinomalby]], nesvázané akademickým rukopisem. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry. Vedle řady žáků, vychovaných na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních potomků, synů [[Josef Mánes|Josefa]], [[Quido Mánes|Quida]] a dcery [[AmálieAmalie Mánesová|Amálie]].