Theodoros I. Laskaris: Porovnání verzí

| vláda =[[1205]] – [[1222]]

'''Theodoros I. Komnenos Laskaris''' (někdy pouze '''Theodor''', řecky ''Θεόδωρος Α' Λάσκαρις, Theodōros I Laskaris'', asi [[1174]] – [[1222]]), pocházející z magnátské rodiny [[Laskaridové|Laskaridů]], byl nikájským císařem v letech [[1205]] ([[1208]]) – [[1222]].

Theodoros pocházel ze šlechtického rodu Laskaridů z [[Malá Asie|Malé Asie]]., Tamkde také spolu sse několikasvými bratry spravoval dědičné území. a poPo dobytí [[Konstantinopol]]e [[křižáci|křižáky]] [[13. duben|13. dubna]] [[1204]] vyhlásil spolu s bratrem Konstantinem samostatný stát se sídlem v [[Nikaia|Nikaii]], který se stal hlavním nepřítelem nově vzniklého [[Latinské císařství|císařství latinského]]. Již před dobytím Konstantinopole pobýval na tamějším dvoře, a oženilpřičemž se oženil s jednou z dcer císaře [[Alexios III. Angelos|Alexia III.]] Annou. Theodoros se stal hlavním organizátorem boje proti křižákům, kteří se usadili v Konstantinopoli. a rokuRoku [[1208]] ho konstantinopolský patriarcha Michael IV. Autoreanos korunoval na císaře římského ([[Seznam byzantských císařů|byzantského]] – ''basileus ton Romanion'') a Theodoros od té doby reprezentoval byzantskou vládu v exilu, připravující se dobýt Konstantinopol zpět (byzantská reconquista). Nikájští císařové postupně odjímaliodnímali maloasijská a poté i [[Balkán|balkánská]] území Latinům (křižákům) a vytvořili tak základnu pro dobytí Konstantinopole. Theodora alevšak takérovněž ohrožovali na východních hranicích [[Seldžukové]], proti kterým se ale zabezpečil vytyčením hranice mezi [[Rúmský sultanát|Rúmským sultanátem]] a [[Nikájské císařství|Nikajským císařstvím]] roku [[1210]] – [[1211]]. Pod vládou Theodora I. tehdy bylo západní pobřeží Malé Asie (bez ostrovů) a část severního pobřeží Anatolie. StrategickyJeho panství tedy zaujímalastrategicky zaujímalo výraznouvýznamnou polohu. Nikaia se v prvních letech Theodorovy vlády stala spojencem [[Druhá bulharská říše|Bulharského království]], taktéž bojujícího proti Latinům. Se smrtí cara [[Kalojan]]a a nástupem jeho synovce [[Boril]]a se situace zhoršila a– roku [[1211]] se proti Theodorovi obrátilo i BuhlarskoBulharsko po boku latinského císaře [[Jindřich Flanderský|Jindřicha Flanderského]]. Roku [[1212]] uzavřel Theodoros s Jindřichem smlouvu podstatně omezující vliv Latinů v Malé Asii. Ve vnitřní politice prováděl Theodoros konfiskace majetků konstantinopolského patriarchátu a také pozemkové aristokracie, která nesouhlasila s císařovou politikou proti Konstantinopoli. a půduPůdu propůjčoval svým úředníkům nebo, vojákům, sobě oddaným neboči maloasijským klášterům a vytvořil si tím opěrný bod své politiky,. veV které pokračovalté později pokračoval i manžel Theodorovy dcery Ireny, [[Ioannes III. Dukas Vatatzés|Ioannes (III.) Dukas Vatatzés]], který byl nejprve Theodorem, (který neměl v době skonu zletilého syna,) určen za nástupce a po jeho smrti prvního nikajského císaře roku [[1222]] se jím skutečně císařem také stal. aIoannes pokračoval v politické dráze nastoupené Theodorem nejen doma -– spojením s Bulhary a zmocňováním se území na Balkáně navázal na byzantskou reconquistu, započatou císařem Theodorem I. Laskarisem.

* '''[[Marie Laskarina]]''' (1206 – 12701206–1270), uherská královna, choť [[Béla IV. Uherský|Bély IV.]]