Lucidní snění: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz
m data k požadavkům na zdroje
Řádek 5:
 
== Historie ==
Zmínky o lucidních snech nacházíme už u [[Aristoteles|Aristotela]], nejstarší dochovaný záznam pochází z roku [[415]]. V [[8. století]] byla v [[Tibet]]u buddhisty provozována forma [[jóga|jógy]] zaměřená na udržení bdělosti během spánku. Tímto fenoménem se také zabývali [[Súfismus|súfijští]] mistři. V [[19. století]] se průkopníkem stal markýz d'Hervey de Saint-Denis, který významně zvýšil povědomí o lucidním snění a koncem [[20. století]] [[Stephen LaBerge]] vědecky prokázal existenci tohoto jevu a popsal jevy při něm probíhající v [[mozek|mozku]], takže došlo k jeho obecnému přijetí ve vědeckých kruzích.{{Doplňte zdrojFakt/dne|20130612081019}}
 
== Vědecký výzkum ==
 
Mnohé univerzity vedou výzkum technik a účinků vědomého snění.{{Doplňte zdrojFakt/dne|20130612081019}} Výzkumu se věnují i nezávislé agentury jako LaBergův [[The Lucidity Institute]]. Například [[Jung]]ova psychologie považuje nevědomé (nebo částečně vědomé) snění jako cestu k sebepochopení. V současnosti nejsou známy případy, kdy by vědomé snění způsobilo duševní nebo tělesnou újmu. Přesto by bylo velmi obtížné určit, zda by nějaká forma vědomého snění mohla bránit užitku běžného snění.
 
První{{Doplňte zdrojFakt/dne|20130612081019}} knihou o vědomých snech, která poukázala na jejich jedinečnost a vědecký potenciál, byla studie ''Lucid Dreams'' od Celie Greenové z roku [[1968]]. Studie zahrnuje předchozí literaturu, ale přináší i vlastní poznatky autorky. Celia Greenová analyzovala hlavní rysy vědomých snů, z nichž vyvodila, že to byly zážitky zcela odlišné od běžných snů. Předvídala, že by měly být spojeny s [[REM]] spánkem. Celia Greenová také jako první spojila vědomé sny s fenoménem [[falešné probouzení|falešného probouzení]].
 
První vědecká podpora vědomého snění přišla v pozdních [[1970|70.]] letech díky úsilí britského parapsychologa [[Keith Heart|Keitha Hearnea]] a od dobrovolníka [[Alan Worsley|Alana Worsleyho]], který využíval signály pohybu očí na [[polysomnograf]]u jako znamení začátku bdělosti. Filozof [[Norman Malcolm]] napsal v roce [[1959]] text ''Dreaming'', ve kterém vyvracel možnost ověření pravosti záznamu snů tímto způsobem, ale tento pokus ukázal, že během vědomého snění je možné vzpomenout si a provést činy dohodnuté během bdělého života. Podobné pokusy zopakoval Stephen LaBerge na [[Stanfordská univerzita|Stanfordské univerzitě]] ve své disertační práci o několik let později. Zajímavé je, že LaBerge v té době nevěděl o pokusech Hearnea a Worsleya, pravděpodobně kvůli slabé publicitě Hearneovy práce.