Knoflíková aféra: Porovnání verzí

28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a rozpoutalo tak [[první světová válka|první světovou válku]]. České země a český národ se tak jako součást Habsburské monarchie dostal do války na straně Trojspolku/ústředních mocností. I přes projevy loajality k Habsburkům a jejich monarchii v nastalé válce se od počátku projevoval nesouhlas a odpor. S vypuknutím konfliktu byla v Českých zemích zavedena vojensko-úřednická diktatura, přičemž se výrazně omezil politický život i práva občanů. <ref name=dejiny594n>F.{{citace monografie | jméno = František | příjmení = Čapka, | titul = Dějiny zemí Koruny české v datech, | místo = Praha | rok = 1999. s.| vydavatel = Libri | strany = 594n. | isbn = 80-7277-000-4}}</ref>

Od podzimu 1914 odcházela řada významných osobností do exilu, aby zde navázala kontakty se zahraničními českými a slovenskými krajanskými obcemi a představiteli vlád dohodových mocností. <ref>Tamtéž.Čapka: ''Dějiny zemí Koruny české v datech'', s. 595.</ref> V prosinci 1914 opustil zemi [[Tomáš Garrigue Masaryk]], který se přes Itálii přesunul do Švýcarska. Ze Ženevy poté organizoval své akce. <ref>L.{{citace monografie | jméno = Libor | příjmení = Vykoupil, | titul = Slovník českých dějin, | místo = Brno | rok = 2000. s.| vydavatel = Julius Zirkus | strany = 319. | isbn = 80-902782-0-5}}</ref> Zároveň bylo nutné zůstat v kontaktu s domácím prostředím, kde se postupně rodil „první odboj“.

Domácí odboj – Maffie – se zrodil také v prosinci 1914 po odjezdu T. G. Masaryka. Do března 1915 se pak upevnila organizace a bylo ustaveno předsednictvo, jehož členy byli [[Edvard Beneš]], <ref>Roku 1915 emigroval do Švýcarska za T. G. Mararykem.</ref> [[Karel Kramář]], [[Alois Rašín]], [[Josef Scheiner]] a [[Přemysl Šámal]]. Hlavním úkolem Maffie byla politicko-zpravodajská činnost a udržování kontaktu s T. G. Masarykem v zahraničí. Masaryk vedení domácího odboje zpočátku přisoudil hlavní roli, zatímco organizaci odboje zahraničního viděl pouze jako podpůrnou a pomocnou. <ref>F. name=dejiny594n/>Čapka, Dějiny. s. 594n.</ref> Udržování kontaktu spočívalo ve vysílání a přijímání [[kurýr]]ů, kteří většinou překračovali rakousko-švýcarskou hranici.

V září 1915 jednal Edvard Beneš ve Švýcarsku o vyslání dalšího kurýra. Pro tento úkol byla vybrána [[Aloisie Linhartová]], manželka jednoho z členů zdejšího krajanského spolku. E. Beneš připravil zprávu pro Maffii, která se skládala ze třinácti vzkazů, které se z bezpečnostních důvodů Linhartová naučila zpaměti. Bylo ale potřeba vytvořit a převézt přes hranice určitý „identifikační důkaz“, kterým se měla prokázat, aby jí adresáti v Čechách věřili. Linhartová měla tudíž doručit zašifrovanou zprávu na malém kousku papírku, která byla ukryta do dutiny jednoho z knoflíků na jejích šatech. <ref name="rfr1">J.{{citace periodika | jméno = Jan | příjmení = Galandauer, | titul = Knoflík ze šatů paní Linhartové. | periodikum = Dějiny a současnost | číslo = 09/2008.}}</ref>

Dne 4. října 1915 překročila Aloisie Linhartová hranici a dospěla do Prahy. Zde měla vyhledat jistého Bohumila Mareše, příbuzného jednoho z emigrantů. Ten se měl poté spojit s redaktory ''[[Čas (časopis)|Času]]'' Janem Hájkem a Cyrilem Duškem. Pokud by neuspěl, měl kontaktovat sociálně demokratického poslance [[František Soukup|Františka Soukupa]], což bylo doporučení od Edvarda Beneše, který do Švýcarska přinesl zprávu, že někteří sociální demokraté se přidali k Maffii. Jak se však ukázalo, byl to osudový omyl. Linhartová svůj kontakt skutečně navštívila a sdělila mu heslo a předala knoflík se zašifrovanou zprávou. Mareš poté pravděpodobně pokusil kontaktovat zmíněné redaktory, ale pravděpodobně neuspěl. Vydal se proto do redakce sociálně demokratického deníku ''[[Právo lidu]]'', kde hledal Františka Soukupa. <ref name="rfr1">Tamtéž.</ref>

Bohumír Šmeral, který zůstal na svobodě, se snažil dostat z vyšetřovací vazby Františka Soukupa. V listopadu předal policii rozsáhlý rozklad o vztahu sociální demokracie k habsburskému státu, kde hájil její loajální pozici. Na základě těchto tvrzení byl pak Soukup 2. prosince 1915 propuštěn. <ref name="rfr1" /> Většina ostatních zatčených však zůstala uvězněna a byla propuštěna až po vyhlášení amnestie císaře Karla dne 2. července 1917. <ref>L. Vykoupil,: ''Slovník. českých dějin'', s. 260.</ref>