Firdausí: Porovnání verzí

'''Abú-l-Kásim Mansúr ibn Hasan Firdausí''' ([[Perština|persky]] {{Cizojazyčně|fa|ابو القاسم فردوسى}}‎ ; [[940]]/[[941]] [[Báž]], okres [[Tús]], [[Írán]] – [[1020]] Tús) byl [[Írán|perský]] [[básník]], známý především jako autor monumentálního [[epos]]u ''[[Šáhnáme|Kniha králů]]'' (''Šáhnáme''), dokončeného kolem roku [[1010]]. Kniha králů obsahuje přes 50 000 dvojverší a popisuje dějiny Persie od počátků až po [[Islámská expanze|arabskou invazi]] v [[7. století]] n. l. Jako hlavní předloha Firdausímu sloužila Kniha králů od [[Abú Mansúr Muhammad ibn Ahmad Dakíkí|Abú Mansúra Dakíkího]], text ovšem zpracoval zcela po svém.

Firdausí pocházelPocházel z bohaté rodiny a zpočátku byl finančně nezávislý, takže se mohl cele věnovat svému životnímu dílu, psanému již v novoperštině. Později – ''Šáhnáme'' psal plných 35 let – se však dostal do hmotné tísně a byl nucen hledat vlivného [[mecenáš]]e, jenž by mu umožnil dílo dokončit. Našel ho v [[Mahmúd z Ghazny|Mahmúdovi z Ghazny]], nejmocnějšímu vládci soudobého [[muslim]]ského světa, který se rád obklopoval literáty a u svého dvora je někdy držel i násilím. Firdausí se za ním do [[Ghazna|Ghazny]] odebral v pětašedesáti letech, nakonec se však nedočkal takového uznání, jak očekával, což souviselo jednak s nevalným Mahmúdovým vzděláním, jednak s „pohanskou“ tematikou spisu – kvůli ní bylomu Firdausímubyl později dokonce upíránoupírán pohřbení[[pohřeb]] na muslimském [[hřbitov]]ě.

Na počátku [[20. století]] z něj učinili íránští nacionalisté z Firdausího obnovitele perské národní identity a z ''Šáhnáme'' pomník perské kultury. Obzvláště se v této souvislosti poukazovalo na minimum [[Arabština|arabských]] slov v eposu, tento fakt však spíše souvisel s prameny, které básník používal, než s jeho perským smýšlením. V pasážích o [[Alexandr Veliký|Alexandru Velikém]], kde byl odkázán na arabskou předlohu, užívá i většího množství slov přejatých z arabštiny.