'''Stoletá válka''' byla válka mezi [[Anglie|Anglií]] a [[Francie|Francií]] v letech [[1337]]–[[1453]], jejíž hlavní příčinou byl spor o nadvládu ve [[FlandryVlámsko|Flandrech]] a jihozápadní Francii a záminkou neuznání nástupnictví [[Edvard III.|Edvarda III.]] na francouzský trůn.
Pro zpřehlednění se průběh války tradičně rozděluje do tří etap, ale toto rozdělení není chápáno nijak dogmaticky (jde o to, kdo měl v dané etapě převahu, jakým způsobem byla válka vedena; etapy jsou od sebe odděleny důležitými mírovými ujednáními).
=== První etapa ===
Na počátku konfliktu se [[Anglie]] (kterou vedl král [[Eduard III.]]) snažila především o posílení svého obchodního postavení ve [[FlandryVlámsko|Flandrech]], které byly paradoxně jejími spojenci, a udržení svých držav ve [[Francie|Francii]]. Na straně [[Francie]] (král [[Filip VI. Francouzský]]) stálo [[Skotsko]]. Anglii se dařilo především v námořních bitvách (Bitva u [[Sluis]] v roce [[1340]] jí zajistila dlouhodobou kontrolu nad kanálem La Manche), avšak v roce [[1346]] porazila francouzské vojsko v [[Bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]]. V roce [[1347]] Angličané dobyli město [[Calais]]. A přestože téhož roku byl uzavřen mír (v jehož průběhu nastoupil na francouzský trůn král Jan II.), už za osm let válka znovu započala a Francouzi byli roku [[1356]] poraženi v bitvě u [[Poitiers]]. V nastalých zmatcích se vlády chopil Karel V., který zlikvidoval odpor vzbouřené [[Paříž]]e a v roce [[1360]] uzavřel mír v [[Brétigny]], jímž první etapa války skončila. Král Edward III. se zřekl francouzské koruny a Flandry zůstaly v moci Francie. Většina francouzského území však nadále patřila Anglii.
