Wikipedie

McDonnell F-4 Phantom II: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
upraven odkaz na CBU-87
m WPCleaner v1.27 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Key West, Letka, Luftwaffe / Opraveno pomocí WP:WCW - HTML entity - Reference s interpunkcí - Opravy pravopisu a typografie
Řádek 19:
'''McDonnell Douglas F-4 Phantom II''' je dvoumístný, dvoumotorový, [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] [[stíhací letoun]] dlouhého doletu schopný provozu za každého počasí. Byl původně navržen jako palubní stíhací letoun pro [[Námořnictvo Spojených států amerických]] (''US Navy'')<ref name="swan navyp301">Swanborough and Bowers 1976, str. 188 a 301.</ref> vyzbrojený pouze řízenými střelami, neboť v&nbsp;době jeho vzniku se počítalo s&nbsp;tím, že se vzdušné souboje budou odehrávat pouze na větší vzdálenosti a [[Letecký kanón|kanónů]] tak nebude zapotřebí. Phantom se však osvědčil i&nbsp;při útocích na pozemní cíle a jako [[průzkumný letoun]]. Do služby u&nbsp;US Navy vstoupil v&nbsp;roce [[1960 v letectví|1960]]. Pro své kvality byl později přijat do služby u&nbsp;[[Námořní pěchota Spojených států amerických|americké námořní pěchoty]] (USMC) a [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]] (USAF). V&nbsp;polovině 60. let 20. století se stal dominantním typem letounu v&nbsp;rámci všech tří leteckých složek ozbrojených sil USA.<ref name="Phab40th"/> V&nbsp;letech [[1959 v letectví|1959]] až [[1962 v letectví|1962]] ustanovil 15 leteckých [[rekord|světových rekordů]],<ref name="boeing phirsts">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firsts.htm "Phabulous 40th: Phantom "Phirsts"."] ''Boeing.'' Citováno: 22. srpna 2011.</ref> které zahrnovaly absolutní rychlostní rekord a absolutní výškový rekord.<ref name="boeing record">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/record.htm "Phabulous 40th: World Record Holder."] ''Boeing''. Citováno: 22. srpna 2011.</ref> Letouny tvořily podstatnou část amerických leteckých sil i&nbsp;v&nbsp;70. a 80. letech [[20. století]], kdy začaly být nahrazovány modernějšími stroji, jako například [[McDonnell Douglas F-15 Eagle|F-15]] a [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]] u&nbsp;amerického letectva, [[Grumman F-14 Tomcat|F-14]] a [[McDonnell Douglas F/A-18 Hornet|F/A-18]] u&nbsp;amerického námořnictva a námořní pěchoty. Letouny F-4 byly úspěšně a ve velkých počtech vyváženy do celého světa. Stroje používalo nebo stále používá 11 dalších států světa.
 
Letouny se zúčastnily mnoha konfliktů 2. poloviny 20. století. F-4 je zřejmě nejznámější letadlo [[Válka ve Vietnamu|vietnamské války]], kde byl poprvé bojově nasazen v&nbsp;roce [[1964 v letectví|1964]] jak k&nbsp;vybojování vzdušné převahy, tak i&nbsp;k&nbsp;útokům na pozemní cíle a k&nbsp;provádění průzkumu.<ref name="Phab40th">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/index.htm "F-4 Phantoms Phabulous 40th".] ''Boeing''. Citováno: 22. Srpnasrpna 2011.</ref> V&nbsp;této válce se Phantomy staly posledními americkými letadly ve 20. století, jejichž posádky dosáhly titulu „[[letecké eso]]“.
 
Svoji poslední službu si letouny F-4 Phantom II odsloužily v&nbsp;amerických silách při provádění leteckého průzkumu a v&nbsp;rolích „Divokých lasiček“ (''„Wild Weasel“ – označení letounů určených k&nbsp;umlčování protivzdušné obrany formou radioelektronického boje'') ve [[Válka v Zálivu|válce v&nbsp;zálivu]] v&nbsp;roce [[1991 v letectví|1991]] a při dodržování [[Bezletová zóna|bezletové zóny]] nad jižním [[Irák]]em po válce. Ze služby byly vyřazeny v&nbsp;roce [[1996 v letectví|1996]].<ref name="gulfp26">Donald Spring 1991, str. 26.</ref><ref name="gulfvictoryp22">Donald Summer 1991, str. 22.</ref> Izraelské Phantomy zažily tvrdé a úspěšné boje v&nbsp;izraelsko-arabských konfliktech, zatímco velká flotila íránských Phantomů létala ve válce mezi [[Irácko-íránská válka|Íránem a Irákem]]. Phantomy i&nbsp;nadále slouží v&nbsp;několika zemích světa a jsou používány i&nbsp;jako bezpilotní cíle u&nbsp;amerického letectva.<ref name="Carrarap48"/> Výroba Phantomů probíhala od roku 1958 do roku 1981. Bylo postaveno 5 195 strojů, čímž se letoun stal nejmasověji vyráběným americkým nadzvukovým vojenským letounem.<ref name="Phab40th"/><ref name="boeing firstlast">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firstlast.htm "Phabulous 40th: First to Last."] ''Boeing''. Citováno: 23. 8. 2011.</ref>
Řádek 27:
V&nbsp;roce [[1952 v letectví|1952]] byl [[konstruktér]] Dave Lewis jmenován do funkce vedoucího oddělení předběžných návrhů.<ref name="Thorn260"/> Ačkoliv se v&nbsp;dohledné době nerýsovala možnost nějaké soutěže na dodání letadel, interní studie společnosti předpokládala brzkou potřebu nového letounu pro námořnictvo, totiž útočné stíhačky.<ref name="Thorn260"/> Společnost byla od 40. let dodavatelem palubních proudových letounů pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]. Nejprve to byly stroje [[Grumman F-14 Tomcat|FH-1 Phantom]], následovaly letouny [[McDonnell F2H Banshee|F2H Banshee]] a [[McDonnell F3H Demon|F3H Demon]]. Pro [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] společnost dodala letouny [[McDonnell F-101 Voodoo|F-101 Voodoo]]. Proto pro ni byla ránou porážka v&nbsp;soutěži na dodání stíhacího letadla pro US Navy, kterou vyhrál letoun [[Vought F-8 Crusader|Vought F8U&nbsp;Crusader]].
 
V&nbsp;roce 1953 společnost McDonnell Aircraft začala pracovat na letounu (''Model 98'') vylepšováním svého námořního stíhacího stroje F3H Demon, přičemž měly být vylepšeny možnosti působit za každého počasí a výkony stávajícího stroje. Hlavní konstruktér Herman D.Barkey<ref name="legendy"/> a jeho tým připravili několik projektů, které zahrnovaly i&nbsp;varianty s&nbsp;pohonem letounu motorem [[Wright J67]]<ref name="Demonp61">Dorr 2008, str. 61.</ref> a dvěma motory [[Wright J65]] nebo [[General Electric J79]].<ref name="Boeing development">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/develop.htm "Phabulous 40th: Phantom Development."] ''1978 Commemorative Book''. ''Boeing.'' Citováno: 24. 8. 2011.</ref> Varianta poháněná motory J79 dávala možnost výroby letounu s&nbsp;maximální rychlostí [[Machovo číslo|Mach]] 1,97. 19.&nbsp;září 1953 jej společnost McDonnell představila US Navy jako projekt „Super Demon“. Letoun byl jedinečný svým modulárním uspořádáním – mohl být dle povahy mise osazen jednomístnou nebo dvoumístnou kabinou. Rovněž vybavení nosu letounu mělo být vyměnitelné -– zahrnovalo různé typy [[Radar|radarů]], kamery, čtyři 20 mm letecké kanóny nebo 56 neřízených raket. Letoun měl mít 9 závěsníků pod křídly a trupem. Námořnictvo projevilo zájem objednáním makety v&nbsp;plném měřítku s&nbsp;označením '''F3H-G/H''', ale bylo jasné, že zaváděné letouny [[Grumman F-11 Tiger]] a [[Vought F-8 Crusader]] již uspokojují potřeby námořnictva v&nbsp;oblasti nadzvukových stíhacích letounů.<ref name="Lake 1992, p. 190"/>
 
Společnost McDonnell proto návrh přepracovala na stíhací bombardér do každého počasí s&nbsp;11 externími závěsníky pro zbraně a vybavení a nabídla jej jako nevyžádanou nabídku americkým úřadům. 18. října 1954 společnost obdržela požadavek námořnictva na výrobu dvou prototypů YAH-1. 26. května [[1955 v letectví|1955]] důstojníci US Navy navštívili společnost McDonnell Aircraft a přednesly rozsáhlý soubor nových požadavků a změn. Jelikož námořnictvo již mělo letoun [[Douglas A-4 Skyhawk|A-4 Skyhawk]] pro útoky na pozemní cíle a [[F-8 Crusader]] pro boj s&nbsp;nepřátelskými stíhačkami, požadovalo dokončit oba prototypy, nyní značené '''XF4H-1''', jako letouny do každého počasí k&nbsp;obraně flotily. Letoun měl mít druhého člena posádky, tzv. ''RIO'' (Radar Intercept Operator / Operátor střeleckého radaru).<ref name="swan navyp301"/> V&nbsp;červnu [[1957 v letectví|1957]] společnost nabídla Model 98AD americkému letectvu jako stíhací letoun.<ref name="legendy"/> Letectvo však v&nbsp;té době nebylo vůbec ochotné uvažovat o&nbsp;letounu, který byl původně navržen pro námořnictvo.
Řádek 38:
Letoun byl původně označen '''AH''', později byl přeznačen americkým námořnictvem na '''F4H''', zatímco původní označení u&nbsp;amerického letectva bylo '''F-110A&nbsp;Spectre'''. Označení '''F-4''' vstoupilo v&nbsp;platnost v&nbsp;roce [[1962 v letectví|1962]], kdy byl sjednocen systém označování letounů u&nbsp;všech ozbrojených složek USA. V&nbsp;rámci společnosti McDonnell Aircraft byl letoun označován jako '''Model 98'''.
 
Původně bylo záměrem pojmenovat letoun F4H jmény ''[[Satan]]'' nebo ''[[Mithraismus|Mithras]]'', což byl [[Persie|perský]] bůh světla.<ref>[http://www.motoart.com/aviation-history/aircraft-history-f-4 "Aircraft History of the F-4"] ''Motoart.com''. Citováno: 9. 9. 2011.</ref> Nakonec letoun dostal méně kontroverzní pojmenování ''Phantom II''. První ''Phantom'' byl jiný proudový stíhací letoun společnosti McDonnell -– [[McDonnell FH-1 Phantom]], který byl v&nbsp;době zavádění Phantomů II dávno vyřazen ze služby. Proto se letounům Phantom II obvykle říkalo jen jednoduše Phantom. Phantomy II používané u&nbsp;USAF dostaly původně jméno ''Spectre''. Toto jméno se však nepoužívalo.<ref>Angelucci 1987, str. 316.</ref>
 
=== Testování prototypů ===
Řádek 53:
Další vyráběnou verzí bylo 46 letounů pro taktický průzkum '''RF-4B''' (F4H-1P). Letouny byly vyrobeny pro USMC. Příď letounu byla značně prodloužena a byly do ní umístěny kamery zaměřené dopředu a do stran (nebo mapovací kamera), radar s&nbsp;bočním vyzařováním, infračervené senzory. Pro noční fotografování byly na letoun umístěny výmetnice zábleskových světlic.<ref name="legendy"/>
 
Americké letectvo (USAF) bylo přinuceno znovu posoudit Phantomy na nátlak tehdejšího ministra obrany, kterým byl [[Robert McNamara]], a který usiloval o&nbsp;jednotné vybavení všech složek ozbrojených sil USA. Srovnání F-4 se stíhacím bombardérem [[Republic F-105 Thunderchief|F-105D]] ukázalo, že Phantom je mnohem všestrannější, a že může bojovat jako stíhačka, i&nbsp;když je obtěžkán protizemní municí. Také srovnání průzkumné verze s&nbsp;letounem RF-101 Voodoo vyšlo jasně ve prospěch Phantomů kvůli celkově lepším výkonům a možnosti působit i&nbsp;v&nbsp;noci.<ref name="legendy"/> Poté, co F-4B jasně zvítězil v&nbsp;''Operaci Highspeed'', což byly vlastně srovnávací testy tohoto letounu s&nbsp;letounem [[Convair F-106 Delta Dart]], si USAF půjčilo od námořnictva v&nbsp;lednu [[1962 v letectví|1962]] dva stroje F-4B, které dostaly dočasné označení F-110A&nbsp;Spectre a zpracovalo požadavky na verzi pro letectvo. Následně bylo zapůjčeno dalších 29 letounů F-4B k&nbsp;provádění základního výcviku.<ref name="legendy"/> 30. března 1962 dostala společnost McDonnell objednávku na první stroj F-110A, brzy poté následovala objednávka na dalších 310 strojů.<ref name="legendy"/> Na rozdíl od námořnictva letectvo kladlo důraz letoun v&nbsp;roli stíhacího bombardéru. 18. září 1962 přišlo McNamarovo sjednocení označování vojenských letounů a Phantomy letectva dostaly označení '''F-4C'''. První letoun USAF (''výrobní číslo 62-12199'') poprvé vzlétnul 27. května [[1963 v letectví|1963]] a při tomto prvním letu překonal dvojnásobek rychlosti zvuku (Mach&nbsp;2).<ref name="knaack"/>
 
Na rozdíl od námořnictva, kde posádky létaly ve složení námořní letec (pilot) na předním sedadle a námořní letecký důstojník jako operátor radaru (Radar Intercept Officer -– RIO) na zadním sedadle, letectvo létalo zpočátku i&nbsp;s&nbsp;druhým pilotem na zadním sedadle. Tato politika byla časem změněna s&nbsp;tím, že na zadní sedadlo byl umístěn [[navigátor]] s&nbsp;kvalifikací obsluhovat zbraňové a zaměřovací systémy, později byl označen jako operátor zbraňových systémů (''Weapon Systems Officer -– WSO'') nebo důvěrně „''Wizzo''“. Jelikož však stroje zpočátku létaly se dvěma piloty, uchovaly si Phantomy letectva Spojených států zdvojené řízení po celou dobu jejich operační služby. Letouny F-4C byly téměř totožné s&nbsp;F-4B, zachovaly si dokonce i&nbsp;přistávací hák.<ref name="legendy"/> Změnil se však systém doplňování paliva, přibylo zdvojené řízení, větší kola a elektronické systémy. Objednány byly i&nbsp;průzkumné verze pro letectvo '''RF-4C''', kterých bylo vyrobeno 505 kusů. Následující verze '''F-4D''', které bylo vyrobeno 825 kusů, byla na rozdíl od verze F-4C od počátku vyvíjena dle požadavků amerického letectva. Letouny této verze mohly nést i&nbsp;řízené bomby. Nejpočetnější vyráběnou verzí (vyrobeno 1380 kusů) byla verze '''F-4E''' pro USAF. Nejdůležitějším znakem této verze byl pevně zabudovaný [[letecký kanón]] 20 mm se zásobou 640 nábojů.<ref name="legendy"/>
 
Jedinou verzí, která z&nbsp;větší části nebyla vyráběna ve společnosti [[McDonnell Douglas|McDonnell]], byla verze '''F-4EJ''' pro japonské vzdušné síly sebeobrany. Výrobce dodal do [[Japonsko|Japonska]] dva vyrobené letouny ke zkouškám, které probíhaly od 14. ledna [[1971 v letectví|1971]]. Následovalo dalších 11 strojů rozložených na součástky, které byly smontovány v&nbsp;japonské společnosti [[Mitsubishi|Mitsubishi Heavy Industries]]. Poté byla zahájena licenční výroba 127 strojů verze F-4EJ. Jednalo se o&nbsp;zjednodušenou verzi F-4E uzpůsobenou pro japonské potřeby.<ref name="legendy"/> Vyráběna byla i&nbsp;exportní průzkumná verze '''RF-4E''', resp. '''RF-4EJ''' pro Japonsko. Další zjednodušenou verzí byla verze '''F-4F''' pro [[Německo]]. Některé montážní celky (např. motory) se vyráběly v&nbsp;Německu.<ref name="legendy"/>
Řádek 83:
Během jeho výroby vznikla celá řada variant, ale jeho základní uspořádání zůstalo až na detaily shodné. Všechny letouny byly dvoumotorové, každý motor byl namontován na každé straně trupu se vstupy vzduchu přímo za sedadlem pilota s&nbsp;výstupy trysek pod ocasem letounu. Hlavní podvozek je jednokolový, podvozek v&nbsp;přídi má dvě kola a zatahuje se směrem dozadu. Příďový podvozek je otočný o&nbsp;360°. Vnější část křídel má vzepětí 12° pro lepší stabilitu letounu. Křídla u&nbsp;většiny variant jsou sklopná pro úsporu místa na palubě letadlové lodi. [[Vodorovné ocasní plochy|Plovoucí ocasní plochy]] (stabilizátory) mají záporné vzepětí pod úhlem 23°.
 
Letoun Phantom je stíhací letoun impozantních rozměrů s&nbsp;maximální vzletovou hmotností větší než 27 000 kg,<ref name="donald worldp268">Donald and Lake 1996, str. 268.</ref>, který dokáže vyvinout rychlost Mach 2,23 s&nbsp;počáteční stoupavostí 41 000 stop/min (210 m/s).<ref name="USAF Fighters p198">Dorr and Donald 1990, str. 198.</ref>. Může nést výzbroj o&nbsp;hmotnosti až 8 400 kg na devíti externích závěsnících. Výzbroj letounů zahrnuje střely vzduch-vzduch, vzduch-země a nejrůznější typy [[Letecká puma|bomb]].<ref name="F4D factsheet">[http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2276 McDonnell Douglas F-4D “Phantom II”.] ''National Museum of the USAF''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> První verze letounu F-4, podobně jako další stíhačky té doby, nebyly vybaveny pevně zabudovaným kanónem,<ref>Angelucci 1987, str. 310.</ref>, nicméně pozdější varianty byly vybavovány rotačním kanónem [[M61 Vulcan|M61A1 Vulcan]].
 
Provedení tohoto letounu dosahujícího dvojnásobku rychlosti zvuku s&nbsp;dlouhým doletem a možností nést velký náklad bomb se stalo vzorem pro následující generace lehkých a středních stíhacích letounů určených hlavně pro boj ve dne.<ref>Donald, David. ''Warplanes of the Fleet''. London: AIRtime Publishing Inc., 2004.</ref>
Řádek 104:
[[Soubor:F-4B VF-111 dropping bombs on Vietnam.jpg|thumb|Letoun F-4B z&nbsp;letky VF-111 US Navy shazuje pumy nad Vietnamem v&nbsp;roce 1971.]]
 
30. prosince 1960 se letka VF-121 „Pacemakers“ na námořní letecké základně Miramar stala první letkou US Navy, která byla vybavena letouny F4H-1F (F-4A). Letka VF-74 „Bedevilers“ na námořní letecké základně Oceana se stala v&nbsp;říjnu 1961 první operačně nasaditelnou letkou Phantomů amerického námořnictva, poté, co byla 8. července 1961 vybavena letouny F4H-1 (F-4B).<ref name="Thorn260">Thornborough and Davies 1994, str. 11-1511–15, 202, 222 a 260.</ref> Její Phantomy vykonaly svou první palubní službu mezi srpnem 1962 a březnem 1963 na palubě letadlové lodi [[USS Forrestal (CV-59)|USS ''Forrestal'' (CV-59)]].<ref name="Lake 1992, p. 190"/> Druhou nasaditelnou letkou americké atlantické flotily se stala letka letounů F-4B VF-102 „Diamondbacks“, která byla okamžitě po dodání nových letounů dodána k&nbsp;testování na palubě letadlové lodi [[USS Enterprise (CVN-65)|USS ''Enterprise'' (CVN-65)]].<ref name="Lake 1992, p. 190"/> První operačně nasaditelnou letkou pacifické flotily amerického námořnictva se stala letka VF-114 „Aardvarks“ vybavená letouny F-4B, která začala od září 1962 působit z&nbsp;paluby letadlové lodi [[USS Kitty Hawk (CV-63)|USS ''Kitty Hawk'' (CV-63)]].<ref name="Thorn260"/> V&nbsp;té době vrcholila [[Kubánská krize|kubánská raketová krize]], a proto byly třetí bojeschopná letka atlantické flotily VF-41 „Black Aces“ převelena na [[Florida|Floridu]] na námořní leteckou základnu [[Key West (město)|Key West]], přičemž letky na lodích USS ''Enterprise'' a USS ''Independence'' prováděly blokádu [[Kuba|Kuby]].<ref name="legendy"/>
 
V&nbsp;době [[Incident v Tonkinském zálivu|incidentu v&nbsp;Tonkinském zálivu]] bylo 13 z&nbsp;31 nasaditelných letek US Navy vybaveno tímto novým typem letounu. F-4B z&nbsp;letadlové lodi [[USS Constellation (CV-64)|USS ''Constellation'' (CV-64)]] provedly první bojový let ve válce ve Vietnamu 5. srpna [[1964 v letectví|1964]], když doprovázely bombardéry v&nbsp;rámci [[operace Pierce Arrow]].<ref name="DorrNavyp126">Dorr 1995, str. 196.</ref> Prvního vzdušného vítězství, které nebylo pro obavy z&nbsp;[[Čínská lidová republika|čínské]] reakce potvrzeno, dosáhl letoun F-4B z&nbsp;letky VF-96 „Fighting Falcons“ (pilot poručík Terence M. Murphy, RIO podporučík Ronald Fegan) 9. dubna [[1965 v letectví|1965]], když sestřelili čínský [[MiG-17]]. Jejich letoun byl následně sestřelen zřejmě střelou [[AIM-7 Sparrow]], kterou vypálil jeden z&nbsp;vlastních letounů.<ref name="Donald 2002"/> Dodnes se vede spor o&nbsp;to, zda letoun sestřelil palbou kanónů MiG nebo, jak naznačují zprávy z&nbsp;nepřátelské strany, vlastní raketa jednoho z&nbsp;křídel Murphyho a Fegana.<ref name="naval_guide">Burgess 1985, str. 388.</ref> 17. června 1965 F-4B letky VF-21 „Freelancers“ (posádka fregatní kapitán Louis Page a poručík John C. Smith) oficiálně sestřelil první [[Severní Vietnam|severovietnamský]] MiG ve válce.<ref name="dorr"/><ref name="PP">[http://www.phantomphlyers.org/navy-mig-killers.pdf "Navy MiG Killers"], ''phantomphlyers.org''</ref>
Řádek 115:
Již na konci války ve Vietnamu začaly letouny [[Grumman F-14 Tomcat|F-14A&nbsp;Tomcat]] postupně nahrazovat letouny F-4B a F-4J mimo menších letadlových lodí (Midway, Franklin D. Roosevelt a Coral Sea), které byly vyzbrojeny Phantomy verze F-4N a F-4S.<ref name="legendy"/> Do roku [[1983 v letectví|1983]] byly všechny letouny F-4N kompletně nahrazeny letouny F-14 Tomcat a v&nbsp;roce [[1986 v letectví|1986]] byly poslední F-4S&nbsp;nahrazeny letouny [[F/A-18 Hornet]]. 24. března 1986 se letouny F-4S&nbsp;letky VF-151 „Vigilantes“ staly posledními aktivními letouny Phantom, které vzlétly z&nbsp;paluby letadlové lodi (USS ''Midway'' (CV-41)).
 
U&nbsp;leteckých záloh US Navy začaly letouny působit v&nbsp;roce [[1969 v letectví|1969]]. Postupně byly vytvořeny čtyři letky námořních leteckých záloh vyzbrojené letouny Phantom. 18. října 1986 letouny F-4S&nbsp;záložní letky VF-202 „Superheats“ provedli poslední přistání na palubě letadlové lodi [[USS America (CVA-66)|USS ''America'' (CV-66)]]. V&nbsp;roce 1987 byly poslední letouny F-4S&nbsp;sloužící u&nbsp;námořních leteckých rezerv nahrazeny letouny F-14A. ''Námořní letecké zkušební středisko'' (NATC) a ''Námořní škola zkušebních pilotů'' (NTPS) na námořní letecké základně Patuxent River používaly letouny až do roku [[1988 v letectví|1988]]. Jednotlivé kusy sloužily v&nbsp;experimentálních rolích v&nbsp;různých zkušebních střediscích. Posledními Phantomy sloužící v&nbsp;rámci US Navy byly stroje verze QF-4, které sloužily jako bezpilotní cíle používané v&nbsp;''Tichomořském zkušebním středisku řízených střel'' (Pacific Missile Test Center) na námořní letecké základně Point Mugu a v&nbsp;''Námořním výzbrojním středisku'' (Naval Weapons Center) v&nbsp;China Lake.<ref name="legendy"/><ref name="Donald 2002"/> Tyto stroje byly vyřazeny v&nbsp;roce [[2004 v letectví|2004]].<ref>Hunter, Jamie and Collens, Richard. [http://www.history.navy.mil/nan/backissues/2000s/2004/so/VX%2030.pdf "In Relentless Pursuit of Excellence:VX-30 Bloodhounds" (PDF).] ''Naval Aviation News'', September–October 2004, str. 26–29. Citováno: 28. srpna 2011.</ref> Předváděcí tým US Navy „Blue Angels“ používal stroje F-4J od roku [[1969 v letectví|1969]] do roku [[1974 v letectví|1974]].<ref name="Phab40th"/><ref name="Lake 1992, p. 190">Lake 1992, str. 15-2115–21, 190, 199, 200, 203, , 209, 210, 218.</ref>
 
=== Námořní pěchota Spojených států (United States Marine Corps) ===
Řádek 151:
|-
|
| 20 mm20mm kanón
| 3
| 0
Řádek 186:
|-
|
| 20 mm20mm kanón
| 4,5
| 0
Řádek 214:
|-
|
| AIM-9+20 mm20mm kanón
| 0
| 0
Řádek 221:
|-
|
| 20 mm20mm kanón
| 0
| 1
Řádek 257:
Letouny RF-4C působily ve Vietnamu v&nbsp;rámci čtyř letek.<ref name="Thorn260"/> Ve válce utrpěly ztráty 83 strojů, z&nbsp;toho 72 v&nbsp;boji (7 protiletecké střely, 65 palba protileteckých zbraní, 4 na zemi a 7 při nehodách) a z&nbsp;nich 38 nad Severním Vietnamem.<ref name="seaf4loss">Correll, John T. [http://web.archive.org/web/20071127002310/http://www.afa.org/magazine/sept2004/0904vietnam.pdf "The Vietnam War Almanac", (PDF).] ''Air Force Magazine'', September 2004. (with attribution to USAF Operations Report, 30 November 1973). Citováno: 29. srpna 2011.</ref> Během války ve Vietnamu USAF ztratilo celkem 525 letounů F-4 a RF-4C Phantom. Když k&nbsp;těmto ztrátám přičteme stroje ztracené námořnictvem a námořní pěchotou zjistíme, že USA ztratily ve válce ve Vietnamu téměř 750 strojů Phantom.
 
28. srpna 1972 se kapitán Richard S. Ritchie stal prvním leteckým esem v&nbsp;rámci USAF v&nbsp;této válce.<ref name="dorr">Dorr and Bishop 1996, str. 37-3837–38, 44, 48-49, 188-189, 198-199, 200–201, 232.</ref> 9. září 1972 se kapitán Charles B. DeBellevue (létající jako WSO) stal americkým esem s&nbsp;největším počtem sestřelů po dosažení šestého vítězství<ref name="dorr"/> a kapitán Jeffrey S. Feinstein (WSO) se stal posledním [[Letecké eso|leteckým esem]] ve válce ve Vietnamu 13. října 1972.<ref name="dorr"/> Letouny USAF F-4C/D/E si nárokují sestřelení 107,5 strojů [[MiG]] v&nbsp;jihovýchodní Asii (50 střelou Sparrow, 31 střelou Sidewinder, 5 střelou Falcon, 15,5 leteckým kanónem a šest jiným způsobem).<ref name="seaf4loss"/> Poslední bojové lety strojů F-4 ve válce ve Vietnamu byly provedeny 15. srpna [[1973 v letectví|1973]].<ref name="legendy"/>
 
[[Soubor:F-4G A-10A RF-4C USAFE in flight 1987.JPEG|thumb|Letouny F-4G, A-10A&nbsp;a RF-4C letectva Spojených států v&nbsp;Evropě (USAFE) v&nbsp;roce 1987.]]
Řádek 314:
 
=== Turecko ===
Turecké letectvo obdrželo prvních 40 letounů F-4E v&nbsp;roce [[1974 v letectví|1974]]. V&nbsp;letech [[1977 v letectví|1977]]-–[[1978 v letectví|78]] obdrželo dalších 32 letounů F-4E a 8 letounů RF-4E, v&nbsp;80. a 90. letech 20. století obdrželo [[Turecko]] 161 strojů F-4E od USAF.<ref name="Vector3"/><ref name="fricker p88">Fricker 2000, str. 59-8859–88.</ref> Dalších 32 letounů RF-4E bylo přepraveno do Turecka v&nbsp;letech 1992 – 1994 od německé [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]].<ref name="fricker p88"/> V&nbsp;roce 1995 byla zahájena modernizace tureckých letounů F-4. 54 tureckých F-4E bylo pojmenováno ''F-4E 2020 Terminator''.<ref name="Donald 2002"/>
 
=== Velká Británie ===
Řádek 323:
Mark 1) (v&nbsp;USA značena F-4K) a verze pro Královské letectvo '''Phantom FGR.2''' (Fighter Ground-Attack Reconnaissance Mark 2) (v&nbsp;USA značena F-4M).<ref name="Donald RAFp11">Donald 1999, str. 11.</ref><ref name="Donald RAFp5">Donald 1999, str. 5.</ref> První ze dvou prototypů YF-4K&nbsp;poprvé vzlétnul 27. června [[1966 v letectví|1966]]. Celkem bylo vyrobeno 52 letounů verze FG.1 (F-4K) včetně dvou prototypů. První ze dvou prototypů YF-4M poprvé vzlétnul 17. února [[1967 v letectví|1967]]. Celkem bylo vyrobeno 118 strojů verze FGR.2 (F-4M) včetně dvou [[Prototyp|prototypů]]. Na konci listopadu [[1978 v letectví|1978]] byly stroje Královského námořnictva předány Královskému letectvu.<ref name="Vector3"/>
 
V&nbsp;roce [[1982 v letectví|1982]] během [[Falklandská válka|války o&nbsp;Falklandské ostrovy]] byly tři Phantomy FGR.2 nasazeny na ostrově [[Ascension]] k&nbsp;ochraně základny před leteckým útokem.<ref name="barg">Burden et al. 1986, str. 417–419.</ref> Po válce bylo 15 vylepšených letounů F-4J původně patřících US Navy zakoupeno Spojeným královstvím jako náhrada za [[Letka|letku]], která byla trvale umístěna na [[Falklandské ostrovy|Falklandských ostrovech]]. Tyto letouny dostaly označení '''F-4J(UK)'''.<ref name="Green 2001"/> Mnoho britských Phantomů operovalo ze základen v&nbsp;[[Německo|Německu]]. Letouny Phantom začaly být od roku [[1974 v letectví|1974]] nahrazovány stroji [[SEPECAT Jaguar]] a později i&nbsp;letouny [[Panavia Tornado]] F3. Poslední britský Phantom byl vyřazen v&nbsp;říjnu [[1992 v letectví|1992]].<ref name="Donald 2002"/><ref name="Jefford">Jefford 2001.</ref>
 
=== Civilní použití ===
Řádek 335:
[[Soubor:F-4 parts distribution.jpg|thumb|upright|Vystavený F-4F označený jako „Největší světový distributor součástek MiGů“, protože tyto letouny sestřelily značný počet těchto letounů.]]
 
Phantomy posbíraly během své služby celou řadu přezdívek. Některé z&nbsp;nich jsou ''Rhino (Nosorožec), Double Ugly (Dvojnásobně ošklivý)'',<ref name="Boeing Gee Whiz"/> ''Flying Anvil (Létající kovadlina), Flying Footlocker (Létající kufr)'' (Pozn.: Footlocker je malý kufr, který slouží na osobní věci a v&nbsp;kasárnách se dává k&nbsp;nohám postele.), ''Flying Brick (Létající cihla), Lead Sled (Olověné sáně), Big Iron Sled (Velké železné sáně)'' a ''St. Louis Slugger''.<ref>[http://www.bluejacket.com/humor_naval-aviation.html "Basic Aircraft Wisdom and Aircraft Nicknames."] ''Bluejacket.com''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> V&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím, že žádný jiný letoun nesestřelil více letounů MiG<ref name="Thorn260"/> se letounu začalo říkat ''World’s&nbsp;Leading Distributor of MiG Parts (Největší světový distributor součástek MiGů)''.<ref name="Boeing Gee Whiz">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/geewhiz.htm "Phabulous 40th: Gee Whiz!"] ''Boeing''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> Jako reakce na jeho vynikající výkony navzdory jeho velikosti se letounu říkalo „triumf tahu nad aerodynamikou.“<ref>[http://www.defenseindustrydaily.com/more-qf-4s-and-a-new-trick-for-old-dogs-04650/ "More QF-4s&nbsp;– And A&nbsp;New Trick for Old Dogs?"] ''Defense Industry Daily'', 22. ledna 2008. Citováno: 27. srpna 2011."</ref> Posádky německé [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]] letouny F-4 přezdívaly ''Eisenschwein (Železné prase)'', ''Fliegender Ziegelstein (Létající cihla)'' a ''Luftverteidigungsdiesel (Dieselová protivzdušná obrana)''.<ref>[http://www.abendblatt.de/daten/2004/11/25/368532.html "Zwei Alarmrotten mit dem 'Luftverteidigungsdiesel'] ''Hamburger Abendblatt.'' 25. listopadu 2004. Citováno: 27. srpna 2011.</ref>
 
== Vystavené letouny ==
Řádek 341:
Po celém světě je vystaveno značné množství letounů F-4 Phantom II. Většina z&nbsp;nich se nachází po celých Spojených státech amerických. (Viz seznam dochovaných letounů na anglické wiki.)
 
Jeden stroj F-4M Phantom FGR Mk.2 je vystavený i&nbsp;v&nbsp;[[Letecké muzeum Kbely|leteckém muzeu]] [[Vojenský historický ústav|Vojenského historického ústavu]] Praha na [[Letiště Praha-Kbely|letišti Praha-Kbely]], který byl České republice darován RAF.<ref>[http://www.vhu.cz/cs/stranka/letecke-muzeum/fotogalerie-kbelyfa Stránky leteckého muzea VHÚ Praha -– Kbely], Citováno: 27. srpna 2011.</ref>
 
== Varianty ==
Řádek 374:
== Specifikace (F-4E) ==
[[Soubor:McDONNELL DOUGLAS F-4 PHANTOM II.png|right|300px|Schénatické plánek letounu F-4E/F.]]
''Technické údaje pocházejí z&nbsp;publikace „Bojové legendy: F-4 Phantom II“,<ref name="legendy"/>, „The Great Book of Fighters“.<ref name="Green 2001"/> a publikace „Encyclopedia of USAF Aircraft“''.<ref name="knaack"/>
 
=== Technické údaje ===
Řádek 382:
* '''Délka:''' 19,20 m
* '''Výška:''' 5,03 m
* '''Nosná plocha:''' 49,24 m&sup2;²
* '''Plošné zatížení:''' 568 kg/m&sup2;²
* '''Prázdná hmotnost:''' 13 397 kg
* '''Běžná vzletová hmotnost:''' 25 382 kg
* '''Max. vzletová hmotnost :''' 27 965 kg
* '''Max. přistávací hmotnost :'''16 706 kg
* '''Pohonná jednotka:''' 2x2× [[proudový motor]] [[General Electric J79]]-GE-17A&nbsp;* '''Výkon pohonné jednotky:''' 79,6 kN
* '''Zásoba paliva''': 7549 l ve vnitřních nádržích, 12 627 l ve třech přídavných nádržích
 
Řádek 404:
=== Výzbroj ===
* Až 8 480 kg zbraní na devíti externích závěsnících. Výzbroj zahrnuje klasické a [[Kazetová puma|kazetové bomby]], televizí nebo laserem naváděné bomby, raketnice pro neřízené střely, rakety vzduch-země, střely na ničení [[Letiště|letišť]], protilodní střely, kontejnery pro značkování cílů a pro průzkum, jaderné pumy. Na závěsníky mohly být zavěšeny i&nbsp;kontejnery s&nbsp;nákladem (pošta, zavazadla) nebo přídavné nádrže.
* 4x4× střela vzduch-vzduch [[AIM-7 Sparrow]] napůl zapuštěné do trupu plus 4x4× [[AIM-9 Sidewinder]] na pylonech pod křídly; vylepšené řecké F-4E a německé F-4F ICE nesly střely [[AIM-120 AMRAAM]], japonské F-4EJ Kai nesly střely [[Mitsubishi AAM-3]], řecké F-4E mají nést do budoucna i&nbsp;střely [[IRIS-T]]. Íránské F-4 mohou pravděpodobně nést i&nbsp;ruské a čínské střely. Britské Phantomy mohou nést střely [[Skyflash]], které od roku 1978 nahradily střely AIM-7 Sparrow
* 1x1× šestihlavňový letecký kanón 20 mm (0.787 palce) [[M61 Vulcan|M61A1 Vulcan]] se zásobou 640 dávek
* 6x6× [[AGM-65 Maverick]]
* 4x4× [[AGM-62 Walleye]]
* 4x4× [[AGM-45 Shrike]], [[AGM-88 HARM]], [[AGM-78 Standard ARM]]
* 4x4× [[GBU-15]]
* 18x18× bomby Mk.82, [[GBU-12 Paveway II|GBU-12]]
* 5x5× bomby Mk.84, [[GBU-10 Paveway II|GBU-10]], [[GBU-14]]
* 18x18× [[CBU-87 CEM|CBU-87]], [[CBU-89]], [[CBU-58]]
* Jaderné zbraně, např. B28EX, B61, B43 a B57
 
Řádek 441:
* [[Španělské vojenské letectvo]] – Provozovalo celkem 40 letounů F-4C a 18 letounů RF-4C. Všechny použité a získané od USAF.
{{flagicon|Turecko}} '''[[Turecko]]'''
* [[Turecké vojenské letectvo]] – zakoupilo 72 nových F-4E a 8 RF-4E. V&nbsp;80. a 90. letech 20. století získalo podle některých zpráv téměř 161 strojů F-4E (od USAF) a 32 strojů RF-4E (od Luftwaffe).<ref name="Vector3"/>. Ve službě zůstává (2011) 120 modernizovaných strojů F-4E a 32 strojů RF-4E.<ref>http://www.milaviapress.com/orbat/turkey/index.php</ref>
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/McDonnell_F-4_Phantom_II“