Archetyp: Porovnání verzí

Přidáno 105 bajtů ,  před 9 lety
m
oprava rozcestníků dle seznamu úkolů
m (napřímení odkazu)
m (oprava rozcestníků dle seznamu úkolů)
Zdrojem pro zkoumání archetypů je například [[řecká mytologie]].<ref>[http://www.sweb.cz/j.t.k./bohove+/index_b.htm Nový pohled na řeckou mytologii]</ref> Archetyp nemusí být výlučně spojen s konkrétní literární nebo mytologickou postavou, může se jednat i o archetypální situaci, která má vlastní klíč k rozuzlení nebo se naopak vyznačuje svou osudovou bezvýchodností ([[Oidipus]]). Mezi archetypy v umění najdeme i jakousi provázanost a opakování témat v různých variacích: ono pomyslné jádro, kolem nějž příběh krouží, je vlastně archetypem. Archetyp se jako vzorec reality nemění, mění se však jeho ztvárnění, které akcentuje jiné významové vrstvy vzhledem k době a prostředí, ve kterých dílo vzniká.
 
Dalším nevyčerpatelným zdrojem archetypů jsou lidové [[pohádky]]. Každý národ může mít určité oblíbené pohádky, které nějak odrážejí jeho hluboce zakořeněné motivy. Mezi českými pohádkami vyniká [[Karel Jaromír Erben|Erbenova]] ''[[Kytice (sbírka)|Kytice]]'' nebo ''[[Pyšná princezna]]'' - pohádky a příběhy, které je možno odkrývat a rozkládat na jakési hlubší sdělení a významy, nicméně vždy opředené tajemstvím, neboť každý archetyp je ve své podstatě nedefinovatelný a nevyjádřitelný. Právě proto je potřeba narace, příběhů a mýtů, abychom se skrze ně dostali k archetypům do osobní blízkosti. Nepůsobí totiž na racionální složky osobnosti, ale spíše na její nedvědomounevědomou, archaickou složku, kde vyvolávají určitou rezonanci, neboť jsou v nás již určitým způsobem (na úrovni [[kolektivní nevědomí|kolektivního nevědomí]]) přítomny. Skrze naraci dochází k jejich oživení, amplifikaci v našem [[vědomí]].
 
Ztělesnění archetypů můžeme najít i v díle [[Pán Prstenů]] J.R.R. Tolkiena, kde můžeme Gandalfa považovat za vtělení moudrého starce, Arwen za ztělesnění Animy a Froda, Aragorna nebo Boromira za různé aspekty archetypu [[hrdina|hrdiny]]. Glum by odpovídal archetypu Stínu. Gluma ([[Stín]]) je také možno považovat za komplementární součást nevyzrálého hrdiny Froda, kde teprve symbolickým zánikem stínu (smrtí Gluma) dochází k jeho symbolické integraci s hrdinou. [[Stín]] totiž obsahuje i potenciálně přínosné instinktivní kvality: zde se stává Frodovi průvodcem po neznámých krajích, jenž ho dovede až na samý konec jeho cesty. Obdobně můžeme najít komplementární protiklad ke Gandalfovi, jímž je Balrog a po jehož smrti se navrací do života Gandalf Bílý - i zde došlo k symbolické integraci stínu.<ref>[http://ografologii.blogspot.com/2007/11/pan-prstenu.html Symbolický psychologický výklad Pána Prstenů]</ref> <ref>[http://www.blisty.cz/art/22573.html Jan Stern: Úvod do teorie hrdiny]</ref>
Pojem archetypu uvádí [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] především v kontextu [[Kolektivní nevědomí|kolektivního nevědomí]]. Představuje symbolickou ideji, která není reflektována vědomím, ale pramení z [[nevědomí]] a nemůže být tudíž pojmově uchopena. Přesto se významně podílí na utváření [[psychická realita|psychické reality]] osobnosti. K jednotlivým archetypům se můžeme vztahovat jen přes symbolické manifestace, samy o sobě nejsou totožné se svými obrazy.
 
Při procesu [[individuace]], kdy dochází ke sjednocování [[vědomí|vědomé]] a nevědomé části psýché, se člověk vyrovnává s existencí těchto hlubších vrstev osobnosti. [[Sen|Sny]] nebo [[představa|fantazie]] u moderního člověka umožňují setkání s archetypy [[nevědomí]] a nahrazují tak funkci [[mýtus|mýtů]]. Pro přístup k nevědomým obsahům použil Jung vedle výkladu snů také metodu [[aktivní imaginace]]. Archetypy mají autonomní povahu. V případě duševní poruchy, například [[neuróza|neurózy]], dochází podle analytické psychologie k inflaci nevědomí projevené převažujícím archetypem. U [[schizofrenie]] se jedná o [[personalizace|personalizaci]] archetypu. Dochází též k [[přenos (psychologie)|přenos]]u ([[projekce (psychologie)|Projekce|projekci]]) archetypu na druhé osoby nebo předměty a tím k jejich [[Magie|zmagičtění]]. Archetypy nemají jednoznačnou interpretaci a stejně tak nejdou hodnotit kladně ani záporně.
 
[[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]] trval na vědecké ověřitelnosti konceptu archetypu, a to na základě shromážděného empirického materiálu.