Slezská nářečí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
skrtl jsem doporuceni zmen, kterym jsem vyhovel |
pridal jsem literaturu |
||
Řádek 5:
Slezskopolská nářečí byla už od 16. stol. řádou autorů považovana za jazykovou směs, jazyk Slezů, tj. těch, kteří se "slezli" (shlukli) z různých zemí a jazyků. Od konce 17. stol. byl v tomto kontextu užívan pohrdavý název ''Wasserpolnisch''. Jako svérazná jazyková směs byla též označovana (zvl. v 19. stol.) řeč Moravců (v Opavsku, Hlučínsku, Ratibořsku) tj. slezskomoravské nářečí. Na tomto základu vznikly pozdější názory (politicky instrumentalizované) o existenci samostatného jazyka slezského, resp. slezských jazyků, viz [[slezština]], [[laština]], [[po naszymu]]. Ve vědomí části mluvčích také dnes přislušnost slezskopolského nářečí k polštine, resp. slezskomoravského k češtine není přípustna.
== Literatura ==
Bąk, S. Mowa polska na Śląsku, Wrocław 1974.
Balhar, J. - Jančák, P. a kol. Český jazykový atlas. Díl 1-5, Praha 1992-2005.
Encyklopedický slovník češtiny, Praha 2002.
Schwarz, E. Jazyk německý na území ČSR, Československá vlastivěda 3. Jazyk, Praha 1934.
Šrámek, R. Slezsko a severovýchodní Morava z hlediska jazykového, Ostrav 1997.
Zaręba, A. Atlas językowy Śląska. Díl 1-8, Kraków 1969-1996.
== Související články ==
| |||