Slezská nářečí: Porovnání verzí

'''Slezská nářečí''' jsou nebo byly dialekty [[polština|polštiny]], [[čeština|češtiny]] a [[němčina|němčiny]] na historickém území [[Slezsko|Slezska]] tj. ve Středním a Horním Poodří. Slezskopolská nářečí se do dnes používají na [[Horní Slezsko|Horním Slezsku]] (okolí [[Opolí|Opolí]], [[Katovice|Katovic]], [[Ratiboř|Ratiboře]] a [[Těšínsko|Těšínsku]]. V [[Dolní Slezsko|Dolním Slezsku]] byly slovanské dialekty od 13. stol. postupně vytlačovany řečí německých kolonistů, na severu a na východ od [[Vratislav|Vratislavi]] se udržely do 19. století. Do pol. 20. stol. zde slezskopolská nářečí dotrvala jen na severních a východních okrajích (Hlohovsko, Sycovsko). Slezskomoravská (lašská) nářečí jsou nářeči češtiny, která mají svůj původ v přechodověm zapadoslovanském nářečí kmene [[Holasici|Holasiců]]. Do 16. stol. zahrňovala [[Krnovsko]], [[Hlubčicko]], [[Opavsko]], [[Hlučinsko]] a [[Ostravsko]], s přesahem do jižního [[Ratibořskö|Ratibořska]] západního [[Těšínsko|Těšínska]] (tok Moravice). Slezské dialekty němčiny utvářely se ve Slezsku od příchodu německých kolonistů (konec 12. stol.). Zanikly následkem odsunu Němcu z polské a československé části [[Slezsko|Slezska]]. Počitala se k nim také německá nářečí hraničících ze Slezskem oblasti [[Sudety|Sudet]].