Lotyšská osvobozenecká válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 65:
[[Soubor:Latvian Independence War 1918.svg|thumb|left|250px|Situace v roce 1918 (německá armáda oranžově, estonská armáda fialově)]]
11. listopadu 1918 oficiálně skončila [[První světová válka]], a tím byl i anulován Brestlitevský mír. Německá armáda, která do té doby celé Pobaltí okupovala, se začala stahovat zpátky do Německa a vzniklo tak mocenské vakuum. 17. listopadu 1918 se sešel první Lotyšský zákonodárný orgán pod jménem "Lotyšská lidová rada" a vznikla tak provizorní vláda. Předsedou se stal pozdější první prezident Lotyšska [[Jānis Čakste]] a premiérem [[Kārlis Ulmanis]]. Lotyšsko vyhlásilo oficiálně nezávislost o den později v [[Riga|Rize]].
[[Spojené baltské vévodství]] se v podstatě zhroutilo a jeho Regentská rada byla na konci listopadu 1918 rozpuštěna. Místní Němci ale
Nestabilní situace využili [[bolševici]], kteří chtěli celé Pobaltí opět připojit k Rusku. Na začátku prosince 1918 zaútočila [[Rudá armáda]] na Lotyšsko a 17. prosince 1918 vznikla v sovětském Rusku vláda tzv. Lotyšské socialistické sovětské republiky. Tato exilová vláda byla zformována lotyšskými komunisty, kteří chtěli zavést vládu proletariátu v Lotyšsku. Do jejího čela se postavil právník [[Pēteris Stučka]].
Řádek 77:
[[Soubor:Latvian Independence War 1919.11.11.svg|thumb|left|250px|Listopad 1919 (armáda sovětská růžově, lotyšská žlutě, německá oranžově, estonská fialově, litevská zeleně, polská modře)]]
Nově zformovaný lotyšský stát neměl vybudovanou silnou armádu, takže od začátku války šel od porážky k porážce. Početně větší a lépe vyzbrojená sovětská armáda donutila prozatímní vládu k ústupu do [[Liepāja|Liepāji]] na západ země. Lotyši se v nastalé situaci spojili s dříve nepřátelskou německou Zeměbranou. Přesto ale na konci ledna 1919 ovládala prozatímní vláda už jen Liepāji a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu [[Saldus]]. Rudá armáda
Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parníku Saratow. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo. Německá Zeměbrana dokonce v květnu obsazuje Rigu, a tak Lotyšsko v krizové situaci požádalo o pomoc Estonsko. Estonská vláda odpovídá vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu [[Cēsis]] na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako [[bitva o Cēsis]]. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit německou Zeměbranu, která utrpěla obrovské ztráty. Debakl u Cesis donutil Němce podepsat klid zbraní a předat Rigu do lotyšských rukou.
Zbytky Zeměbrany se začlenily do [[Západoruská dobrovolnická armáda|Západoruské dobrovolnické armády]], kterou vedl kozácký vůdce [[Pavel Bermondt-Avalov]]. Armáda byla sice součástí armád [[Bělogvardějci|bělogvardějců]], které bojovaly proti bolševikům, ale její vojáci byli z tří čtvrtin Němci (bývalí ruští zajatci nebo vojáci poražené Zeměbrany). Takže Bermondt-Avalov se spíše zabýval potlačováním národnostních hnutí v Pobaltí, než bojem s bolševiky. V říjnu zahájila Západní ruská dobrovolnická armáda útok na Rigu. Útok byl však neúspěšný a bělogvardějci museli zanedlouho čelit protiútoku spojené armády Lotyšska a Estonska, která byla podporována [[Royal Navy|britským námořnictvem]]. V listopadu byla Lotyši osvobozena Riga a
=== 1920 ===
| |||