Věc (právo): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Otto |
+[zdroj?] (§ 496: "Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.") |
||
Řádek 1:
'''Věc''' ''({{Cizojazyčně|la|res}})'' je v [[Hmotné právo|hmotněprávním]] smyslu slova to, co může být předmětem (objektem) práv, ne však jejich nositelem ([[subjekt (právo)|subjektem]]). Věci tak stojí v protikladu k [[Osoba|osobám]]. Podstatným znakem věci je její oddělitelnost či vymezitelnost a její užitnost, případně ocenitelnost. V tomto smyslu jsou věcmi i domácí zvířata, protože nejsou osobami, to jest nemohou být účastníky procesu.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Věc.</ref> Oproti staršímu pojetí, v němž se za věci pokládaly i věci nehmotné, [[občanský zákoník (Česko, 2012)|nový občanský zákoník]] pojem věci poněkud zužuje a rozlišuje [[vlastnictví]] hmotných věcí od nehmotných práv (například autorských).{{Fakt/dne|20130607222503}}
V [[Procesní právo|procesním právu]] znamená věc ''({{Cizojazyčně|la|causa}})'' záležitost, kterou je třeba vyřídit, například [[soud]]ní případ.
Řádek 8:
Jako součást věci [[občanský zákoník (Československo, 1964)|občanský zákoník]] ve svém § 120 chápe vše, co k dané věci odle její povahy náleží a nemůže být od věci odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Není to tedy z právního hlediska věc samostatná. Na pomezí mezi součástí věci a věcí zcela samostatnou stojí tzv. [[příslušenství]], o kterém vlastník věci hlavní určí, že s ní má být trvale užíváno. Samostatnou věcí se stává [[přírůstek věci]] tehdy, kdy se oddělí (separuje) od věci hlavní.
Vlastník může i věc úmyslně [[opuštění věci|opustit]]. Podle § 135 občanského zákoníku tím ale vlastníkovi automaticky nezaniká [[vlastnictví|vlastnické právo]] k ní, ledaže se o ni půl roku po odevzdání obci, na jejímž území byla [[nález věci|nalezena]], nepřihlásí. Podobně je na tom v tomto smyslu také věc skrytá nebo ztracená.
== Věc v právní teorii ==
| |||