Protikuřácké tažení v nacistickém Německu: Porovnání verzí

[[Adolf Hitler]] byl v mládí silným kuřákem; vykouřil 25 až 40 cigaret denně, ale zlozvyku se vzdal se sdělením, že to bylo plýtvání penězi.<ref name="NWC219"/> V dalších letech Hitler pohlížel na kouření jako na „dekadentní“ záležitost<ref name="HRCPL1374"/> a „hněv [[Indiáni|rudého muže]] proti bílému muži, pomstu za to, že mu byl dán [[Pálenka|tvrdý alkohol]]“,<ref name="NWC219"/> lamentujíclamentuje, že „tolik vynikajících mužů bylo ztraceno na otravu tabákem“.<ref name="NWC173">{{Harvnb|Proctor|1999|p=173}}</ref> Byl nešťastný, protože oba, jak [[Eva Braunová]] tak [[Martin Bormann]] byli kuřáci a byl znepokojen z [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]], který nepřestával kouřit na veřejných místech. Byl také rozzloben, když na portrétu byl Göring zobrazen kouřícím doutníkem.<ref name="NWC219"/> Hitler je často považován za prvního státníka, který prosazoval nekouření, ačkoliv měl na tento titul již o tři sta let dříve větší nárok [[Jakub I. Stuart]].<ref name="BDDENI119">{{Harvnb|Tillman|2004|p=119}}</ref>