Antiochos IV. Epifanés: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava referenčního odkazu.
→‎Židé a helenizace za Antiocha Epifana: Přepracování závěru 2. odstavce.
značka: možné problémové formulace
Řádek 7:
[[Jeruzalém]] a území obývané Židy se v době řecké nadvlády potácelo mezi politickými vlivy Seleukovské říše a sousední egyptské říše [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovců]]. Část židovských aristokratů, kteří přestali praktikovat [[Tóra|Tóru]], podporovala helenizaci a přiklonila se na stranu Antiocha Epifana. Nedaleko [[jeruzalémský chrám|jeruzalémského Chrámu]] byl vybudován [[gymnasion]]. V apokryfním židovské spisu, známém pod názvem [[Druhá kniha Makabejská]] (4:14-15), můžeme číst, že „ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Apokryfy zvané též knihy deuterokanonické nebo nekanonické|místo=Praha|rok=1985|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=330}}</ref>
 
Když proti této praxi začal narůstat odpor ze strany Židů, kteří se drželi učení Tóry, vstoupil nakonec v roce 167 př. n. l. Antiochos Epifanés se svou armádou do Jeruzaléma a zcela zakázal židovské náboženství – zamezil vykonávání kultovních úkonů v Chrámu, zakázal [[šabat]], [[obřízka|obřízku]] aj. Zbožní Židé byli dokonce násilím nuceni k tomu, aby se účastnili obřadů pro helénské bohy. Poslední kapkou pro tyto Židy bylo, když 6. prosince 167 př. n. l. <ref>Schäfer, str. 51</ref> Antiochos Epifanés umístil do jeruzalémského Chrámu sochu [[Zeus|Dia]] a na oltáři obětoval vepře. ByloZpočátku tobyl odpor spíše pasivní. Zbožní Židé hledali útočiště stranou od centra událostí, někteří i na nehostinných místech v horách či v poušti. K organizovanému aktivnímu odpor se odhodlali až po události, ke které došlo někdyasi v letechroce 165–161165 př. n. l., kdy [[Matitjáš Makabejský]] ve městečkuvesnici [[Modi'in]]. spoluTam se svýmistarý kumpánykněz vyhnalMatitjáš řeckouz posádkuhasmonejského rodu „vzepřel rozkazu obětovat modle, zabil královského úředníka i Žida ochotného obětovat a tímoltář začalozničil“ <ref>Schäfer, str. 54</ref>. Na stranu Matitjáše se v následném ozbrojeném střetu postavilo i jeho pět synů. Nejvýznamnější z nich byl Jehuda zvaný Makabi (hebrejsky „kladivo“), u nás známý též pod počeštěným jménem Juda Makabejský, který celé [[Makabejskémakabejské povstání|povstání]] dovedl do vítězného konce. JehoPod hlavnímjeho organizátoremvedením bylse židovskýv kněžskýroce rod164 př. On. povstáníl. Makabejskýchpodařilo podávajíosvobodit zprávuJeruzalém [[Prvníod knihavšech Makabejská]]helenizátorů a Druháznovu knihaposvětit MakabejskáChrám. <ref>{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Ze světa Starého zákona II|místo=Praha|rok=1989|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=615}}</ref> Na památku této události Židé dodnes slaví svátek [[Chanuka]].
 
== Reference ==