Vojenská kariéra syna měšťanského falckého úředníka začala roku [[1792]] a již roku [[1800]] byl povýšen mimo pořadí do generálské hodnosti ([[generálmajor]]). Roku [[1805]] v době války proti třetí koalici obdržel vrchní velení bavorských vojsk - spojenců vojska francouzského. V tažení [[1805]] bojovala bavorská armáda v l. sboru maršála [[Bernadotte|Bernadotta]] a v době [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]] byla ležením v [[Jihlava|Jihlavě]] a okolí, zde pak utrpěla neúspěch v [[bitva u Štoků|bitvě u Štoků]] (5. prosince 1805 - odhad padlých na obou stranách je cca 2000), čímž byla vytlačena Rakušany z Jihlavy.
Jako věrný spojenec [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]]ův vysílal bavorský král [[MaxmilianMaxmilián I. Josef Bavorský|Maxmilián I.]] armádu do boje na všechna významná tažení Velké armády ([[1806]]-–[[1807]], [[1809]], [[1812]]), během nichž se Wrede vyznamenal jako uvážlivý statečný vojevůdce. Roku [[1810]] obdržel za odměnu do majetku panství [[Mondsee (obec)|Mondsee]] (dnes [[Rakousko]], poblíž [[Salzburg]]u). Těsně před [[bitva u Lipska|bitvou u Lipska]] (16-19.–19. října [[1813]]) opustilo Bavorsko spojenectví s Napoleonem a změnilo na Wredeho doporučení strany. Při Napoleonově ústupu od Lipska do Francie se Wrede pokusil Francouzům zablokovat ústup, ale v [[bitva u Hanau|bitvě u Hanau]] (30.-31–31. října 1813) byl nejen těžce poražen, ale i těžce raněn střelnou ránou do podbříšku. Téhož roku byl povýšen do hodnosti polního maršála a roku [[1814]] nobilisován s titulem kníže von Wrede. Zastupoval pak Bavorsko na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] a až do své smrti zůstal vrchním velitelem bavorské armády. Po roku [[1815]] se Wrede vyprofiloval v hlavního představitele konservativních monarchistů a jako dlouholetý předseda Horní komory parlamentu a ministr bez portefeje byl tvrdým protivníkem liberálních poslanců Dolní komory.
