José Antonio Primo de Rivera: Porovnání verzí

José Antonio byl synem [[Miguel Primo de Rivera|Miguela Primo de Rivery]]. Původně spolupracoval s konzervativními monarchististymonarchisty z [[Unión Monárquica Nacional]]<ref>VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008, 72 s. (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) ISBN 978-80-903582-7-0. str. 9</ref>, ale postupně se jim začal názorově vzdalovat až v roce 1933 založil Falangu, která se hlásí k [[národní syndikalismus|národnímu syndikalismu]]. Ve volbách v listopadu [[1933]] je zvolen pod hlavičkou [[Confederación Española de Derechas Autónomas]] do parlamentu. Ve volbách v roce 1936 kandidovala Falanga samostatně a nezískala žádný mandát.<ref>VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008 72 s (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) ISBN 978-80-903582-7-0. str. 12</ref>

V důsledku levicových represí na začátku roku 1936 jsou nejprve uzavřena všechna centra Falangy, pak je 14. března 1936 organizace zakázána a v následujících dnech pozatýkáno její vedení. V době vypuknutí občanské války se nacházel José Antonio Primo de Rivera ve vazbě. Když se o přípravách povstání pod vedením generálů [[José Sanjurjo|Sanjurja]], [[Francisco Franco|Franca]] a [[Emilio Mola|Moly]] ve vězení dozvěděl, zákázalzakázal členům Falangy účast na něm, jelikož jej považoval za zpátečnické a nechtěl, aby v něm byla Falanga využita jako nástroj pro cíle středo-pravicových stran.<ref>VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008 72 s (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) ISBN 978-80-903582-7-0. str. 19</ref> Nakonec se Falanga do příprav povstání pod tlakem okolností a pod příslibem, že si v něm zachová organizační samostatnost, zapojila.