Nico: Porovnání verzí

Odebráno 80 bajtů ,  před 6 lety
m
WPCleaner v1.27 - Opraveno pomocí WP:WCW - Opakovaná reference - Opravy pravopisu, typografie nebo kódu
m (typos a gramatika, stylistika, min. časy, opakované slovo, čárka)
m (WPCleaner v1.27 - Opraveno pomocí WP:WCW - Opakovaná reference - Opravy pravopisu, typografie nebo kódu)
| vydavatel = Indiana Public Media
| jazyk = anglicky
}}</ref> Rovněž si zahrála ve filmu [[Jacques Poitrenaud]]a nazvaném ''[[Strip-tease]]''. V&nbsp;následujícím období se několikrát objevila v&nbsp;televizních reklamách a občas její fotografie vyšly v&nbsp;různých časopisech. V&nbsp;březnu 1965 se v&nbsp;Londýně setkala s&nbsp;členy skupiny [[The Rolling Stones]] včetně jejich manažera [[Andrew Loog Oldham|Andrew Loog Oldhama]]a,<ref name=Witts135>Witts, s. 135</ref> který jí zajistil smlouvu na vydání singlu. Obsahoval coververzi písně „I'm Not Sayin'“ od [[Gordon Lightfoot|Gordona Lightfoota]] a na straně B byla skladba „The Last Mile“ napsaná [[Jimmy Page]]m.<ref name=Witts155>Witts, s. 155</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Nico (3) – I'm Not Sayin / The Last Mile
| url = http://www.discogs.com/Nico-Im-Not-Sayin-The-Last-Mile/release/1171100
}}</ref> Ještě přibližně v&nbsp;červnu 1967 ze skupiny Nico odešla a skupina se rozešla i&nbsp;s&nbsp;Warholem. Ve Warholově Factory se Nico stala novou „superstar“ a nahradila tak [[Edie Sedgwick]].
 
Hrála v&nbsp;celkem osmi Warholových nebo Morriseyových experimentálních filmech. V&nbsp;roce 1966 to byl přibližně tříapůlhodinový film ''[[Chelsea Girls]]'', kde si mimo ni zahrál také Ari.<ref name=Witts196>Witts, s. 196</ref> Film trval sedm hodin, ale jelikož byl promítán na dvě plátka, jeho délka se zkrátila na polovinu.<ref name=Witts197>Witts, s. 197</ref> V&nbsp;roce 1967 hrála ve filmu ''[[Four Stars (film)|****]]'' (nebo také ''Four Stars''). Celý film trval pětadvacet hodin a je rozdělen do několika částí.<ref name="unterberger174">Unterberger, s. 174</ref> Jednou z&nbsp;jeho částí byl například i&nbsp;''Imitation of Christ'', který byl promítán i&nbsp;samostatně.<ref name="unterberger174" /> Ve stejném roce recitovala mimo záběr báseň ve filmu ''Sunset''.<ref name="unterberger175">Unterberger, s. 175</ref>
 
=== Sólová kariéra (1967−1970) ===
Během roku 1973 Nico v&nbsp;londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album produkuje a hraje zde na více než deset nástrojů, se na něm podílel i&nbsp;hráč na syntezátory [[Brian Eno]] a kytarista [[Phil Manzanera]], oba ze skupiny [[Roxy Music]].<ref name=Witts329>Witts, s. 329</ref> Ty ještě doplnili dvě dcery zvukového inženýra [[John Wood (producent)|Johna Wooda]], které zpívaly doprovodné vokály. Album vyšlo v&nbsp;roce 1974 u&nbsp;vydavatelství [[Island Records]], což Nico umožnil Cale, který s&nbsp;vydavatelstvím měl také smlouvu.<ref name=Witts327>Witts, s. 327</ref> Album dostalo název ''[[The End...|The End…]]'' a opět jde o&nbsp;její jedinou desku, vydanou u&nbsp;tohoto vydavatelství. Svůj název dostalo podle písně „[[The End (The Doors)|The End]]“,<ref name=Witts327 /> která je na albu sedmá v&nbsp;pořadí, jejíž původní verzi nahrála skupina [[The Doors]] v&nbsp;roce 1966. Sama Nico napsala šest skladeb z&nbsp;celkových osmi; poslední skladbou na albu je interpretace [[Německá hymna|Německé hymny]], kterou složili [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmann von Fallersleben]] a [[Joseph Haydn]]. Svou verzi písně „The End“ věnovala Jimu Morrisonovi, který roku 1971 zemřel a skladba „We've Got the Gold“ byla napsána na počet teroristy [[Andreas Baader|Andrease Baadera]].<ref name=Witts328>Witts, s. 328</ref> První černový den roku 1974 spolu Cale a Nico doplněni ještě o&nbsp;Briana Eno a [[Kevin Ayers|Kevina Ayerse]] odehráli společný koncert v&nbsp;londýnské [[Rainbow Hall]].<ref name=Witts332>Witts, s. 332</ref><ref name="unterberger329">Unterberger, s. 329</ref> Záznam z&nbsp;koncertu později 28.&nbsp;června 1974 vyšel pod názvem ''[[June 1, 1974]]''. Nico zde byla zastoupena pouze jednou skladbou („The End“), i&nbsp;když při koncertě hrála i&nbsp;„Janitor of Lunacy“ a „Deutschland Über Alles“. Ve stejném roce zpívala v&nbsp;písni „Irreversible Neural Damage“ na Ayersově albu ''[[The Confessions of Dr. Dream and Other Stories]]''.<ref name=Witts333>Witts, s. 333</ref> Poté se kvůli neshodám při nahrávání rozhodla, že už nikdy na žádném albu jiného interpreta zpívat nebude.<ref name=Witts333 />
 
V&nbsp;roce 1974 mimo hudebních aktivit hrála i&nbsp;v&nbsp;dalším Garrelově filmu ''[[Les Hautes solitudes]]''.<ref name=Witts334>Witts, s. 334</ref> V&nbsp;prosinci 1974 odehrála koncert v&nbsp;remešské katedrále; hlavní hvězdou tam ale byla německá skupina [[Tangerine Dream]], která hrála dva sety a Nico se musela vejít mezi ně.<ref name=Witts337>Witts, s. 337</ref> Přibližně ve stejné době začala známost s&nbsp;kytaristou [[Lutz Ulbrich|Lutzem Ulbrichem]]<ref name="Witts329>Witts," s. 329</ref> ze skupiny [[Agitation Free]], se kterým se poprvé setkala již v&nbsp;roce 1972 po uvedení filmu ''La Cicatrice intérieure''.<ref name=Witts322>Witts, s. 322</ref> Roku 1975 hrála v&nbsp;dalším Garrelově filmu ''[[Un ange passe]]'' a o&nbsp;rok později následoval ''[[Le Berceau de cristal]]''.<ref name=Witts342>Witts, s. 342</ref> Další a poslední filmy, které vzešly ze spolupráce Nico s&nbsp;Garrelem nesly názvy ''[[Voyage au jardin des morts]]'' (1978) a ''[[Le Bleu des origines]]'' (1979).
 
=== Posledních deset let (1978−1988) ===
Roku 1962 se jí narodil syn [[Christian Aaron Boulogne|Ari]], jehož otcem byl režisér [[Alain Delon]]. Během různých obdobích Ari žil u&nbsp;Delonových rodičů a někdy také s&nbsp;Nico v&nbsp;New Yorku. V&nbsp;roce 1976 jej adoptovala Delonova matka a Nico již jeho oficiální matkou nebyla.<ref name=Witts343>Witts, s. 343</ref>
 
Když Cale produkoval album skupiny [[The Stooges]], Nico za ním přišla a byla spolu s&nbsp;ním v&nbsp;producentské kabině.<ref name=Witts297>Witts, s. 297</ref> Zde se poprvé setkala s&nbsp;[[Iggy Pop]]em, který ve skupině zpíval, se kterým později strávila několik týdnů na farmě v&nbsp;Michiganu.<ref name=Witts299>Witts, s. 299</ref> Na album ''[[The Stooges (album)|The Stooges]]'' Pop pro Nico napsal píseň „We Will Fall“.<ref name="Witts300>Witts," s. 300</ref> Celá skladba trvá něco přes deset minut a Cale v&nbsp;ní hraje na violu.
 
Její matka zemřela v&nbsp;únoru 1970.<ref name=Witts301>Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla závislá na heroinu.<ref name=Witts337 /><ref name=Witts344>Witts, s. 344</ref> V&nbsp;následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o&nbsp;to, aby postupně přešla od heroinu přešla na [[metadon]].<ref name=Witts360>Witts, s. 360</ref> Metadon se jí však nezamlouval a stále brala heroin a kvůli jeho shánění několikrát pozdě dorazila na koncert.<ref name=Witts362>Witts, s. 362</ref> Byla vegetariánka<ref name=Witts248>Witts, s. 248</ref> a kvůli propíchnutému bubínku byla na jedno ucho hluchá.<ref name=Witts191>Witts, s. 191</ref> V&nbsp;sedmdesátých letech žila s&nbsp;Garrelem a v&nbsp;pozdní části vztahu k&nbsp;němu přibrala ještě Ulbricha.<ref name="Witts343>Witts," s. 343</ref>
 
Nico se viděla jako součást tradice [[Bohémství|bohémských]] umělců. Vedla kočovný život, žila v&nbsp;různých zemích. Mimo Německo, kde se narodila, a Ibizy, kde zemřela, v&nbsp;padesátých letech žila v&nbsp;Itálii a ve Francii, po většinu šedesátých let žila ve Spojených státech, v&nbsp;80.&nbsp;letech žila v&nbsp;Anglii. Přes své hudební nadání a zpěv byla hluchá na jedno ucho a bylo pro ni těžké porozumět tomu, co ostatní říkají. Nico byla [[Vegetariánství|vegetariánka]].
 
== Pocty ==
Již v&nbsp;sedmdesátých letech ji za svůj vzor označily zpěvačky [[Patti Smith]] a [[Siouxsie Sioux]].<ref name="Witts346>Witts," s. 346</ref> Televizní stanice [[VH1]] ji zařadila na sedmaosmdesáté místo v&nbsp;žebříčku největší žen v&nbsp;rock and rollu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = VH1: '100 Greatest Women of Rock & Roll'
| url = http://www.rockonthenet.com/archive/1999/vh1women.htm