Nico: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 27 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q44634) |
celkové přepracování |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=zpěvačce, herečce a modelce}}
{{Infobox Hudební umělec
|
|
|
| velikost obrázku =
|
|
|
|
|
|
| příjmení = Prümper
| jméno = Jochen
| titul = Nico: A Short Biography
| url = http://smironne.free.fr/NICO/bio.html
| datum přístupu = 2012-03-03
| jazyk = anglicky
}}</ref>
|
| původ =
|
|
| příjmení = Alfonso
| jméno = Barry
| titul = Nico Biography
| url = http://www.musicianguide.com/biographies/1608004031/Nico.html
| datum přístupu = 2012-03-03
| vydavatel = Musicianguide.com
| jazyk = anglicky
}}</ref>
|
|
|
|
| příbuzná témata = [[The Velvet Underground]], [[John Cale]], [[Lou Reed]], [[Brian Jones
|
| významný nástroj =
}}
'''Nico''' (
| příjmení = Unterberger
|
| odkaz na autora = Richie Unterberger
| překladatelé = Petr Ferenc
| titul = White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni
| vydavatel = [[Volvox Globator]]
| místo = Praha
|
| isbn = 978-80-7207-821-9
|
|
| poznámky = dále jen „Unterberger“
}}</ref> – [[18. červenec|18. července]] [[1988]] [[Ibiza]], [[Španělsko]]<ref name=musicianguide />) byla německá [[Hudebník|hudebnice]], [[Zpěvák|zpěvačka]], [[Herec|herečka]], [[modelka]] a [[hudební skladatel]]ka. Nejprve byla fotomodelkou a krátce poté se přestěhovala do [[Francie]]. Díky modelingu se dostala do dalších evropských zemích, například do [[Švýcarsko|Švýcarska]], [[Španělsko|Španělska]] a [[Rakousko|Rakouska]].<ref name=Witts79>{{Citace monografie
| příjmení = Witts
| jméno = Richard
| titul = Nico: Život a lži jedné legendy
| vydavatel = Votobia
| místo = [[Olomouc]]
| rok = 1994
| počet stran = 397
| isbn = 80-85619-80-6
| strany = 79
| poznámky = dále jen „Witts“
}}</ref> Ze všech míst si Nico nejvíce oblíbila ostrov Ibiza, který často navštěvovala po většinu svého pozdějšího života a kde také zemřela. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Nico začala angažovat i ve filmech. První větší rolí pro ni byla role Nico Otzak ve filmu ''[[Sladký život]]'' italského režiséra [[Federico Fellini|Federica Felliniho]].<ref name=Witts87>Witts, s. 87</ref> Filmu se věnovala až do konce sedmdesátých let, mezitím hrála v šedesátých letech v několika filmech [[Andy Warhol|Andyho Warhola]] a během sedmdesátých pak v různých filmech francouzského režiséra [[Philippe Garrel]]a.
Ačkoliv Nico již počátkem šedesátých let chodila na hodiny zpěvu,<ref name=Witts104>Witts, s. 104</ref> až do roku 1965 se tomu nevěnovala. V roce 1965 natočila v Anglii za pomoci [[Andrew Loog Oldham]]a, který myl manažerem skupiny [[The Rolling Stones]], svůj první singl. Později, když se přestěhovala do New Yorku, ji Andy Warhol představil skupině [[The Velvet Underground]], které dělal manažera, a začala s nimi zpívat.<ref name=Witts166>Witts, s. 166</ref> Jejich spolupráce vyvrcholila v album ''[[The Velvet Underground & Nico]]'', na kterém Nico zpívá hlavní vokály ve třech z celkových jedenácti písní. Album vyšlo v březnu 1967 a ve stejný rok Nico vydala své první sólové album nazvané ''[[Chelsea Girl (album)|Chelsea Girl]]''. V následujících letech vydala pět dalších alb. Na prvních třech z nich a znovu na posledním ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista [[John Cale]], který tři z nich produkoval a na čtyřech hrál na různé nástroje. Jediným albem, na kterém se Cale nijak nepodílel, bylo ''[[Drama of Exile]]'' z roku 1981.
Zemřela v červenci 1988 na následky zranění při nehodě na [[Jízdní kolo|kole]].<ref name=infoplease>{{Citace elektronické monografie
| titul = Nico Biography (Model/Actor/Singer)
| url = http://www.infoplease.com/biography/var/nico.html
| datum přístupu = 2012-03-03
| jazyk = anglicky
}}</ref> Její památku v pozdějších letech uctilo mnoho hudebníků, kteří zahráli na festivalu [[Life Along the Borderline|Life Along the Borderline: A Tribute to Nico]] pořádaném Johnem Calem v letech 2008, 2009, 2010 a 2013 v různých městech. Mezi vystupujícími byli například [[James Dean Bradfield]], [[Mark Linkous]], [[Kim Gordon]], [[Lisa Gerrard]] nebo [[Peaches]]. Jako svůj vzor ji označili například [[Patti Smith]], [[Soap&Skin]] nebo [[Siouxsie Sioux]].
==
=== Dětství a počátky kariéry (1938−1955) ===
'''Nico''' se narodila jako '''Christa Päffgen''' dne [[16. říjen|16. října]] [[1938]] v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]].<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts22>Witts, s. 22</ref> Jejím otcem byl Wilhelm Päffgen a matka se jmenovala Grete (přesněji Margarete).<ref name=Witts22 /> Žila s matkou, otec bojoval ve válce a v roce 1942 zahynul.<ref name=Witts24>Witts, s. 24</ref> Její matka pocházela z osmi dětí,<ref name=Witts26>Witts, s. 26</ref> největší roli v příběhu Nico odehrála matčina sestra Helma. Když Nico byly tři roky, odjela s matkou za prarodiči na místo poblíž [[Berlín]]a.<ref name=Witts25>Witts, s. 25</ref> V roce 1944 začala chodit do školy,<ref name=Witts34>Witts, s. 34</ref> kterou v roce 1952 ukončila.<ref name=Witts56>Witts, s. 56</ref> Její rodina na tom nebyla moc finančně dobře a Christa tedy musela začít pracovat v obchodě.<ref name=Witts57>Witts, s. 57</ref> U této práce však vydržela pouhý jeden den. Práci vykonávat nechtěla a dělala všechno proto, aby skončila. Když podávala z žebříku krabice s oblečením, několik jich upustila a následně byla vyhozena.<ref name=Witts57 />
Poté začala čekání u obchodu [[Kaufhaus des Westens]] (KaDeWe) s tím, že si jí někdo všimne a ona se stane slavnou.<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts58>Witts, s. 58</ref> V obchodu měl svůj salón i módní návrhář [[Heinz Oestergaard]].<ref name=Witts58 /> Jeden z jeho zaměstnanců si Christy před obchodem všiml a začala s ním spolupracovat.<ref name=Witts59>Witts, s. 59</ref> Zde se seznámila s fotografem [[Herbert Tobias|Herbertem Tobiasem]].<ref name=Witts60>Witts, s. 60</ref><ref group="p">V knize WITTS, Richard. Nico: Život a lži jedné legendy je uvedeno, že byl v té době dvacetiletý. Narodil se však již v roce 1924 a v té době už mu bylo kolem třiceti.</ref> Její fotografie byly použity v několika časopisech.<ref name=Witts60 />
=== Odchod z Německa (1955−1965) ===
Tobias doporučil, aby si zkrátila jméno. Místo Christa Päffgen tedy začala tedy používat jméno Nico, podle režiséra [[Nico Papatakis]]e.<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts68>Witts, s. 68</ref> Ve svých sedmnácti letech odjela do Paříže, kde ji Tobias sehnal smlouvu s časopisem ''Elle'' a fotografem [[Willy Maywald]]em.<ref name=Witts63>Witts, s. 63</ref> Po většinu času zde pracovala jako [[fotomodelka]], ale rovněž předváděla různé voňavky a mýdla.<ref name=Witts75>Witts, s. 75</ref> Mimo fotografování ve studiích pracovala i v přírodě, ve Švýcarsku, Španělsku, Rakousku i na Ibize.<ref name=Witts79 /> Právě Ibizu si Nico oblíbila a až do konce svého života ji ráda navštěvovala.<ref name=Witts79 /> Na Ibizu se v té době za Nico přestěhovala i její matka.<ref name=Witts84>Witts, s. 84</ref>
Poté, co se objevila v několika televizních reklamách, obdržela v roce 1958 malou roli ve filmu ''[[Gardový seržant]]'' režiséra [[Alberto Lattuada|Alberta Lattuada]]. V následujícím roce pak další menší roli ve filmu ''[[For the First Time]]'' režiséra [[Rudolph Maté|Rudolpha Maté]]. Její první významnější rolí byl film ''[[Sladký život]]'' italského režiséra [[Federico Fellini|Federica Felliniho]].<ref name=Witts87 />
V roce 1961 začala docházet na hodiny zpěvu.<ref name=Witts104 /> V roce 1962 byla její fotografie použita na obalu alba ''[[Moon Beams]]'' jazzového pianisty [[Bill Evans|Billa Evanse]].<ref>{{Citace elektronické monografie
|
|
| titul = Who’s the Bill Evans Cover Girl?
| url = http://indianapublicmedia.org/nightlights/whos-the-bill-evans-cover-girl/
| datum vydání = 2007-12-16
| datum přístupu = 2013-03-16
| vydavatel = Indiana Public Media
| jazyk = anglicky
}}</ref> Rovněž si zahrála ve filmu [[Jacques Poitrenaud]]a nazvaném ''[[Strip-tease]]''. V následujícím období se několikrát objevila v televizních reklamách a občas její fotografie vyšly v různých časopisech. V březnu 1965 se v Londýně setkala s členy skupiny [[The Rolling Stones]] včetně jejich manažera [[Andrew Loog Oldham|Andrew Loog Oldhama]],<ref name=Witts135>Witts, s. 135</ref> který jí zajistil smlouvu na vydání singlu. Obsahoval coververzi písně „I'm Not Sayin'“ od [[Gordon Lightfoot|Gordona Lightfoota]] a na straně B byla skladba „The Last Mile“ napsaná [[Jimmy Page]]m.<ref name=Witts155>Witts, s. 155</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Nico (3) – I'm Not Sayin / The Last Mile
| url = http://www.discogs.com/Nico-Im-Not-Sayin-The-Last-Mile/release/1171100
| datum přístupu = 2012-03-03
| vydavatel =
| jazyk = anglicky
}}</ref>
=== New York (1965−1967) ===
Později v roce 1965 ji [[Brian Jones]], kytarista Rolling Stones, vzal za pop artovým umělcem [[Andy Warhol]]em do jeho uměleckého ateliéru [[The Factory]].<ref name=Witts161>Witts, s. 161</ref> Hned první den zde natočila svůj první [[screentest]] a následně ji Warhol obsadil do svého filmu ''The Closet'', ve kterém byla spolu s [[Randy Borcheidt|Randym Borcheidtem]] zavřená ve skříni po celý sedmdesát minut trvající film.<ref name=Witts162>Witts, s. 162</ref> Po její období s Warholem pak natočila celkem deset dalších screen testů.<ref name="unterberger126">Unterberger, s. 126</ref> Přibližně ve stejné době Warhol a jeho blízký spolupracovník [[Paul Morrissey]] do Factory přivedli rockovou skupinu [[The Velvet Underground]] a protože se jim nezamlouval hlas jejího zpěváka [[Lou Reed]]a, Morrisseye napadlo, aby se k nim Nico přidala jako zpěvačka.<ref name=Witts166 /> Mimo zpěvu Nico občas hrála na [[tamburína|tamburínu]].<ref name=Witts181>Witts, s. 181</ref>{{#tag:ref|John Cale o tom řekl: ''„Nemohli jsme pro ni vybrat horší nástroj. Její smysl pro rytmus byl … unikátní.“''<ref name=Witts181 />|group=p}} Reedovi se přibrání zpěvačky do kapely nezamlouvalo, ale nakonec to unesl. Také byl proti tomu, aby se zpěvačka stala členkou skupiny; proto bylo později na plakátech uváděno „The Velvet Underground & Nico“.<ref name=Witts166 /> V druhé polovině ledna 1966 byla natočena zkouška skupiny ve Factory, později promítaná jako film s názvem ''[[The Velvet Underground and Nico: A Symphony of Sound|The Velvet Underground & Nico: A Symphony of Sound]]''. Ve filmu se objevil i tříletý syn Ari.<ref name="unterberger75">Unterberger, s. 75</ref>
Počátkem dubna 1966 se The Velver Underground s Nico stali součástí Warholovy nové show s názvem [[Exploding Plastic Inevitable]] (EPI).<ref name="unterberger82">Unterberger, s. 82</ref> Po celý duben s EPI vystupovali v klubu [[The Dom]] a při jejich koncertu jsou v pozadí promítány filmy ''Sleep'', ''Kiss'', ''Emperor'', ''Blow Job'', ''Vinyl'' a ''Couch''.<ref name="unterberger83">Unterberger, s. 83</ref> Role tanečníků se ujali [[Gerard Malanga]], [[Ingrid Superstar]], [[Mary Woronov]], [[Ronnie Cutrone]] a [[Eric Emerson]].<ref name="unterberger83" /> V témže měsíci skupina rovněž nahrávala materiál pro své první album v newyorském studiu [[Scepter Studios]].<ref name="unterberger84">Unterberger, s. 84</ref> Produkce se oficiálně ujal Warhol, ale moc času ve studiu nestrávil; roli producenta tedy za něj neoficiálně převzal [[Norman Dolph]].<ref name="unterberger88">Unterberger, s. 88</ref> Později odehráli další koncerty a opět začali nahrávat. Tentokrát v losnageleském studiu [[TTG Studios]], přičemž produkce se tentokrát ujal [[Tom Wilson (producent)|Tom Wilson]].<ref name="unterberger96">Unterberger, s. 96</ref> V červenci 1966 vyšel první singl The Velvet Underground; obsahoval skladby „[[All Tomorrow's Parties]]“ a „[[I'll Be Your Mirror]]“. Počátkem listopadu opět začali nahrávat, tentokrát v [[Mayfair Studios]] a producentem jim je opět Wilson.<ref name="unterberger116">Unterberger, s. 116</ref> Právě zde nahráli poslední skladbu na své dlouho očekávané první album; skladba dostala název „[[Sunday Morning (píseň, The Velvet Underground)|Sunday Morning]]“ a původně ji měla nazpívat Nico, která se na konečnou verzi však přispěla jen doprovodnými vokály.<ref name="unterberger116" /> V prosinci 1966 skupina vydala svůj druhý singl: na straně A byla skladba „Sunday Morning“ a na B‑straně „[[Femme Fatale (píseň)|Femme Fatale]]“.<ref name="unterberger120">Unterberger, s. 120</ref> V březnu březnu 1967 vychází debutové album skupiny, pojmenované ''[[The Velvet Underground & Nico]]''. Nico zpívala hlavní vokály v písních „Femme Fatale“, „All Tomorrow's Parties“ a „I'll Be Your Mirror“.<ref>{{Citace elektronické monografie
|
|
| titul =
| url = http://www.
| datum vydání = 2012-05-13
| datum
| vydavatel = [[REPORT (časopis)|iReport]]
}}</ref> Ještě přibližně v červnu 1967 ze skupiny Nico odešla a skupina se rozešla i s Warholem. Ve Warholově Factory se Nico stala novou „superstar“ a nahradila tak [[Edie Sedgwick]].
Hrála v celkem osmi Warholových nebo Morriseyových experimentálních filmech. V roce 1966 to byl přibližně tříapůlhodinový film ''[[Chelsea Girls]]'', kde si mimo jí zahrál také Ari.<ref name=Witts196>Witts, s. 196</ref> Film trval sedm hodin, ale jelikož byl promítán na dvě plátka, jeho délka se zkrátila na polovinu.<ref name=Witts197>Witts, s. 197</ref> V roce 1967 hrála ve filmu ''[[Four Stars (film)|****]]'' (nebo také ''Four Stars''). Celý film trval pětadvacet hodin a je rozdělen do několika částí.<ref name="unterberger174">Unterberger, s. 174</ref> Jednou z jeho částí byl například i ''Imitation of Christ'', který byl promítán i samostatně.<ref name="unterberger174" /> Ve stejném roce recitovala mimo záběr báseň ve filmu ''Sunset''.<ref name="unterberger175">Unterberger, s. 175</ref>
=== Sólová kariéra (1967−1970) ===
Ještě když Nico zpívala s Velvet Underground, začala si hledat práci jako sólová zpěvačka. Protože neměla nikoho, kdo by jí doprovázel na kytaru a sama na nic hrát neuměla, začala se doprovázet magnetofonem, kde byla nahrána Reedova kytara.<ref name=Witts205>Witts, s. 205</ref> Později se k ní však i někdo přidal, například Reed, [[John Cale]], [[Sterling Morrison]], [[Jackson Browne]] nebo [[Tim Buckley]].<ref name="unterberger132">Unterberger, s. 132</ref> Členové Velvet Underground (v tomto případě tedy Reed, Morrison a Cale) se o koncerty s Nico střídali; ani jeden totiž neměl o hraní s ní zájem.<ref name="unterberger133">Unterberger, s. 133</ref> Za výrazné pomoci ostatních členů skupiny, mimo bubenice Maureen Tuckerové, Nico zahájila nahrávání svého prvního alba ''[[Chelsea Girl (album)|Chelsea Girl]]''. Vedle členů skupiny, tedy Reeda, Calea a Morrisona na albu hrál ještě [[Jackson Browne]]; produkce se opět ujal Wilson.<ref name="unterberger144">Unterberger, s. 144</ref> Album nakonec vyšlo v říjnu roku 1967 stejně jako album skupiny, i toto vydala společnost [[Verve Records]]. Léto roku 1967 označované za „[[léto lásky]]“ Nico strávila s [[Jim Morrison|Jimem Morrisonem]],<ref name=Witts236>Witts, s. 236</ref> zpěvákem skupiny [[The Doors]]. Protože nikdy nevěděla, jak má složit nějakou píseň, zeptala se jeho. Od té doby si většinu písní na svá alba skládala sama. Morrison jí poradil, aby ve svých textech promítala své sny.<ref name=Witts238>Witts, s. 238</ref>
Počátkem září 1968 Nico začala v Los Angeles nahrávat své druhé sólové album. Narozdíl od prvního alba, kde Nico nenapsala nic, je na nové desce autorskou všech skladeb výhradně ona.<ref name="unterberger198">Unterberger, s. 198</ref> O produkci se staral [[Frazier Mohawk]] a skladby aranžoval John Cale. Ten rovněž hrál na všechny nástroje, které jsou na albu slyšet, kromě harmonia, na které Nico hrála sama.<ref name="unterberger198" /> Celkem na albu vyšlo osm písní a jednou z nich je „Ari's Song“, kterou Nico věnovala svému synovi.<ref name="unterberger198" /> Album nakonec vyšlo v květnu 1969 jako její první a jak se později ukázalo i poslední album pro [[Elektra Records]].
Od května do července 1970 Nico nahrála své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. Stalo se tak v newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu hraje a sám tedy odstarává všechny nástroje mimo harmonia. Je rovněž aranžérem všech skladeb a ve skladbě „My Only Child“ zpívá doprovodné vokály.<ref name="unterberger281">Unterberger, s. 281</ref> Doprovodné vokály zde zpívá rovněž [[Adam Miller]]<ref name="unterberger281" />{{#tag:ref|Miller zpíval i v písni „The Soul of Patrick Lee“ na Caleově albu ''[[Church of Anthrax]]''.<ref name="unterberger281" />|group=p}} a v písni „Le Petit Chevalier“ zpívá syn Nico jménem Ari. První z osmi písní je „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese,<ref name=Witts300>Witts, s. 300</ref> který v červenci 1969 zemřel. Na druhém místě je „The Falconer“, kterou Nico napsala poté, co byl Andy Warhol v červnu 1968 postřelen.<ref name=Witts259>Witts, s. 259</ref> Nico původně plánovala, že tuto píseň nikde nevydá.<ref name=Witts259 /> Tento názor však později změnila a vydala ji na svém třetím albu a v roce 1972 byla použita ve filmu ''[[La Cicatrice intérieure]]''. Album vyšlo v prosinci 1970 u vydavatelství [[Reprise Records]] a opět jde o její jediné album, které tato společnost vydala. Ještě před vydáním alba Nico odehrála krátké turné po Evropě se zastávkami v Amsterdamu, Paříži, Londýně a několika dalších městech.<ref name=Witts302>Witts, s. 302</ref>
=== Spolupráce s Garrelem a album The End… (1971−1974) ===
V polovině ledna 1971 odehrál Cale svůj vůbec první sólový koncert v sále [[Roundhouse]] v [[Londýn]]ě. Dalším umělcem, který na koncertu hraje, je Nico, kterou Cale při jejím setu také doprovodí.<ref name="unterberger302">Unterberger, s. 302</ref>{{#tag:ref|Oba zde hráli jako předskokani pro skupinu [[Pink Floyd]].<ref name="unterberger302" />|group=p}} Koncem ledna 1972 pak Nico společně s Lou Reedem a Johnem Calem odehrála koncert v sále [[Bataclan|Le Bataclan]] v Paříži.<ref name="unterberger312">Unterberger, s. 312</ref> V roce 2004 vyšel záznam z tohoto koncertu na albu ''[[Le Bataclan '72]]''. V roce 1972 byl rovněž představen první film, na kterém spolupracovala s francouzským režisérem [[Philippe Garrel]]em nazvaný ''La Cicatrice intérieure''.<ref name=Witts320>Witts, s. 320</ref> Film se odehrává na různých místech po celém světě: v [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]], v Itálii a Egyptě.<ref name=Witts306>Witts, s. 306</ref> Ve stejném roce Nico spolu s Garrelem stihla natočit ještě němý dvacetiminutový film ''Athanor''.<ref name=Witts323>Witts, s. 323</ref>
Během roku 1973 Nico v londýnském studiu [[Sound Techniques]] nahrála své další album. Krom Calea, který album produkuje a hraje zde na více než deset nástrojů, se na něm podílel i hráč na syntezátory [[Brian Eno]] a kytarista [[Phil Manzanera]], oba ze skupiny [[Roxy Music]].<ref name=Witts329>Witts, s. 329</ref> Ty ještě doplnili dvě dcery zvukového inženýra [[John Wood (producent)|Johna Wooda]], které zpívaly doprovodné vokály. Album vyšlo v roce 1974 u vydavatelství [[Island Records]], což Nico umožnil Cale, který s vydavatelstvím měl také smlouvu.<ref name=Witts327>Witts, s. 327</ref> Album dostalo název ''[[The End...|The End…]]'' a opět jde o její jedinou desku, vydanou u tohoto vydavatelství. Svůj název dostalo podle písně „[[The End (The Doors)|The End]]“,<ref name=Witts327 /> která je na albu sedmá v pořadí, jejíž původní verzi nahrála skupina [[The Doors]] v roce 1966. Sama Nico napsala šest skladeb z celkových osmi; poslední skladbou na albu je interpretace [[Německá hymna|Německé hymny]], kterou složili [[August Heinrich Hoffmann von Fallersleben|Hoffmann von Fallersleben]] a [[Joseph Haydn]]. Svou verzi písně „The End“ věnovala Jimu Morrisonovi, který roku 1971 zemřel a skladba „We've Got the Gold“ byla napsána na počet teroristy [[Andreas Baader|Andrease Baadera]].<ref name=Witts328>Witts, s. 328</ref> První černový den roku 1974 spolu Cale a Nico doplněni ještě o Briana Eno a [[Kevin Ayers|Kevina Ayerse]] odehráli společný koncert v londýnské [[Rainbow Hall]].<ref name=Witts332>Witts, s. 332</ref><ref name="unterberger329">Unterberger, s. 329</ref> Záznam z koncertu později 28. června 1974 vyšel pod názvem ''[[June 1, 1974]]''. Nico zde byla zastoupena pouze jednou skladbou („The End“), i když při koncertě hrála i „Janitor of Lunacy“ a „Deutschland Über Alles“. Ve stejném roce zpívala v písni „Irreversible Neural Damage“ na Ayersově albu ''[[The Confessions of Dr. Dream and Other Stories]]''.<ref name=Witts333>Witts, s. 333</ref> Poté se kvůli neshodám při nahrávání rozhodla, že už nikdy na žádném albu jiného interpreta zpívat nebude.<ref name=Witts333 />
V roce 1974 mimo hudebních aktivit hrála i v dalším Garrelově filmu ''[[Les Hautes solitudes]]''.<ref name=Witts334>Witts, s. 334</ref> V prosinci 1974 odehrála koncert v remešské katedrále; hlavní hvězdou tam ale byla německá skupina [[Tangerine Dream]], která hrála dva sety a Nico se musela vejít mezi ně.<ref name=Witts337>Witts, s. 337</ref> Přibližně ve stejné době začala známost s kytaristou [[Lutz Ulbrich|Lutzem Ulbrichem]]<ref name=Witts329>Witts, s. 329</ref> ze skupiny [[Agitation Free]], se kterým se poprvé setkala již v roce 1972 po uvedení filmu ''La Cicatrice intérieure''.<ref name=Witts322>Witts, s. 322</ref> Roku 1975 hrála v dalším Garrelově filmu ''[[Un ange passe]]'' a o rok později následoval ''[[Le Berceau de cristal]]''.<ref name=Witts342>Witts, s. 342</ref> Další a poslední filmy, které vzešly ze spolupráce Nico s Garrelem nesly názvy ''[[Voyage au jardin des morts]]'' (1978) a ''[[Le Bleu des origines]]'' (1979).
===
V roce 1978 měla odehrát turné po Spojeném království jako předskokan různých punkových skupin, jako například [[The Killjoys (britská skupina)|The Killjoys]], [[The Adverts]] nebo [[Siouxsie and the Banshees]].<ref name=Witts348>Witts, s. 348</ref> Několik koncertů skutečně proběhlo, ale nakonec kvůli špatnému chování návštěvníků, kteří přišli na punkové kapely, ostatní zrušila.<ref name=Witts348 /> Ve stejném roce se seznámila s fotografem [[Antoine Giacomoni]]m a baskytaristou [[Philippe Quilichini|Philippem Quilichinim]]. Prvním jmenovaný vytvořil několik jejích fotografií před zrcadlem a druhý se s ní rozhodl natočit album.<ref name=Witts351>Witts, s. 351</ref> Album ''[[Drama of Exile]]'' je jediným jejím albem, na kterém se nijak nepodílel John Cale. V té době však Nico nemohla sehnat s nikým smlouvu, protože zaprvé brala drogy a za druhé její předchozí alba neměla žádný úspěch.<ref name=Witts351 /> První příležitost ji dala společnost [[Aura Records]], ale jí se smlouva nelíbila a nepodepsala ji. Nakonec však album u této společnosti opravdu vyšlo bez jejího souhlasu.<ref name=Witts351 /> Kvůli tomu, že práva na album měla Aura, nikdo jiný nemohl toto album vydat. Quilichini se tedy rozhodl, že jej Nico bude muset natočit znovu a vyšlo v roce 1981 u vydavatelství [[Invisible Records]].<ref name=Witts352>Witts, s. 352</ref>
V roce 1979 se Nico spolu s Ulbrichem, kterého znovu potkala v Berlíně, přesunula zpět do New Yorku. Zde se setkala s Caleovou manažerkou [[Jane Friedman]] a ta jí zajistila koncert v klubu [[CBGB]].<ref name=Witts355>Witts, s. 355</ref> Dne 19. února 1979 Nico, Ulbrich a Cale odehráli dva koncerty v CBGB. Během osmdesátých let odehrála přibližně 1 200 koncertů.<ref name=Witts361>Witts, s. 361</ref> Roku 1982 absolvovala krátké turné s kapelou [[The Blue Orchids]].<ref name=Witts363>Witts, s. 363</ref> V následujících letech ji doprovázeli jak Blue Orchids, tak i [[The Bedlamites]] a [[The Faction]].<ref name=Witts368>Witts, s. 368</ref> Jejím tehdejším manažerem byl Alan Wise, který ji v roce 1985 získal smlouvu s vydavatelstvím [[Beggars Banquet Records]].<ref name=Witts375>Witts, s. 375</ref> Ještě předtím, než začala pracovat na svém dalším albu, nahrála spolu s [[Peter Murphy (hudebník)|Peterem Murphym]] píseň „[[I'm Waiting for the Man]]“.<ref name=Witts375 /> Na nahrávání dalšího alba Wise sehnal po deseti letech od jeho poslední spolupráce s Nico opět Johna Calea, který se ujal produkce.<ref name=Witts375 /> Hudební doprovod zde nahrála skupina The Faction (klávesista James Young a perkusionista Graham Dids), ve dvou skladbách hrál na trubku [[Ian Carr]] a v jedné zpíval Cale. Vedle sedmi vlastních skladeb (jednu z nich napsala spolu s Calem, Youngem a Didsemem) album obsahuje i dvě převzaté písně: „My Funny Valentine“ od [[Richard Rodgers|Richarda Rodgerse]] a [[Lorenz Hart|Lorenze Harta]] a druhou „[[Das Lied vom einsamen Mädchen]]“ od [[Robert Gilbert|Roberta Gilberta]] a [[Werner Richard Heymann|Wernera Richarda Heymanna]].
| příjmení = Soukupová
| jméno = Jana
| titul = Je z Jihlavy a zpívá anglicky, kryla koncert Nico v Brně Lenka Zogatová
| url = http://brno.idnes.cz/je-z-jihlavy-a-zpiva-anglicky-kryla-koncert-nico-v-brne-lenka-zogatova-1kf-/Brno-zpravy.aspx?c=A100223_1340382_brno_trr
| datum vydání = 2010-02-27
| datum přístupu = 2012-03-03
| vydavatel = [[
}}</ref> Záznam z brněnského koncertu v roce 2012 vyšel na [[Dlouhohrající deska|LP desce]].<ref>{{Citace elektronické monografie
|
| jméno = Karel
| titul = Nico se vrátila po 27 letech do Brna na koncertní desce
| url = http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=737460
| datum vydání = 2012-03-21
| datum přístupu = 2013-06-01
| vydavatel = [[Aktuáně.cz]]
}}</ref> Dne 24. března 1988 vystupoval Cale v Bruselu a Nico se k němu v písni „Child's Christmas in Wales“ přopojila.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Werksman
| jméno = Hans
| titul = Timeline: 1988
| url = http://werksman.home.xs4all.nl/cale/bio/1988.html
| datum přístupu = 2013-05-19
| vydavatel = Fear is a man's best friend
| jazyk = anglicky
}}</ref> V červnu 1988 Ulbrich pořádal v Berlíně festival nazvaný Fata Morgana.<ref name=Witts380>Witts, s. 380</ref> Šlo o její vůbec poslední koncert. Záznam z něj vyšel pod názvem ''[[Nico's Last Concert: Fata Morgana]]'' v roce 2000.
== Osobní život ==
[[Soubor:2006-07-24 Friedhof Grunewald-Forst Grabmal Nico.jpg|thumb|Hrob Nico v Berlíně]]
Roku 1962 se jí narodil syn [[Christian Aaron Boulogne|Ari]], jehož otcem byl režisér [[Alain Delon]]. Během různých obdobích Ari žil u Delonových rodičů a někdy také s Nico v New Yorku. V roce 1976 jej adoptovala Delonova matka a Nico již jeho oficiální matkou nebyla.<ref name=Witts343>Witts, s. 343</ref>
Když Cale produkoval album skupiny [[The Stooges]], Nico za ním přišla a byla spolu s ním v producentské kabině.<ref name=Witts297>Witts, s. 297</ref> Zde se poprvé setkala s [[Iggy Pop]]em, který ve skupině zpíval, se kterým později strávila několik týdnů na farmě v Michiganu.<ref name=Witts299>Witts, s. 299</ref> Na album ''[[The Stooges (album)|The Stooges]]'' Pop pro Nico napsal píseň „We Will Fall“.<ref name=Witts300>Witts, s. 300</ref> Celá skladba trvá něco přes deset minut a Cale v ní hraje na violu.
Její matka zemřela v únoru 1970.<ref name=Witts301>Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla závislá na heroinu.<ref name=Witts337 /><ref name=Witts344>Witts, s. 344</ref> V následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o to, aby postupně přešla od heroinu přešla na [[metadon]].<ref name=Witts360>Witts, s. 360</ref> Metadon se jí však nezamlouval a stále brala heroin a kvůli jeho shánění několikrát pozdě dorazila na koncert.<ref name=Witts362>Witts, s. 362</ref> Byla vegetariánka<ref name=Witts248>Witts, s. 248</ref> a kvůli propíchnutému bubínku byla na jedno ucho hluchá.<ref name=Witts191>Witts, s. 191</ref> V sedmdesátých letech žila s Garrelem a v pozdní části vztahu k němu přibrala ještě Ulbricha.<ref name=Witts343>Witts, s. 343</ref>
Nico se viděla jako součást tradice [[Bohémství|bohémských]] umělců. Vedla kočovný život, žila v různých zemích. Mimo Německo, kde se narodila, a Ibizy, kde zemřela, v padesátých letech žila v Itálii a ve Francii, po většinu šedesátých let žila ve Spojených státech, v 80. letech žila v Anglii. Přes své hudební nadání a zpěv byla hluchá na jedno ucho a bylo pro ni těžké porozumět tomu, co ostatní říkají. Nico byla [[Vegetariánství|vegetariánka]].
Dne 17. července 1988 během dovolené se synem na ostrově [[Ibiza]] prodělala menší [[infarkt]] při [[Cyklistika|jízdě na kole]] a když z kola spadla, udeřila se do hlavy. V tu dobu okolo projížděl [[taxi]]kář a ve špatném stavu se ji snažil odvézt do místní [[nemocnice]]. První tři nemocnice, kam ji zkusil odvézt, ji nepřijaly.<ref name="unterberger339">Unterberger, s. 339</ref> V té poslední ji přijaly a jako diagnózu zdravotní sestra určila sluneční úpal.<ref name=Witts381>Witts, s. 381</ref> Druhý den ráno její stav kontroloval lékař, který ji chtěl dát injekci, ale nenašel žádnou žílu.<ref name=Witts381 /> V osm hodin večer dne 18. července 1988 zde zemřela. Později bylo zjištěno, že krvácela do [[Mozek|mozku]].<ref name=smironne /><ref name=infoplease /> Pohřbena byla v Berlíně.<ref name=smironne /> Jedním z mála lidí, kteří přisli na její pohřeb, byl Phillipe Garrel.<ref name=Witts346>Witts, s. 346</ref>
Kromě své rodné [[Němčina|němčiny]] mluvila čtyřmi jazyky: [[Angličtina|anglicky]], [[Italština|italsky]], [[Španělština|španělsky]] a [[Francouzština|francouzsky]].
=== Vyjadřování ===
Jako své datum narození v šedesátých letech uváděla 8. srpen 1942.<ref name="unterberger183">Unterberger, s. 183</ref><ref name=Witts225>Witts, s. 225</ref> V různých obdobích pak o sobě tvrdila, že se narodila v roce 1938 v Polsku, 1942 v Kolíně, 1943 v Berlíně nebo 1944 v Budapešti.<ref name="unterberger9" /><ref name=Witts18>Witts, s. 18</ref> I svým původem občas klamala: někdy měla německé kořeny, někdy ruské, turecké a jindy polské.<ref name="unterberger9" />
Často při běžném mluvení protahovala slova a někdy ji také déle trvalo, než na něco odpověděla.<ref name=Witts171>Witts, s. 171</ref> Cale o ní řekl: ''„Trvalo jí hrozně dlouho než se vymáčkla. Zeptal jsem se jí na nějakou blbost, třeba 'Jak se vede' a ona na mě koukala celý věky. Někdy sis musel na odpověď počkat i deset minut, když najednou řekla 'Jo, fajn' a teď jsi najednou nevěděl, co je vlastně fajn.“''<ref name=Witts172>Witts, s. 172</ref>
== Pocty ==
Již v sedmdesátých letech ji za svůj vzor označily zpěvačky [[Patti Smith]] a [[Siouxsie Sioux]].<ref name=Witts346>Witts, s. 346</ref> Televizní stanice [[VH1]] ji zařadila na sedmaosmdesáté místo v žebříčku největší žen v rock and rollu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = VH1: '100 Greatest Women of Rock & Roll'
| url = http://www.rockonthenet.com/archive/1999/vh1women.htm
| datum přístupu = 2013-05-18
| vydavatel = RockOnTheNet.com
| jazyk = anglicky
}}</ref> V roce 1995 o ní německá režisérka [[Susanne Ofteringer]] natočila dokumentární film nazvaný ''[[Nico Icon]]''. Své vzpomínky na Nico zde prozradili například [[Jonas Mekas]], [[Sterling Morrison]], [[Nico Papatakis|Nikos Papatakis]], [[Billy Name]], [[Paul Morrissey]], John Cale a řada dalších. Ve filmu ''[[The Doors (film)|The Doors]]'' z roku 1991 ji ztvárnila [[Christina Fulton]] a ve filmu ''[[Warholka]]'' (2006) pak [[Meredith Ostrom]]. V divadelní hře ''Nico: Sphinx aus Eis'' [[Werner Fritsch|Wernera Fritscha]] ji hrála [[Soap&Skin]]. Nizozemský choreograf [[Ed Wubbe]] v roce 1997 připravil balet ''Dance Music'' pojednávající o Nico; hudbu k němu složil John Cale.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Ruhlmann
| jméno = William
| titul = Dance Music
| url = http://www.allmusic.com/album/dance-music-mw0000936599
| datum přístupu = 2013-06-01
| vydavatel = Allmusic
| jazyk = anglicky
}}</ref>
John Cale v roce 2008 uspořádal v londýnském sále [[Royal Festival Hall]] koncert [[Life Along the Borderline|Life Along the Borderline: A Tribute to Nico]] u příležitosti jejích nedožitých sedmdesátých narozenin. Na prvním ročníku vedle jiných vystoupili například [[James Dean Bradfield]], [[Mark Lanegan]] nebo [[Peter Murphy (hudebník)|Peter Murphy]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Velvet Undergound man to curate Nico tribute
| url = http://www.nme.com/news/john-cale/39870
| datum vydání = 2008-09-22
| datum přístupu = 2013-05-31
| vydavatel = NME
| jazyk = anglicky
}}</ref> Celý koncert otevřel Cale se svou verzí skladby „Frozen Warnings“ a následovali jej ostatní hudebníci, kteří představili coververze jejích skladeb.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Werksman
| jméno = Hans
| titul = London 2008-10-11
| url = http://werksman.home.xs4all.nl/cale/setlists/2008_10_11.html
| datum přístupu = 2013-05-31
| vydavatel = Fear is a man's best friend
| jazyk = anglicky
}}</ref> Druhý ročník se konal v květnu 2009 v italské [[Ferrara|Ferraře]], kde vystoupili mimo jiné [[Lisa Gerrard]], [[Mercury Rev]] a [[Soap&Skin]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = 10 Maggio, Ferrara: Life Along the Borderline
| url = http://www.crakweb.it/borderline_nico,2,1015.html
| datum vydání = 2009-04-02
| datum přístupu = 2013-05-31
| vydavatel = Crak!
| jazyk = italsky
}}</ref> a opět byl otevřen „Frozen Warnings“ v Caleově podání.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Werksman
| jméno = Hans
| titul = Ferrara 2009-05-10
| url = http://werksman.home.xs4all.nl/cale/setlists/2009_05_10.html
| datum přístupu = 2013-05-31
| vydavatel = Fear is a man's best friend
| jazyk = anglicky
}}</ref> V březnu 2010 se koncert opakoval v polské [[Vratislav (město)|Vratislavi]] a v dubnu pak v [[Řím]]ě. Po necelých třech letech se konal poprvé mimo Evropu − v [[New York]]u, kde vystoupili mimo účastníky dřívějších ročníků i noví hudebníci, vedle jiných to byly ženy [[Kim Gordon]], [[Meshell Ndegeocello]] a [[Sharon Van Etten]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = LIVE REVIEW: John Cale Presents ‘Life Along the Borderline’ @ BAM
| url = http://www.self-titledmag.com/2013/01/17/live-review-john-cale-presents-life-along-the-borderline-bam/
| datum vydání = 2013-01-17
| datum přístupu = 2013-05-31
| vydavatel = Self-Titled
| jazyk = anglicky
}}</ref>
== Diskografie ==
{{Hlavní článek|diskografie Nico}}
; Studiová alba
* ''[[The Velvet Underground & Nico]]'' (1967) − s [[The Velvet Underground]]
* ''[[Chelsea Girl (album)|Chelsea Girl]]'' (1967)
* ''[[The Marble Index]]'' (1969)
* ''[[Desertshore]]'' (1970)
* ''[[The End...|The End…]]'' (1974)
* ''[[Drama of Exile]]'' (1981)
* ''[[Camera Obscura (album)|Camera Obscura]]'' (1985)
== Filmografie ==
{| class="wikitable"
|-
! Rok !! Název filmu !! Postava !! Režisér !! Poznámky
|-
| 1958 || ''[[Gardový seržant]]'' || dívka na festivalu || [[Alberto Lattuada]] || neuvedena
|-
| 1959 || ''[[For the First Time]]'' || vedoucí obdivovatelů na [[Capri (ostrov)|Capri]] || [[Rudolph Maté]] || neuvedena
|-
| 1960 || ''[[Sladký život]]'' || Nico Otzak || [[Federico Fellini]] ||
|-
| 1961 || ''[[Muž jménem La Rocca]]'' || Villanova || [[Jean Becker (režisér)|Jean Becker]] ||
|-
| 1963 || ''[[Strip-tease]]'' || Krista Nico || [[Jacques Poitrenaud]] ||
|-
| 1965 || ''[[Písečný ptáček]]'' || tanečnice || [[Vincente Minnelli]] || neuvedena
|-
| 1966 || ''[[Chelsea Girls]]'' || || [[Andy Warhol]] a [[Paul Morrissey]] ||
|-
| 1966 || ''[[The Velvet Underground and Nico: A Symphony of Sound]]'' || sama sebe || Andy Warhol ||
|-
| 1966 || ''Sunset'' || || Andy Warhol ||
|-
| 1966 || ''Ari and Mario'' || || Andy Warhol ||
|-
| 1966 || ''The Closet'' || || Andy Warhol ||
|-
| 1967 || ''[[Imitation of Christ]]'' || || Andy Warhol ||
|-
| 1967 || ''[[Four Stars (film)|****]]'' || || Andy Warhol ||
|-
| 1967 || ''[[I, a Man]]'' || Nico || Andy Warhol ||
|-
| 1969 || ''Evening of Light'' || || [[François De Menil]] ||
|-
| 1970 || ''Cleopatra'' || || [[Michel Auder]] ||
|-
| 1972 || ''[[La Cicatrice intérieure]]'' || žena || [[Philippe Garrel]] ||
|-
| 1972 || ''Athanor'' || || Philippe Garrel ||
|-
| 1974 || ''[[Les Hautes solitudes]]'' || || Philippe Garrel ||
|-
| 1975 || ''[[Un ange passe]]'' || || Philippe Garrel ||
|-
| 1976 || ''[[Le Berceau de cristal]]'' || || Philippe Garrel ||
|-
| 1978 || ''Voyage au jardin des morts'' || Catherine || Philippe Garrel ||
|-
| 1979 || ''Le Bleu des origines'' || || Philippe Garrel ||
|-
| 1982 || ''La Vraie histoire de Gérard Lechômeur'' || hrdinka || [[Joaquín Lledó]] ||
|}
=== Poznámky ===
<references group="p" />
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Witts
| jméno = Richard
| titul = Nico: Život a lži jedné legendy
| vydavatel = Votobia
| místo = [[Olomouc]]
| rok = 1994
| počet stran = 397
| isbn = 80-85619-80-6
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Unterberger
| jméno = Richie
| odkaz na autora = Richie Unterberger
| překladatelé = Petr Ferenc
| titul = White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni
| vydavatel = [[Volvox Globator]]
| místo = Praha
| rok = 2011
| isbn = 978-80-7207-821-9
| počet stran = 364
}}
=== Externí odkazy ===
{{Sisterlinks|commons=Category:Nico|q=Nico}}
* {{Imdb osoba|0630113|Nico}}
* {{Čsfd osoba|33140|Nico}}
* {{Fdb osoba|80449|Nico}}
* {{en}} [http://www.allmusic.com/artist/nico-mn0000868306 Nico] na [[Allmusic]]
* {{en}} [http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=4411 Nico] na [[Find a Grave]]
* {{en}} [http://smironne.free.fr/NICO/index2.html Nico Web Site] web věnovaný Nico
{{Nico}}
{{The Velvet Underground}}
{{Portály|Hudba|Film}}
{{Autoritní kontrola|GND=119073285|LCCN=n/89/011698|VIAF=39562817}}
[[Kategorie:Nico| ]]
[[Kategorie:Altistky a kontraaltistky]]
[[Kategorie:Rockové zpěvačky]]
Řádek 277 ⟶ 348:
[[Kategorie:Německé modelky]]
[[Kategorie:Německé herečky]]
[[Kategorie:The Velvet Underground]]
[[Kategorie:Protopunkové hudebnice]]
[[Kategorie:Superstar Andy Warhola]]
[[Kategorie:
[[Kategorie:Avantgardní hudebníci]]
[[Kategorie:Narození 1938]]
[[Kategorie:Úmrtí 1988]]
[[Kategorie:Ženy]]
| |||