Svaz komunistů Jugoslávie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→FLRJ a SFRJ: + jedna hodnota |
→Meziválečná Jugoslávie: drobnosti, rozšíření |
||
Řádek 67:
}}</ref> Komunisté byli nuceni přejít do [[Ilegální politická strana|ilegality]], kde působili až do [[druhá světová válka|Druhé světové války]]. Jako ilegálně fungující organizace čelili silnému tlaku režimu, který zesílil především po zavedení osobní královské diktatury v roce [[1929]]. Kdysi vlivná strana tak v druhé polovině 20. let a první polovině třicátých stála na pokraji konce a neměla téměř žádný vliv. Čelní představitelé KSJ v meziválečné době na četných tajných zasedáních (některé z nich se konaly i mimo území Jugoslávie, především v [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]], či [[Československo|Československu]]) přijali myšlenku, že je nezbytné zemi rozbít a nahradit ji svazem socialistických republik. Tento přístup byl v souladu s politikou [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], který měl s královskou Jugoslávií velmi špatné vztahy a v případě války v Evropě očekával spojence.
Jugoslávští komunisté se znovu zaktivizovali v polovině 30. let poté, co došlo k zmírnění praktik diktatury krále Alexandra. Strana byla sice i nadále v ilegalitě, avšak začala rozvíjet celou řadu aktivit; byla přítomna v různých průmyslových podnicích i na vysokých školách. Organizovala setkání, kde odsuzovala své ideové nepřátele, kromě domácích politických představitelů to byli dále i němečtí a italští fašisté.
Během přelomu 20. a 30. let strana procházela vnitřními pnutími. Existovala v ní celá řada frakcí, bojujících o moc a zastupujících různé názory. Jak již bylo komunistické straně vlastní, byli oponenti postupně odstraňováni a nezřídkakdy likvidováni. Vlivný člen strany i [[Kominterna|Kominterny]] [[Sima Marković]] tak byl postupně odstaven od moci a fyzicky zlikvidován v SSSR. Jugoslávští komunisté se nakonec plně podřídili [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ově doktríně. V roce [[1937]] přišel do čela strany [[Josip Broz Tito]]{{chybí zdroj}}. O dva roky později byl zvolen za jejího předsedu.{{chybí zdroj}} Počet členů strany začal postupně narůstat.{{chybí zdroj}}▼
Během přelomu 20. a 30. let strana procházela vnitřními pnutími. Existovala v ní celá řada frakcí, bojujících o moc a zastupujících různé názory. Zformovala se levá i pravá frakce; jedna požadovala likvidaci Jugoslávie jako žaláře národů (což byl převažující názor), který podporovali především nesrbští zástupci, druhá chtěla Jugoslávii ucohvat jako socialistickou federaci. Strana tehdy dostávala instrukce ze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Byli to právě Sověti, kteří dospěli k názoru, že takto dále nemohou jugoslávští komunisté pokračovat. Pro vedení Strany si nakonec vybrali mladého zámečníka, odboráře a revolucionáře, [[Josip Broz Tito|Josipa Broze]]. Ten prohlásil, že se mu rozdělení strany na jednotlivé frakce "přímo hnusí".{{chybí zdroj}} Pozdější jugoslávská historiografie (pod značným vlivem komunistické propagandy) vznímala Titův příchod do čela strany jako konec frakčního boje ve straně.
▲
=== Druhá světová válka ===
| |||