[[Soubor:Eustache Caligula.jpg|thumb|upright=0.9|Obraz Caliguly ukládajícího urny s ostatky své matky a bratra, namalovaný Eustachem Le Sueur]]
Tiberiovým úmrtím 1615. března 3739 měly tituly a kompetence [[Princeps|principa]] přejít na Caligulu a Tiberiova vnuka Gemella. Z podnětu Macrona však [[Římský senát|senát]] prohlásil ustanovení o Gemellově dědění za neplatné z důvodu Tiberiovy nepříčetnosti, ovšem ve všem ostatním byla respektována vůle zesnulého.<ref name="caliga-1">Cassius Dio. ''Roman History'' [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/59*.html#1 LIX.1]</ref> Ačkoli téměř osmdesátiletému Tiberiovi znatelně ubývaly síly, někteří antičtí dějepisci přesto předpokládali, že byl zavražděn.<ref name="calig-12"/> Podle [[Tacitus|Tacita]] byl na rozkaz Macrona zadušen přikrývkami na smrtelné posteli v zájmu urychlení nástupnictví Caliguly, předčasně přijímajícího blahopřání.<ref>Tacitus. ''Letopisy''. VI.50</ref> Suetonius nevylučuje možnost, že ho Caligula osobně zabil, třebaže tato domněnka není potvrzena žádným jiným pramenem. [[Filón Alexandrijský|Filón z Alexandrie]], žijící za Tiberiova panování, i [[Flavius Iosephus|Flavius Josephus]] se zmiňují o Tiberiově přirozené smrti. 28. března vstoupil Caligula do Říma za jásotu davu nazývajícího ho kromě jiných jmen „hvězdou“.<ref name="calig-13">Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Gaius Caligula [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Caligula*.html#13 13]</ref> Nato převzal v senátu takřka všechny úřední funkce a privilegia, které si pro sebe vyhradili Augustus a Tiberius. Opomenutý Gemellus byl Caligulou adoptován, takže získal naději na účast na moci a následnictví.
Caligula požíval jako syn populárního Germanika mimořádné přízně u římského lidu.<ref name="calig-13"/> Po neklidném závěru Tiberiovy vlády, vyznačujícím se Seianovým pokusem o převrat a procesy se senátory, byl Caligulův nástup vnímán se značným očekáváním. Suetonius píše, že během tří měsíců bylo obětováno více než 160 000 zvířat na oslavu počátku jeho [[principát]]u.<ref name="calig-14">Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Gaius Caligula [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Caligula*.html#14 14]</ref> Filón popisuje Caligulových prvních sedm měsíců jako jedno z nejšťastnějších období, jakému se kdy říše mohla těšit. Caligulovy první činy se vyznačovaly štědrostí vůči lidu i vojsku, přestože, jak upozorňuje [[Cassius Dio]], mnoho z nich bylo provedeno z prosté politické vypočítavosti.<ref name="caliga-1"/>
