Inkolát: Porovnání verzí

'''Inkolát''' (z [[latina| lat.]] ''incola'', usedlý obyvatel), někdy také '''indigenát''', byl pojem středoevropského, českého a rakouského [[Stavovské právo|stavovského práva]] a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí [[Šlechtický rod|šlechtické rody]], jakousi středověkou[[středověk]]ou obdobu šlechtického [[občanství]].

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí [[Lužice]]) a v Rakousku a opravňoval mimo jiné k nabývání [[Zemské desky|deskových]] statků, tj. významných nemovitostí[[nemovitost]]í. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Českých zemích od [[korunovace]] [[Jan Lucemburský |Jana Lucemburského]] roku [[1310]] až do stavovského povstání roku [[1618]] rozhodoval výhradně zemský sněm.<ref> http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/272798-inkolat</ref> Od [[Obnovené zřízení zemské |Obnoveného zřízení zemského]] ([[1627]]) jej udílel panovník. Se zrušením [[Stavovské zřízení|stavovského zřízení]] v [[Rakouské císařství|Rakousku]] roku [[1848]] ztratil inkolát praktický význam.