Wikipedie

Karelština: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Odstranil jsem dvě redundantní definice a s nimi i reference.
značka: odstraněna reference
Řádek 23:
{{možná hledáte|[[Karel (programovací jazyk)]]}}
 
'''Karelština''' (''karjalan kieli'') patří k&nbsp;[[baltofinské jazyky|baltofinským jazykům]] [[ugrofinské jazyky|ugrofinské]] větve [[uralské jazyky|uralských]] jazyků. Velice se podobá [[finština|finštině]], někteří finští lingvisté ji považují přímo za dialekt finštiny. Karelštinou hovoří lidé v&nbsp;[[Republika Karélie|Karelské autonomní republice]] v&nbsp;[[Rusko|Rusku]] a ve východním [[Finsko|Finsku]]. Počet lidí užívající tento jazyk se pohybuje okolo 35&nbsp;600, z toho 25&nbsp;600 mluvčích je v Rusku (podle sčítání lidu v roce 2010). Počet mluvčích se zmenšuje, podle prvního sčítání lidu v roce 1835 jich bylo 171 000 jen v Rusku.<ref name="Zaikov">FUTURE OF THE KARELIAN LANGUAGE IN THE REPUBLIC OF KARELIA, P. Zaikov, Petrozavodsk State University</ref> Ve Finsku jsou mluvčími karelštiny zejména starší lidé. V minulosti se psalo cyrilicí, ale nyní karelština užívá jako písmo [[latinka|latinku]].<ref name="eth"/>
 
== Klasifikace ==
Řádek 31:
[[File:Map of Karelian dialects.png|thumb|Mapa dialektů karelštiny před 2. sv. válkou, hranice Finska jsou zde současné]]
Karelštinou, resp. jejími dialekty se mluví zejména v Karelské republice a v Tverské oblasti (severozápadně od Moskvy) v Rusku a ve východním Finsku. Díky migrační vlně po druhé světové válce bychom dnes našli karelské mluvčí roztroušené po celém Finsku.
V Karelské republice má karelština statut minoritního jazyka. I když se zde vOd 90. letechlet 20. stol. pokoušelabylo dosáhnoutněkolik postavenípokusů ruštinyalespoň legislativně zrovnoprávnit karelštinu s ruštinou po vzoru jiných [[ugrofinské republiky|ugrofinských republik]] [[Ruská federace|Ruské federace]], státtotiž sepřiznat jí v Karelské republice status oficiálnímúředního jazykemjazyka, todosud se nikdyto nestalonepodařilo. V Tverské oblasti mají Karelové kulturní autonomii, tudíž mohou svůj jazyk používat ve školství a médiích.
 
== Karelská abeceda ==
Řádek 40:
'''U u''' (uu) ''' V v''' (vee) '''Y y''' (yy) '''Ä ä''' (ää) '''Ö ö''' (öö)
 
Karelská abeceda je psána latinkou, má 28 znaků, z toho 19 konsonantů, 8 vokálů. V minulosti se zde často používala cyrilice, někde až do 19. století. Karelská abeceda psanázaložená latinkouv latince vznikla oficiálně se založením Sovětského svazu.
Zajímavostí oproti české abecedě je pořadí znaků, kdy písmena Z, Ž následují hned po S, Š. Stejné to je i u estonštiny.
 
Řádek 48:
<p>V karelštině platí vokalická harmonie, což znamená, že v jednom slově se můžou vyskytnout buď pouze vokály a, o, u, nebo pouze vokály ä, ö, y. Vokály e, i se pojí s oběma skupinami.
<br>Příklad: kävelöy, viuhkata
<p>Stejně jako finština, karelština značí délku vokálu jeho zdvojením v písemné podobě, jediným rozdílem je, že karelština prodlužuje pouze vokály '''ii, uu, yy'''. Vokály a, ä, o, ö, e se neprodlužují. Dlouhé vokály je nutno rozlišit i v mluvené řeči, je to esenciální pro význam slova (hiivuo - hivuo, tuuli - tuli, kyzyy - kyzy). České dlouhé měkké ií by se tedy v karelštině zapsalo jako ii.
<br>Příklady karelských slov s dlouhým vokálem: suuri, tuučču, kuuzi, kuuluu, tyynii, kyynäl, sygyzyy
 
<p>Karelština používámá diftongydvacet (jeden 21 ks;[[diftong]] (zejména severní karelština a [[livvština]]) a triftongy[[triftong]]y.
<br>Diftongy a příklad použití: '''ua''' (andua, ruadua), '''yä''' (tömsyttyä), '''uo''' (vuozi, kaččuo), '''yö''' (pyörie, nälgävyö), '''ie''' (tie, mies, eččie), '''iä''' (iäni, miäččy), '''ai''' (kaivo, vaihtai), '''äi''' (äijy, mäit), '''oi''' (koiru, heboine), '''öi''' (igävöijä, söi), '''ui''' (uinota, ruis), '''yi''' (kylyine, sygyzyine), '''ei''' (eineh, veičči), '''au''' (aunu, algau), '''äy''' (käytös, kyndäy), '''ou''' (ounas, kaččou), '''öy''' (löyly, kävelöy), '''eu''' (leugu, reunu), '''ey''' (keyhy, leyhkiä), '''iu''' (čiučoi, oppiu), '''iy''' (liygiläine, eččiy)
 
Řádek 57:
 
=== Konsonanty ===
Karelština má 19 [[souhláska|souhlásek]]. Když za konsonantem následuje [[přední vokál]] (ä, ö, y, e, i), je pak konsonant změkčený. [[Zadní vokályvokál]]y (a, o, u) tuto funkci nemají. Změkčení ([[palatalizace]]) se případně značí apostrofem (t'outa, died'oi, vil'l'u, pun'u, or'hoi, Vas'a).<br>Mezi konsonanty patří i [[gemináta|gemináty]] (čili jejichdlouhé zdvojeníkonsonanty). V karelštině se používají gemináty '''čč''' (počči), '''kk''' (lukku), '''ll''' (villu), '''mm''' (lämmin), '''nn''' (anna), '''pp''' (pappi), '''rr''' (sorrat), '''ss''' (kissi) ,'''šš''' (bošši), '''tt''' (tuatto), '''vv''' (tuvva).
<br>GeminátaUprostřed fungujegemináty jakoje hranicešev slabiky (oč-ču, tuk-ku).<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku009.htmll</ref>
<p>
 
Řádek 70:
== Tvarosloví ==
=== Podstatná jména ===
Podstatná jména v karelštině se dělí na [[proprium|vlastní jména]] (erisnimet) a [[apelativum|obecné názvy] (yhteisnimet).
<p>Mezi vlastní jména patří následující příklady:
<ul><br>Jména a příjmení osob (Ofon’an Natoi, Nikolai Petrovič)
Řádek 80:
<p>Skloňování
<p>Karelská substantiva mohou mít více kmenů. Existují vokalické kmeny silný a slabý. Na příkladu slova takki je takki- silný vokalický kmen a taki- slabý. Některá slova mají vedle vokalického i konsonantní kmen (kmen končící konsonantem), např.: suuri (suure-, suur-), sammal (sammale-, sammal-).
<br>Při připojování pádové koncovky ke slovu je jeho kmen esenciální, různé pády vyžadují různé kmeny slova. Při volbě kmenu bereme v úvahu, zda pádová koncovka naruší systém slabik v nominativním tvaru slova, pokud pádová koncovka uzavře otevřenou slabiku, používáme slabý vokalický kmen, pokud pádová koncovka nenaruší systém slabik nominativu[[nominativ]]u, využijeme silného kmenu. (loppu -> loppuu, lopun). Konsonantní kmen často využijeme při tvorbě partitou[[partitiv]]u singuláru[[singulár]]u (kymmene -> kymendy, sammal -> sammaldu).<ref> http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku027.html</ref>
Karelština má 17 pádů. Jsou to nominativ, genitiv, akuzativ I, akuzativ II, partitiv, essiv, translativ, inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ, allativ, abessiv, komitativ, prolativ a instruktiv. V následující tabulce jsou znázorněny pádové koncovky '''(tučně)''' a způsob tvorby množného čísla (-t, -i-, -loi-) ''(kurzívou)''.
 
Řádek 124:
 
=== Přídavná jména ===
Přídavná jména v karelštině se dělí na dvě skupiny. První z nich jsou tzv. Luaduaadjektiivatluaduaadjektiivat (adjektiva kvality: barvy, velikosti, hmotnosti, stáří, vnější vlastnosti, vnitřní vlastnosti). Tato přídavná jména se mohou stupňovat (kaunis - krásný, kaunehembi - krásnější, kaunehin - nejkrásnější).
<br>Druhou skupinou Kohteadjektiivatkohteadjektiivat (materiály, přídavná jména vyjadřující absenci něčeho - lapsi(dítě) - lapse'''toi''') (bezdětný).
<p>Přídavná jména se skloňují stejně jako podstatná jména. ČastoVětšinou kongruují s podstatným jménem, které rozvíjejí, tedy přejímají jeho pád a číslo.
 
=== Zájmena ===
Řádek 174:
 
==== Zvratná (reflexivní) zájmena ====
V karelštině se používá zvratné zájmeno '''iče'''. Skloňuje se běžnějako ostatní jména.<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku080.html</ref><p>
 
=== Číslovky ===
Řádek 251:
 
=== Slovesa ===
Slovesa existujímají finitní (tvar určený mluvnickými kategoriemi) a jako[[infinitiv|infinitní]] infinitivytvar (slovníkový tvar). Infinitivy jsou v karelštině tři (např. kirjuttua, kirjuttajes, kirjuttama). Sloveso v karelštině má dva kmeny - vokalický (slabý a silný) a konsonantní. Například sloveso juostaa má slabý vokalický kmen juokse-n a konsonantní kmen juos-kah; sloveso viertä -> viere-n, vier-käh.<p>
Koncovky sloves vyjadřující osobu a číslo jsou následující:
{| class="wikitable"
Řádek 274:
| 3. os. || löydäy || lövvetäh
|}
<br>Zápor se tvoří pomocí [[záporové sloveso|záporového slovesa]], jež má různé tvary pro tři osoby ve dvou číslech: en, et, ei, emmo, etto, ei, +a slabého vokalického kmenu významového slovesa (ei lövvä).<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku082.html</ref><p>
==== Slovesné způsoby ====
===== Oznamovací způsob - indikativ =====
Řádek 420:
Jako spojovací výrazy se často používají vztažná zájmena.<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku130.html</ref><p>
=== Částice ===
Částice je slovo uvozující samostatnou větu, naznačující její druh (vyjadřuje např. přání, postoj mluvčího).<ref>Český jazyk v kostce, Marie Sochrová, Fragment, Praha, 2009</ref> Jsou neohebné.
<br>V karelštině fungují částice prakticky jako přípony (-go, -bo, -s, -vai, gi-, -že) nebo předpony (ni-).<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku133.html</ref><p>
=== Citoslovce ===
Citoslovce vyjadřují nálady, city, vůli mluvčího, napodobují zvuky, upozorňují. <ref>Český jazyk v kostce, Marie Sochrová, Fragment, Praha, 2009</ref><br>
V karelštině se používají například citoslovce a-a, o-o, u-u, ai, oi, ah, oh, eh-heh-heh, čuk-čuk, tprukoi-tprukoi, kis-kis-kis.<ref>http://opastajat.net/opastus/grammar/lessons/urokku134.html</ref><p>
 
== Dialekty ==
Karelštinu by bylo možné rozdělit na dvě skupiny – vlastní karelštinu (dále se dělící na severní a jižní karelštinu) a [[livvština|livvštinu]].
 
;Vlastní karelština
Řádek 464 ⟶ 462:
** Tolmattšu dialekt
** Vesjegonsk (Vessi) dialekt
;OlonětskáOloněcká karelština ([[Livvi]] – [[livvština]])
* Kotkatjärvi dialekt
* Munjärvi dialekt
Řádek 475 ⟶ 473:
 
== Historie ==
V 9. stol. se v okolí Ladožského jazyka střetly dva vlivy – severní a západní dialekt původního jazykaprajazyka (Proto-Finnic, baltskofinský prajazyk), spolu zde daly základ původní karelštině. V 13. stol. tento jazyk dosáhl regionu Savo ve Finsku. V roce 1323 byla Karélie rozdělena mezi Švédsko a Novgorod, což zapříčinilo počátek oddělování dialektů karelštiny. Ve finských oblastech tak vznikly i karelské dialekty finštiny. <ref>http://opinnot.internetix.fi/fi/structure/etusivu</ref>
 
Do 13. století se datuje i dokument zvaný Tuohikirje 292 (Birch bark letter no. 292 – Dopis na březové kůře č. 292). Je to první dochovaný dokument psaný v baltofinském jazyce, přepokládá se, že se jedná právě o archaickou livvštinu, dialekt karelštiny. Tento našla v roce 1957 sovětská expedice vedená Artemiyem Artsikhovským v blízkosti Novgorodu.<ref>А.В. Арциховский, В.И. Борковский. Новгородские грамоты на бересте (из раскопок 1956–1957 гг.). М.: Из-во Акад. Наук СССР, 1963</ref>
 
V 19. stol. bylo vydáno několik knih v karelštině psaných cyrilicí (modlitby, katechismus), tatu postupně vymizela, aby ji nahradila latinka. <ref>http://books.google.cz/books?id=QGqWcZu42hUC&lpg=PA111&redir_esc=y</ref>
 
V roce 1921 se v Sovětském svazu sešel 1. karelský kongres, který diskutoval o tom, zda by mohly karelština a finština být oficiálními jazyky v oblasti budoucí Karelské autonomní republiky (tehdy Karelská autonomní sovětská socialistická republika) vedle ruštiny.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Karelština“