Wiprecht Grojčský: Porovnání verzí

Wiprecht se aktivně zapojoval do české politiky i po smrti Vratislava II. Když v roce [[1107]] sesadil [[Svatopluk Olomoucký]] [[Bořivoj II.|Bořivoje II.]] z knížecího stolce, Bořivoj se svých nároků nevzdával. Jednak uplatil Jindřicha V., aby Svatopluka zajal, a jednak se s Wiprechtovou družinou vydal do Čech. U [[Donín (hrad)|Donína]] se ale družina rozprchla před vojáky Svatopluka pod vedením jeho bratra [[Ota II. Olomoucký|Oty II. Černého]]. Wiprecht z Grojče byl pravděpodobně jedním z iniciátorů zavraždění Svatopluka Olomouckého. Svatoplukův vrah totiž patřil mezi jeho družiníky.<ref>''Nekrologia kláštera Pegau'', s. 391</ref> Wiprecht kvůli podpoře Bořivoje nakonec upadl v nemilost u císaře. Stal se z něj vůdce saské proticísařské opozice a nakonec strávil tři roky ve vězení. Ke konci života ovšem ještě zvětšil své državy, když mu císař Jindřich V. v roce [[1123]] udělil markrabství míšeňské a lužické.<ref>''Soběslav I.'', s. 156</ref> [[Míšeňsko]] se mu však nikdy nepodařilo ovládnout, a to dokonce ani s českou pomocí, neboť ho pevně držel [[Konrád Míšeňský|Konrád z Wettinu]], stoupenec soupeře císaře Jindřicha V., saského vévody [[Lothar III.|Lothara]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Řezník | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Řezník | titul = Sasko | edice = Stručná historie států | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 196 | strany = 25-26 | isbn = 80-7277-275-9}}</ref> Wiprecht Grojčský zemřel [[22. květen]] [[1124]] v [[klášter Pegau|klášteře Pegau]].<ref>''Nekrologia kláštera Pegau'', s. 379</ref> Jeho náhrobek je nyní možné spatřit v kostele sv. Vavřince v Pegau.