Habsburkové: Porovnání verzí

Odebráno 6 866 bajtů ,  před 8 lety
m (Verze 10206866 uživatele 194.228.32.66 (diskuse) zrušena, nejsou Habsburkové)
značka: section blanking
|}}
'''Habsburkové''' ({{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|''Habsburg''}}) byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v [[Dějiny Evropy|evropské historii]] až do svého vymření po meči roku [[1740]] a po přeslici roku [[1780]]. Jejich dědici a následovníky se stali lotrinští vévodové, známí jako [[Habsbursko-lotrinská dynastie]].
 
== Historie rodu ==
{{Dějiny Rakouska}}
Habsburský rod pochází z území dnešního [[Švýcarsko|Švýcarska]], své jméno si kolem roku [[1100]] dal podle svého sídla, hradu [[Habsburg (hrad)|Habsburg]] (podle legendy ''[[Habichtsburg]]'', Jestřábí hrad, v dnešním [[Aargau|kantonu Aargau]]), kde asi od 11./12. do [[13. století]] Habsburkové sídlili. Zachovala se tzv. ''Acta Murensia'', důležitá kronika z roku 1160 z [[klášter Muri|kláštera Muri]] v níž je zapsána genealogie rodu, který údajně pochází od [[Guntram Bohatý|Guntrama zv. Bohatý]], který žil zřejmě v druhé polovině [[10. století]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Krieger
| jméno = Karl-Friedrich
| odkaz na autora = Karl-Friedrich Krieger
| titul = Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493)
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2003
| stránky = 17
| isbn = 80-7203-453-7
}}</ref>
 
Habsburkové postupně rozšiřovali své državy a získávali nové hodnosti. Roku [[1273]] usedl hrabě [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf]], jenž v roce [[1278]] porazil [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] v [[Bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]], jako první z rodu na římský královský trůn (od [[1438]] byli Habsburkové římskými králi, potažmo císaři trvale). Roku [[1282]] udělil [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf I.]] z tohoto titulu svým synům jako odumřelé říšské léno tzv. [[Babenberkové|babenberské dědictví]] tedy [[Dějiny Rakouska#Spory o Rakousko|rakouské země]]. Díky těmto državám se Habsburkové stali říšskými knížaty.
 
Rudolfův vnuk [[Rudolf Habsburský|Rudolf]] zvaný Kaše usedl roku [[1306]] jako první člen dynastie na český trůn. Po jeho předčasné smrti se však Habsburkové museli spokojit pouze s rakouskými državami.
 
Nejmladší bratr tohoto českého krále Rudolfa rakouský vévoda [[Albrecht II. Habsburský „Moudrý“|Albrecht II.]] (nejmladší ze čtyř bratrů) měl 3 syny z nich jen nejstarší [[Rudolf IV. Habsburský|Rudolf IV.]] (v roce 1359 vydal padělané [[Privilegium maius]], které ho mělo povýšit na [[arcivévoda|arcivévodu]]) nezanechal potomků a tak vévodský titul přešel na mladšího [[Albrecht III. Habsburský|Albrechta III.]]
 
Ten roku [[1373]] a znovu [[1379]] rozdělil vládu kvůli častým třenicím s nejmladším bratrem Leopoldem tak, že posléze vládl v Horních i Dolních Rakousích Albrecht III. a [[Leopold III. Habsburský|Leopold III.]] ve zbývajících zemích ([[Korutany]], [[Štýrsko]], [[Tyrolsko]], atd.). Vznikly tak starší albrechtinská a mladší leopoldinská linie rodu.
 
Roku [[1611]] se stal českým králem [[Matyáš Habsburský]], který se již před svým nástupem zavázal, že za svého života se nebude zabývat nástupnickou otázkou, ale na nátlak katolické církve už v roce [[1617]] předložil Ferdinandovu kandidaturu. Matyáš ani jeho dva bratři neměli potomky a v úvahu tak přicházeli dědicové ze španělské nebo štýrské habsburské větve. Španělé se nároků na střední Evropu vzdali, a tak byl vybrán [[Ferdinand II. Štýrský]].<br />
Ferdinand II. se narodil 9. července [[1578]] ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] jako syn arcivévody [[Karel II. Štýrský|Karla Štýrského]] a [[Marie Anna Bavorská (1551-1608)|Marie Anny Bavorské]]. V mládí ho vychovávala jeho matka v rodném Štýrském Hradci. Její výchova byla přísně [[katolictví|katolická]] a v letech [[1590]]-[[1595]] studoval mladý Ferdinand na [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] akademii v [[Bavorsko|bavorském]] [[Ingolstadt]]u. Tam jsou pravděpodobně kořeny jeho pozdějšího bigotního katolicismu. Miloval hudbu, divadlo a lov, avšak traduje se, že nebyl příliš statečný a nejraději trávil čas v klidu v rodinném kruhu. Ferdinand II. byl prý dobromyslný, přívětivý, velkorysý a zbožný, ale do života českých zemí zasáhl neobyčejně tvrdě a krutě, jako žádný jiný z Habsburků, vysloužil si zde přízvisko „krvavý“ a dokonce stál i za zavražděním [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]].
 
Ferdinand nebyl zvolen, pouze přijat za příštího panovníka. Nekatolická opozice ho sice nechtěla, protože Ferdinand prosazoval násilnou [[Rekatolizace|rekatolizaci]], ale Ferdinand byl bez větších problémů přijat ve vedlejších zemích Koruny české i v [[Uhersko|Uhrách]], což se nekatolíkům vůbec nelíbilo a v březnu roku [[1618]] byl svolán sjezd nekatolických stavů, který vedl až ke květnové [[Pražská defenestrace|pražské defenestraci]]. Tímto odbojem začala [[třicetiletá válka]]. 24. května byla svržena královská moc a sjezd zvolil zemskou vládu třiceti direktorů. V čele této vlády stál [[Páni z Roupova|Václav Vilém z Roupova]] a vrchním velitelem vojsk se stal [[Jindřich Matyáš Thurn]]. S českým povstáním souhlasilo [[Slezsko]] i obě [[Lužice]], ale [[Morava]] zůstala neutrální, protože byla pod vedením [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího ze Žerotína]], který se bál otevřeného konfliktu. Karel byl roku [[1619]] odsunut a jeho nástupce [[Ladislav Velen ze Žerotína]] se k povstalcům přidal. Ve stejném roce také zemřel Matyáš a Ferdinand II. se ujal vlády. V červenci se v Praze shromáždil generální sněm stavů [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. Ferdinand II. byl sesazen a sněm zvolil [[kalvín]]a [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]]. Ten byl zvolen i z toho důvodu, že měl za manželku dceru [[Anglie|anglického]] krále [[Jakub I. Stuart|Jakuba I.]], [[Alžběta Stuartovna|Alžbětu]], a stavové věřili, že takto získají na svou stranu mocnou ostrovní říši. Fridrich, přezdívaný Zimní král, byl ale slabý a neúspěšný a po [[Bitva na Bílé hoře|prohrané bitvě]] na [[Bílá Hora (Pražská plošina)|Bílé Hoře]], která se odehrála 8. listopadu [[1620]], utekl a císařská vojska obsadila Čechy i Prahu. Ferdinand Štýrský se opět stal českým králem. Brzy sestavil exekuční komisi, která měla za úkol potrestat [[České stavovské povstání|stavovský odboj]]. Nejznámější částí trestu je [[Staroměstská exekuce|poprava 27 pánů]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]]. Původně mělo být 51 popravených, ale po různých přímluvách a intrikách jich zbylo jen 27. Poprava se odehrála 21. června [[1621]], trvala 4 hodiny a popraveni byli např. [[Václav Budovec z Budova]], [[Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic]], [[Jáchym Ondřej Šlik]], [[Jan Jesenius]] a další. Dvanáct hlav pak bylo až do roku [[1631]] pro výstrahu umístěno na [[Staroměstská mostecká věž|Mostecké věži]].
 
== Albrechtinská linie ==
Neregistrovaný uživatel