V prvním případě z [[monosacharidy|monosacharid]]u vzniká [[oligosacharidy|oligosacharid]] vyššího stupně )([[disacharidy|disacharid]]), z disacharidu [[trisacharidy|trisacharid]] atd.). Někdy se tato skupina sloučenin označuje jako ''homoglykosidy'' (přednost se však dává pojmu ''oligosacharidy''). Pokud se sacharid spojí s necukerným radikálem (zbytkem), tzv. [[aglykon]]em, vznikají glykosidy v užším slova smyslu, zvané někdy ''heteroglykosidy''. Glykosidy vznikají zásadně od cyklických forem sacharidů, tvořících obvykle buď šestičlennou heterocyklickou formu (''[[pyranóza]]'') nebo pětičlennou cyklickou formu (''[[furanóza]]''); podle toho se vznikající glykosidy nazývají ''[[pyranosidy]]'', resp. ''[[furanosidy]]''. Konkrétní glykosidy se pak pojmenovají podle jména příslušného sacharidu; např. glykosidy vzniklé spojením [[Glukóza|glukózy]] s jiným radikálem se nazývají ''[[glukosidy]]'' (resp. ''glukopyranosidy''), z [[ribóza|ribózy]] ''[[ribosidy]]'' (resp. ''[[ribofuranosidy]]'') atp. Je-li při substituci radikálem aglykonu, kterou glykosid vzniká, připojen tento radikál přes atom kyslíku, hovoříme O-''glykosidech'', je-li připojen atomem dusíku mluvíme o N-''glykosidech'' (správněji ''glykosylaminech''), analogicky při napojení přes atom síry se jedná o S-''glykosidy''.
Vzhledem k tomu, že radikálem substituovaná poloacetálová hydroxyskupina může mít jednu ze dvou možných prostorových orientací, tato orientace se vyznačuje v názvu vzniklého glykosidu řeckými písmeny; rozeznáváme tak ''α-glykosidy'' a ''β-glykosidy''. Prostorová stavba označovaná písmenem ''α'' odpovídá takové konfiguraci, ve které je poloacetálová hydroxyskupina orientována stejně, jako hydroxylová skupina na tzv. [[anomerní referenční atom|anomerním referenčním atomu]]; u [[pentóza|pentóz]] je to uhlíkový atom č. 4, u [[hexóza|hexóz]] uhlíkový atom č. 5.
