Zlatý vrch: Porovnání verzí

'''Zlatý vrch''' je [[národní přírodní památka]] na stejnojmenném vrchu na severu [[Česko|České republiky]], v [[Ústecký kraj|Ústeckém kraji]], v [[okres Děčín|okrese Děčín]], přibližně 4 km severovýchodně od města [[Česká Kamenice]], asi 1 km východně od její části, vesnice [[Líska (Česká Kamenice)|Líska]], v západní části [[Lužické hory|Lužických hor]]. Zlatý vrch byl vyhlášen chráněným územím 18. února [[1964]] vyhláškou ONV v [[Děčín]]ě. Důvodem ochrany je dokonale vyvinutá [[sloupcová odlučnost]] v tělese [[olivín]]ického alkalického [[čedič]]e ([[kamenné varhany]]) s mimořádnou, až 30metrovou délkou kamenných sloupů. Péčí o území je pověřena správa [[Chráněná krajinná oblast Lužické hory|CHKO Lužické hory]].

 

Lom byl na Zlatém vrchu otevřen kolem roku [[1870]]. V roce [[1940]] byla v lomech (včetně sousedního Stříbrného vrchu) ukončena těžba a oba vrchy byly prohlášeny za chráněné. Ještě před koncem [[druhá světová válka|druhé světové války]] byla obnovena těžba, pokračovala i po roce [[1945]]. Zlatý vrch byl podruhé vyhlášen chráněných územím v roce [[1964]], ale již bez sousedního Stříbrného vrchu. [[Těžba]] v [[lom]]u byla definitivně zastavena 27. listopadu [[1973]], kdy byla odkryta celá lomová stěna, kterou tvoří až 30 metrů vysoké, dokonale vyvinuté čedičové sloupy.

 

Skalnatý vrchol Zlatého vrchu a sutěmi pokryté jeho svahy pokrývá přirozeně rozvolněný přibližně 120 let starý řídký [[bučina|bukový les]] s příměsí klenu, jasanu a ojediněle i dubu. V jeho podrostu bylo nalezeno 76 různých druhů rostlin, z nichž k nejzajímavějším druhům patří [[bažanka vytrvalá]], [[kyčelnice devítilistá]], [[samorostlík klasnatý]], [[kakost smrdutý]] a [[Svízel vonný|mařinka vonná]].

 

[[Nadmořská výška]] vrchu je 656,6&nbsp;metru. [[Geomorfologie|Geomorfologicky]] spadá do [[Geomorfologický celek|celku]] Lužické hory, [[Geomorfologický podcelek|podcelku]] [[Kytlická hornatina]], [[Geomorfologický okrsek|okrsku]] [[Klíčská hornatina]] a [[Geomorfologický podokrsek|podokrsku]] [[Studenecká hornatina]].<ref>Břetislav Balatka, Jan Kalvoda: ''Geomorfologické členění reliéfu Čech'', Kartografie : Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6</ref>