Otevřít hlavní menu

Změny

m
WPCleaner v1.27 - Obrázky bez popisu - Opravy pravopisu a typografie (Opraveno pomocí WP:WCW)
| jméno =Danilo II. Černohorský
| titul =[[kníže]] Černé Hory (od 1852)<br />[[vladyka]] (do 1852)
| obrázek =[[Soubor:Danilo Petrović Njegoš.jpg|centre|230px|Portrét]]
| popisek =
| vláda =[[1851]] – [[1852]] (jako vladyka)<br />[[1852]] - [[1860]] (jako kníže)
|}}
 
'''Danilo II. Petrović-Njegoš Černohorský''' ([[25. květen|25. května]] [[1826]] - [[13. srpen|13. srpna]] [[1860]]; [[Černohorština|černohorsky]]: ''Данило I. Петровић-Његош'') byl devátý černohorský [[vladyka]] a první [[Černá Hora|černohorský]] [[kníže]]. Patřil k [[Dynastie Petrović-Njegoš|dynastii Petrović-Njegoš]]. Narodil se jako syn [[Sava II. Černohorský|Savy II.]] a Angeliky Radamovićové.
 
== Cesta k moci ==
 
=== Vznik knížectví ===
Před zvolením nástupce Petra II. odjel Danilo (jako vladyka vládl pod jménem ''Danilo II.'') do [[Vídeň|Vídně]] a poté do [[Rusko|Ruska]]. Během těchto cest se rozhodl změnit svůj dosavadní život vladyky a stát se historicky prvním knížetem z vládnoucí dynastie [[Petrović-Njegoš]]. Po návratu zpět do Černé Hory čekalo na Pera i jeho přátele a stoupence velké překvapení - Danilovu myšlenku stát se knížem silně podpořil i tehdejší [[ruský car]] [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] Tak trochu nečekaně se Danilo II. stal knížetem (získal tak panovnické jméno ''Danilo I.'') a [[Pero Petrović-Njegoš|Pero]] uznal porážku a vrátil se na pozici předsedy senátu.
 
Po staletích [[Teokracie|teokratické]] bylo dosavadní [[Biskupské knížectví Černá Hora|biskupské knížectví]] prohlášeno na [[Černohorské knížectví|světským knížectvím]]. Prvním knížetem se tedy stal Danilo.
 
=== Úspěchy na bitevním poli - bitva u Grahava ===
Za vlády Danila II. Černá Hora vyhrála svou nejdůležitější bitvu s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a de facto získala nezávislost.
 
Danilův starší bratr, charismatický bojovník [[Mirko Petrović-Njegoš]] (otec [[Nikola I.|Nikoly I.]]), vedl silnou armádu 7500 [[Černohorci|Černohorců]] proti [[Turci|Turkům]] (jejichž armáda měla mezi 7000 - 13 000 vojáky) k bitvě u Grahava, dne [[1. květen|1. května]] [[1858]]. Toto vítězství proslavilo Černou Horu nejen v [[Evropa|Evropě]] a posílilo vojenskou, politickou a diplomatickou pověst státu. Toto vítězství bylo také literárně ztvárněno - nejrůznější básně, písně divadelní řpedstavení měla úspěch především u [[Slovinci|Slovinců]] a [[Srbové|Srbů]] (převážně ve [[Vojvodina|Vojvodině]] - tehdejší části [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]). Po této bitvě byly také ustanoveny pevné hranice mezi Černou Horou a Tureckem a bylo uznána nezávislost Černé Hory na Osmanské řísi. V [[listopad]]u [[1858]] se zástupci cizích mocností sešli na konferenci a dojednali podobu státních hranic. Černá Hora získala [[Grahovo]], [[Rudine]], Nikšićskou župu, více než polovinu [[Drobnjaci]], [[Tušina|Tušinu]], [[Uskoci]], [[Lipovo]], Horní [[Vasojevići]], část [[Kuči]] a [[Dodoši]].
 
== Danilův kodex ==
 
== Atentát a nástupce ==
Danilo byl zavražděn [[13. srpen|13. srpna]] [[1860]]. Byl na něj v [[Kotor]]u spáchán atentát, když nastupoval na palubu lodi. Vrah Todor Kadić z organizace [[Bjelopavlići]], která spolupracovala s rakouskými úřady. To je také důvod, proč si někteří Černohorci myslí, že vrah byl rakouský agent. Na druhou stranu část lidí si myslí, že záminkou k atentátu byly osobní záležitosti - přehnaně hrubé chování během Danilovy vlády.
 
Danilovým nástupcem se stal jeho synovec [[Nikola I.]]