Sociologie výchovy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6:
=== Vývoj sociologie výchovy, představitelé ===
:Za zakladatele sociologie výchovy bývá považován Emile Durkheim, který poukazoval na nutnost a potřebu sociologického přístupu ke studiu výchovy. Především se věnoval otázce vztahů mezi společností a jejími institucemi. Konstatoval rozdílné formy výchovy v návaznosti na dané období a jeho hodnoty. To dokresluje na příkladu mravních hodnost, které jsou základem výchovné intituce, skrze kterou jedinec tyto mravní hodnoty přejímá. Max Weber porovnával různá časová období a zabýval se hlavními cíly výchovy.Poukazoval také na rozdíly mezi starším typem výchovy, rozvíjející člověka kultivovaného a uvědomělého, a specializovaným typem výchovy.
:Jedním z předchůdců české sociologie výchovy je Gustav Adolf Lindner, první profesor pedagogiky na pražské univerzitě. Při pohledu na výchovu a pedagogiky uplatňoval sociologické aspekty. Dalším významným předchůdcem je Innocenc Arnošt Bláha. Jeho publikace Sociologie dětství přispěla k rozvoji sociologie výchovy. Mezi další české představitele patří Emanuel Chalupný a Karel Galla.
=== Sociologické přístupy ===
Sociologie výchovy je multiparadigmatická věda. Sociologové vycházejí z učité teoretické pozice a přiklánějí se k učitému paradigmatu, které je ovlivňuje při jejih činnosti. Např. některé fakta zvýrazňují více, jiné opomijí. Rabušicová (1991) jmenuje tři hlavní metodologické orientace - přístup funkcionalistický, konfliktní a interakcionistický. Funkcionalisté vnímají společnost jako živý organismus, jehož každá část plní určitou funkci a tak přispívá k přežití organismu. Pokud tento příklad přeneseme na společnost - škola je takovou částí organismu a aktivně se podílí na chodu celé společnosti. Představitel fukcionalismu Talcott Parsons pohlížel na společnost jako na síť vzájemně propojených částí. Každá část přispívá k udržování systému jako celku. Funkcionalisté pokládají důraz na konsensus a stabilitu společnosti, oproti tomu představitele konfliktního přístupu se domnívají, že sociální svět je v neustálem konfliktu a společnost je v neustálem konfliktu. Vše vysvětlují principem konfliktem mezi soupeřícími skupinami. Funkcionalisté i sociologové konfliktu pozorují společnost na makroúrovni. Interakcionisté věnují pozornost každodenním interakcím, skrze které chápou společnost jako celek.
| |||