Oghuzové: Porovnání verzí

Odebráno 674 bajtů ,  před 7 lety
m
+ {{Interwiki konflikt}}; kosmetické úpravy
(šablona)
m (+ {{Interwiki konflikt}}; kosmetické úpravy)
{{Různé významy|tento=historickém etniku Uzů a jejich chanátu v Asií|stránka=Uzové|druhý=totožném etniku Uzů v Evropě}}
{{Infobox etnické skupiny
| image = <div style="margin-top:1px; margin-bottom:1px;">[[Soubor:Oghuzspicture.png|300px]]<div style="background-color:#fee8ab"><small> 1. řádek: [[Abdülhamid II.]] • [[Parvíz Davudi]] • [[Mustafa Kemal Atatürk|Atatürk]]
2. řádek: [[Gurbanguli Berdymuhamedov|Berdymuhamedov]] • [[Recep Tayyip Erdoğan|Erdoan]] • [[Sajjid Alí Chameneí|Chameneí]]
| popis_obrázku=
| skupina = Oguzští Turci<br />Oguzové
| populace = [[Sia|Sia-číňané]], [[Ting-lingové]], [[Siung-nuové]] → Oguzové
| popplace = • [[Čína]] • [[Mongolsko]] • [[Rusko]] • [[Džungárie]] • [[Ťan-šan]] •<br />
• [[Střední Asie]] • [[Ukrajina]] • [[Balkán]] • [[Írán|Persie]] • [[Anatolie]] •<br /><ref group="pozn.">datumy jsou uvedené podle doložených zdrojů, ačkoli bychom se mohly taky domnívat že ve skutečnosti svazy Oguzů byly dotvořeny dříve</ref>
| genealogy =
| region1 = 1.Mongolsko<br />2.Rusko<br />3.Čína
| pop1 = '''Oguzové''' → <br />[[Najmani|8 Oguz-Tatař]] → <br />[[Tokuz Oghuzové|9 Oguz]] → <br />[[Basmalové|5 Oguz]] → <br />[[Alty Oghuzové|6 Oguz]] → <br />[[Otuz Oguzové|30 Oguz-Tatař]] →
| ref1 = '''220 př.n.l.-7. století'''<br />500-1210<br />500-848<br />552-840<br />744-???<br />582-699/750
| region2 = Džungárie
| pop2 = '''Oguzové''' → <br />[[Tokuz Oghuzové|9 Oguz]] → <br />[[Basmalové|5 Oguz]] → <br />[[Alty Oghuzové|6 Oguz]] → <br />[[Karlukové|3 Oguz]] →
| ref2 = '''718-758'''<br />500-848<br />552-840<br />744-???<br />644-???
| region3 = Ťan-šan
| pop3 = '''Oguzové''' → <br />[[On-Okové|10 Oguz]] → <br />[[Basmalové|5 Oguz]] → <br />[[Alty Oghuzové|6 Oguz]] → <br />[[Karlukové|3 Oguz]] →
| ref3 = '''758-766'''<br />583-1041<br />552-840<br />744-???<br />644-???
| region4 = 1.Střední Asie<br />2.Rusko<br />3.Ukrajina<br />4.Balkán<br />5.Anatolie
| pop4 = '''Oguzští Turci''' → <br />24 kmenů<br />[[Tokuz Oghuzové|9 Oguz]] → <br />[[On-Okové|10 Oguz]] → <br />[[Uzové]] →
| ref4 = '''770-1041'''<br /><br />500-848<br />583-1041<br />8. až 9. století
| region5 = 1.Střední Asie<br />2.Persie<br />3.Anatolie<br />4.Balkán<br />5.Blízký východ
| pop5 = '''[[Seldžučtí Turci]]''' → <br />[[Najmani|8 Oguz-Tatař]]
| ref5 = '''1037–1194'''<br />500-1210
| region6 = 1.Anatolie<br />2.Balkán<br />3.Širší<br />Blízký východ
| pop6 = '''[[Osmanští Turci]]''' →
| ref6 = '''1299–1922'''
| region7 =
| pop7 =
| ref7 =
| region8 =
| pop8 =
| ref8 =
| region9 =
| pop9 =
| ref9 =
| region10 =
| pop10 =
| ref10 =
| jazyky = • staročínština • prototurkičtina • oghuzština • oghurština • <br /> • starotatařština • staroturečtina • staroperština • staroruština •
| nabozenstvi = • [[teismus]] • [[tengrismus]] • [[nestoriánství]] • [[manicheismus]] • <br /> • [[Buddhismus|buddhismus]] • [[ortodoxní křesťanství]] • <br /> • [[islám]] - • [[sunnitský islám]] • [[ší'itský islám]] • [[súfismus]] •
| pribuzni =
| poznamky =
}}
 
 
Již [[Hérodotos]] ([[484 př. n. l.|484&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]–[[425 př. n. l.|425&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]), popisuje detailně starověké Skýtské [[Agathyrsiové|Agačery]] (Agathyrsi), kteří, stejně jako [[Sabirové|Sabiři-Suvaři]], mluvili jazykem Ogurské větve. Později to taky potvrzuje starověký řecký zeměpisec [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaios]] (85-165). Staré západní zdroje umísťují starověké západní Ogurské kmeny ve stepích východní Evropy a na Středním východě, zatímco čínské zdroje umísťují jejich soudobé východní Ogurské kmeny ve stepích [[Střední Asie]] a pouště [[Taklamakan]]. Ptolemaios se zmiňuje o řece [[Ural (řeka)|Jajik]] (Ural),<ref group="pozn.">V 18. století byla ruskou carevnou řeka Jajik přejmenovaná na Ural</ref> jako o řece [[Ural (řeka)|Džajik]] v ''„Ogurském dialektu“'' , a potvrzuje že Ogurové jsou předci [[Protobulhaři|Bulgarů]], [[Kangaři|Kangarů]], nebo [[Hunové|Hunů]] žijících před 2. stoletím mezi západní Sibiři a stepích [[Volga|Itilu]].<br />
V další kapitole dějin, se setkáváme s Ogurštími Huny již v manželských svazcích s Ogurštími Ujguři. Východní a západní Hunové patřili k [[Bolgarské jazyky|Ogurské jazykové]] rodině. Ujgurové, kteří patřili k Tie-lejským kmenům, byli ze skupiny Ogurů. Podstatné je, že Tie-lejské kmeny nebyly nutně všechny Oguzské a že ze všech [[Tie-lejský lid|Tie-lejských]] kmenů Ogurštích Hunů se vyčlenil další Tie-lejský - Ogurský kmen Ujgurů v manželských svazcích. Turci a další Oguzské kmeny, ve 2. století př.n.l. zůstávají mimo Ogurskou strukturu moci na úkor Ogurštích kmenů. Ve východní Evropě Oguři pokračovali ve své nadvládě až do arabských válek. Třicetiletá posloupnost válek zdecimovala celé místní obyvatelstvo. Dominance Ogurů je proměnila v uprchlíky v jejich vlastní zemi, a vedla k přílivu jejich východních sousedů Oguzů. Ačkoli jazykově převládající Ogurská většina ve východní Evropě přežila do 15. století, stala se stále více ovlivněna Oguzskými jazyky Pečěňěhů, Oguzů a Kypčaků. To znamená, že kmenové ethnonyma jsou starší než -‚'''r'''‘/-‚'''z'''‘ rozdělení, a kmeny, jejichž jméno končící na -‚'''ar'''‘/-‚'''er'''‘/-‚'''ir'''‘/-‚'''ur'''‘ nemusí nutně patřit do Ogurské skupiny.
 
Bez kladných důkazů, v žádné době by se nemělo předpokládat že Ogurové byli výhradně Ogurové, a odpovídajícím způsobem Oguzové byli výhradně Oguzové. Jednou z nejčasnějších [[Turkické národy|Turkických konfederací]] souhrnně známá pod názvem [[Tuchsové]] čili [[Tocharové]], může být zahrnuta do Oguzštích [[Azové|Aseů]] a Ogurštích [[Protobulhaři|Bulgarů]] a [[Sabirové|Sabirů-Suvarů]] (Sabaroi). Označení '''''„Azští Bulgaři“''''' může naznačovat jejich bývalou politickou příslušnost, a nikoli jejich jazykové vlastnosti, přesně jako etnicky různé kmeny Turkutštích kaganátů nesly ethnonym '''''„Türk“'''''. Subjekty kmene Azů/Asů, se samostatným tématem, z Asýřštiny jako „Az-kiši“, byly historicky spjaté s téměř každým v oblasti Střední Asie, zasahující až na [[Střední východ]], do [[Střední Evropa|střední Evropy]] a na [[Dálný východ]]. Ze záblesků historických záznamů se zdá, že ‚'''r'''‘/‚'''z'''‘ rozdělení došlo v rámci Kangarských kmenů, produkci dvou pra-ethosů, Kangarů a Azů. Tito Azové se nacházeli severně od Kangarů, nebo alespoň zaujímali vyšší nadmořskou výšku horských oblastí, s blízkostí horské tajgy, zatímco Ogurští Kangaři dávali přednost otevřené stepi [[Kazachstán]]u a [[Taklamakan]]u - [[Tarimská pánev]].<br />
Jméno „Oguz“ je možné datovat od nejstarších dob. Čínské prameny z 2. století př.n.l. se zmiňují o kmeni O-Kut (v té době to bylo jméno "Turek"). Je to čínská verze domorodého jména, která se v turkických jazycích nazývá Ogur, protože některé Turkické kmeny vyslovovali hlásku ‚'''z'''‘ jako ‚'''r'''‘. Oblasti jako [[Tarbagataj]] a [[Kobdo]], kde čínské zdroje uvádějí osady O-Kutů, jsou známé jako Turkická území.
 
Jméno „Oguz“ pochází ze slova „Ok“ → šíp, „Ok“ v turkických jazycích také znamená „kmen“. V té době byla tato slova přeložena do čínštiny jako "kmen". Podle tohoto je slovo "Oguz" tvořeno připojením „Ok“ z koncovkou ‚'''z'''‘, což ve staroturkickém jazyku znamená ukončení v množném čísle. Slovo „Oguz“ nebylo etnické jméno a přímo znamená „Turkické kmeny“. Jako příklad by mohl být název z číslicí: On-Ok → deset kmenů → [[On-Okové]] → 10-Oguzové.
 
Název „Oguz“ byl poprvé použit v Turkutských textech v prvním [[Jenisejské nápisy|runovém nápise]] nalezeném na břehu řeky [[Barlyk]] (Ulu-Kem → runy u [[Jenisej]]e). Ten říká o „šesti Oguzských kmenech“, které vstoupily do konfederace. Tyto nápisy naznačují, že v předchozím čase Oguzové žili v tomto údolí (u Jeniseje) a vytvořili spojení. [[Orchonské nápisy|Orchonské runové nápisy]] nedělají rozdíl mezi Oguzy a Turkuty neboli Modřími Turky, navíc Oguzové byly hlavní složkou Turkutských kaganátů. Slovo 'Türk' je politický termín. V tomto ohledu jsou Oguzové a [[Orchonští Turci|Turkuti]] neboli [[Modrý Turci]] → Turci stejní.
 
Období Gök-Tureckých kaganátů (Turkutské) se překrývá z obdobím [[Dynastie Tchang|TchangTchangů]]ů. V Čínských zdrojích, na základě písemností z období vlády Tchangů (po roku 618),<ref group="pozn.">roční kroniky [[Tchang-šu|Nová kniha Tchangů]] {{Čínsky|znaky=新唐書|pchin-jin=Tangshu|český přepis=Tchang-šu}} a [[Ťiou Tchang-šu|Kniha Tchangů]] {{Čínsky|znaky=舊唐書|pchin-jin=Jiu Tangshu|český přepis=Ťiou Tchang-šu}} se čtyřmi různými překlady</ref> Devět kmenů, v nápisech zvané "Devět Oguzů", někdy „Devět Turkických kmenů (Turkuti a Modrý Turci → Gök-Turci)“ se uvádějí jako „Turci devíti kmenů (Gök-Turci)“, a někdy jako „Devět Tolesských kmenů“ či „Devět Tolesských Oguzů“, což se rozumí stejně jako „Devět Gök-Tureckých Oguzů“. Tvořící kořeny Gök-Turků jsou v Oguzských kmenech. Dále jsou Oguzové uvedeni nikoli samostatně (tj. „Oguzové“), ale jako '''''„Kchuej-sing“''''' → „Devět kmenů“ , a překlad slova „Oguz“ je uváděn jako '''''„Tchu-ťüe“''''' → „Turek“, což svědčí o absenci nutnosti volat tuto skupinu dalšími názvy. Absence v památkách z doby Prvního Turkutského kaganátu k použití jména „Oguz“ svědčí o tom taky.
 
Ne-Oguzská pokolení (tj. „Ogurové“) nesla název „Turci“. Slovo „Turek“, byl politický název. [[První Turkutský kaganát|Turkutský stát]] byl vytvořen starověkou vládnoucí dynastií turkických [[Ašina (klan)|Ašinovců]], s pomocí turkických skupin které ji obklopovali, organizovaných do svazku kmenů (tj. „Oguzové“). Zmatek, který vznikl v důsledku zmínky v islámských zdrojích o Ujgurech jako o „Devíti Oguzech“, je eliminován po přesné definici Ujgurkého pokolení a Gök-Tureckých „Devíti Oguzech“.
 
== Tradiční dělení konfederace Oguzů ==
V seznamech [[Mahmúd Kašgarský|Mahmúda Kašgarského]] (Mahmud al-Kāshgharī, 11 století) a zdrojích [[Rašíd al-Din Hamadani|Rašíd al-Din Hamadaniho]]ho (14 století) byl ''Oguz'' později také turkický výraz pro „kmen“. Oguzští Turci se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: [[Boz-okové|Bozok'y]] – ''Sivé šípy'' a [[Üč-okové|Üčok'y]] – ''Tři šípy''.
 
* Podle '''''[[Oghuz-kagan|Oguz-kaganova]] [[epos|dastanu]]''''', známého taky pod názvem '''''[[Oghuz-name|Oguz-name]]''''',<ref>{{Cite book
| publisher = Turk Dunyas Arastrmalar Vakf ISBN 9975-75498498-057-8, ISBN 978-9975-75498498-057-8 (Turecky)
| last = Mehmedali
| first = Emsal-i
| location = Kairo
| year = 1992
}}</ref><ref group="pozn.">''Oğuzname destan denemesi'' '''''(Studie [[epos|dastanu]] Oguz-name)''''' napsal [[Rıza Nur]] v Káhiře, v roce 1928</ref> pocházejí z&nbsp;24 turkomanských kmenů Oguzů. {{#tag:ref|[[Oghuzští Turci|Oguzové]] se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: [[Boz-okové|Bozok'y]] – ''Sivé šípy'' a [[Üč-okové|Üčok'y]] – ''Tři šípy''<ref name="Oguz">Atalay, Besim. ''„Divanü Lügati't - Türk“''. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi (2006). ISBN 975-16-0405-2, Cilt I, sayfa 57 (turecky)</ref>|group=pozn.}}
 
=== Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposu ===
 
=== Zákony a tradice ===
[[Tore]] je sbírka povinných tradic a zvyků. [[Orchonské nápisy|Ochonsko]]-[[Jenisejské nápisy|Jenisejské záznamy]] říkají, že stát nemůže existovat bez Tore. V [[epos]]e Mahmúda Kašgarského, Divân-ı Lügati't-Türk <ref>{{Cite book
| publisher = Tekin (turecky)
| last = Maḥmūd
Pradomovinou několika kmenových svazů, které se seskupili do konfederace středověkých Og-uz'ů nazývaných také Uz'ové, byla oblast v dnešním Mongolsku a Ruské Burjatské autonomní oblasti u povodí řeky [[Selenga|Selengy]] v okolí jižní části Bajkalu. {{#tag:ref|délka toku Selengy je 1024 km|group=pozn.}}.
 
Podle mnoha historiků, se použití slova "Oguz" datuje do příchodu [[Siung-nuové|Asijštích Hunů]] (220 př.n.l.). Titul "Oguz" byl dán [[Mao Tun (šan-jü)|Mao Tunu]] ([[Oghuz kagan|Oguz kagan]]),<ref>[Bichurin N.Ya., ''„[[Collection of information on peoples in Central Asia in ancient times"|Shromažďování informací o národech Střední Asie ve starověku]]“''], vol. 1, Sankt Petersburg, 1851, pp. 56-57</ref><ref>Taskin V.S., ''"Materials on history of Sünnu"'', transl., 1968, Vol. 1, p. 129</ref> zakladateli [[Siung-nuové|Říše Asijkých Hunů]], který je často považován za první turkickou politickou entitu ve Střední Asii.
L.Torday ve své publikaci uvádí:
 
{{Citát|„Historie Oguzů - Uzů sahá do roku 178-177 př.n.l. když Mao Tun [[šan-jü]], sjednocený lid na západ od [[Wu-sunové|Wu-sun'ů]]{{#tag:ref|Wu-sunové původně obývali území Kan-su|group=pozn.}} nazval Chu-čieh {{#tag:ref|'''Chu-čieh''' ({{vjazyce|zh}} [[český přepis čínštiny|v českém přepisu]] ''Chu-čch'ieh'', [[pchin-jin|pchin-jinem]]em ''hùchǐeh'')|group=pozn.}} Nová výslovnost tohoto přepisu naznačuje, že to byly předkové Ogur'ů - Oguz'ů"|L.Torday, „Jízdní lukostřelci„ Počátky historie Střední Asie<ref>[http://www.amazon.com/Mounted-Archers-Beginnings-Central-History/dp/1900838036 Torday, L., '''''Jízdní lukostřelci''''': ''Počátky historie Střední Asie''.] Durham Academic Press, 1997, str. 220-221 ISBN 1-90083900838-80303-6, ISBN 978-1-90083900838-80303-0. (anglicky)</ref>|350|}}
 
Pravděpodobně měli souvislost s čínskými kmeny na východě.
V roce 682 ve válce u Kravího jezera ({{vjazyce|tr}} Inek gölü) byli v tomto autonomním kaganátě poraženi [[Ilteriš-kagan|Kutluk-kaganem]] (682-691-4) {{#tag:ref|[[Ilteriš-kagan|Kutluk-kagan]] ({{Čínsky|znaky=頡跌利可汗|pchin-jin=xǐedǐelišǐ kěhàn|český přepis=Sie-'''tie-li'''-š' kagan}}<br />nebo osobním jménem {{Čínsky|znaky=那骨咄祿|pchin-jin=āshǐnà gǔdǔlù|český přepis=Ašina Kutluk}})|group=pozn.}}. Znepokojený s Kutlukovým vítězstvím, se Oguzové pokusili o spolupráci s číňany a [[Kitajové|kitany]]. Útok, který byl zahájen z [[Tonjukuk]]ůvho {{#tag:ref|[[Tonjukuk]] ({{Čínsky|znaky=暾欲谷|pchin-jin=tūnyùgǔ|český přepis=Tchun-jü-ku}}) byl jabguem a vrchním vojevůdcem počas vlády čtyř turkutských kaganů.|group=pozn.}} stanoviště na pobřeží Kravího jezera, proběhl pro turkuty úspěšně a eliminoval nebezpečí Oguzů. Později byl vládci Oguzského kaganátu který zemřel v této bitvě, [[Baz-kagan]]ovi (???-682) {{#tag:ref|[[Baz-kagan]] osobním jménem ({{Čínsky|znaky=阿史那步真|pchin-jin=āshǐnà bùzhēn|český přepis=Ašina Pu-čen}}), kagan větve Oguzů přímo proklamovaný Turkuty|group=pozn.}}, postaven památník-[[balbal]], přímo v Kutlukově hrobce.
 
V důsledku [[Kapagan-kagan|Bäkčor Kapagan-kagankaganových]]ových (691-4–716) vojnových tažení proti Oguzským kmenům, které byl nucen provést v roce 715, byl všechen jejich skot zabit. V roce 716 vypukla vzpoura [[Tokuz Oghuzové|9 Oguzů]] (Tokuz Oguzové) a nastala smrt Kutlukova bratra Bäkčora. Kutlukův syn [[Kül-tegin]] (716–731) {{#tag:ref|[[Kül-tegin]] byl spoluvládce a bratr [[Bilgä-kagan|Mokilian-kaganův]], [[Jiran-tegin|Jollug-teginův]], [[Tengri-kagan]]ův a [[Kutlug Jabgu-kagan|Koto-kaganův]]|group=pozn.}} učinil 5 vojnových tažení proti Oguzům, u čtyř z nich se účastnil i [[Bilgä-kagan|Mokilian-kagan]] (716–734). V témže roce jeden z Oguzských kmenů - Bajirkuové → Bajir-gur (Pa-jie-ku) - byl podroben hrozným způsobem.<br />
 
Vojevůdce Tonjukuk společně s Kutlukem zabili mnoho Číňanů na jihu, Kitajů na východě, Oguzů na severu.<br />
== Oguzský jabguluk ==
{{Infobox zaniklý stát
| název = Oguzský jabguluk<br />烏古斯葉護國
| originální název = Oğuz Yabgu Devleti
| rok vzniku = 750
| rok zániku = 1055
| před 1 = Turkucké říše
| před 1 vlajka = GokTurkFlag.PNG
| před 2 =
| před 2 vlajka =
| po 1 = Karachánský kaganát
| po 1 vlajka =
| po 2 = Kypčakové
| po 2 vlajka =
| po 3 = Chórezmská říše
| po 3 vlajka =
| po 4 =
| po 4 vlajka =
| po 5 =
| po 5 vlajka =
| vlajka =
| mapa = AD 750OguzYabgu.png
| mapa poznámka = Stát Oguzský Jagbulug v&nbsp;[[Kazachstán]]u, 750–1055
| hlavní město = [[Jengikent]]
| rozloha =
| rozloha poznámka = ([[800]])
| jazyky = [[staroturečtina]],
| národnostní složení = vládnoucí elita a příbuzenství:<br />Ujgurské kmeny<br />vojenská síla<br />Tie-lejové a ostatní{{#tag:ref|Kimäkové, Karlukové,|group=pozn.}}
| náboženství = [[šamanismus]], [[tengrismus]], [[manicheismus]], [[islám]]
| státní zřízení = [[monarchie]]
| vznik = [[750]]
| zánik = [[1055]]
}}
 
=== Karlukové ===
V roce 758 Karlukové stanovili nadvládu v západní oblasti Talasu za pouhých sedm až osm let s hlavním městem [[Balasagun]]. Název „''Turkmen''“ začal být používán jako politický. Pokračovaly v uznání nadřazenosti [[Ötüken]]u ([[Ujgurský kaganát|Druhého Ujgurského kaganátu]]). Karlukští cháni přiřadili svůj rodokmen vládnoucí dynastii Turkutského kaganátu, [[Ašina (klan)|Ašinovské dynastie]]. Do té doby většina z Üč-Karlukské (Üč-Oguzové, Tři Karlukové) konfederace opustila Altaj a prvenství v Žety-su přešlo na Karlukské kmeny. V roce 766, potom co Karlukské kmeny obsadili [[Türgešský kaganát]] v [[Sedmiříčí|Žety-su]], vytvořily Chanát soustředěný pod vládou Jabguho, obsadili [[Sujab]] a přenesli tam svoje centrum. V té době žila Oguzská konfederace v údolí řeky [[Ču (řeka)|Ču]], kde ležela jejich rezidence '''''Stará Guzie'''''. Poté co prohrála boj s Karluky o vedoucí pozice v Türgešském kaganátě, významná část Žety-suštích Oguzů zůstává na úpatí pohoří [[Karatau]] a údolí řeky Ču v [[Issyk-kul|Issyk KulKulské]]ské kotlině. V roce 770 jejich větší část odešla k západu do [[Transoxanie|Máveraünnehiru]] (Transoxanie).
 
 
 
=== Karachánové a islám ===
Někdy v tomto období přijali Oguzové islám a stali se spojenci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců ze Sogdiany. Oguzové společně s [[Ismáíl Sámání|Emírem Ismáílem Sámáním]] (892-907) bojují proti [[Karlukové|Karlukům]] ([[Karachánové]] 840/940-1212) {{#tag:ref|s kolapsem Ujgurského kaganátu v roce 840, se Karlukský chán prohlásil "právním panovníkem stepních zemí" jako "Legitimní nástupce" tureckých vládců, oprávněn na titul Kara-chán s hlavním centrem Kara-ordu (nebo Kuz-Ordu) poblíž Balasagunu, bývalého Türgešského hlavního centra. Karlukové položili základ pro vznik Kara-chánského státu (932-1212)|group=pozn.}} v [[Sedmiříčí|Žety-su]] a u [[Talas]]u {{#tag:ref|roku 893 [[Ismáíl Sámání]] dobyl hlavní město Karlukských Turků, Talas a přestavěl Nestoriánský kostel na mešitu. <ref>Renee Grousset, ''The Empire of the Steppes:A History of Central Asia'', Transl. Naomi Walford, (Rutgers University Press, 1991), 142. ISBN 0810-358135-1304-9, ISBN 978-0-813518135-3041304-1</ref><ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, '''The Encyclopedia of Islam''', Vol. VIII, Ed. C.E.Bosworth, E.van Donzel, W.P.Heinrichs and G.Lecomte, (E.J.Brill, 1995), 1026.</ref> Ismailův syn Ahmad, vyslal dvě vojenské výpravy (911 a 912 - 913) do [[Sístán a Balúčistán|Sistánu]] ke znovu zavedení Sámánídské kontroly nad provinciemi u Kaspiku. <ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, 1027.</ref>|group=pozn.}}. Další tažení v roce 903 dále zabezpečilo Sámánídské hranice vůči karlukským nájezdům, a dovolilo muslimštím misionárům rozšířit své aktivity v regionu. Ve stejné době, [[Ahmad Sámání|Ahmadův]] (907-914, Ismailův syn) oguzský generál [[Simdžúr al-Dawati|Simdžúr]] přijal v [[Zaranž|Zarangu]] kapitulaci [[Al-Mu'addal|Al-Mu'addala]]a {{#tag:ref|Al-Mu'addala byl Saffaridským vládcem Zarangu v roce 911.|group=pozn.}}. Simdžúr byl pak dosazen jako guvernér Sístánu. [[Chórezm]] na severu byl rozdělen, jižní část zůstala pod autonomií [[Afrigidi|Afrigidštích]] vládců {{#tag:ref|Afrigidi (305-995) byla domorodá Chórezmská, Íránská <ref>C.E. Bosworth, “The Ghaznavids” in History of Civilization: Central Asia in History of Civilizations of Central Asia, Volume IV: The Age of Achievement : A.D. 750 to the End of the Fifteenth Century : Part One : The Historical Social and Economic Setting/edited by M.S. Asimov and C.E. Bosworth. Delhi, Motilal Banarsidass, 1999, 485 pages. (Vol. IV, Pt. I). ISBN 81-208-1595-5. Excerpt from page 101: “The ancient Iranian kingdom of Khwarazm had been ruled until 995 by the old established line of Afrighids of Kath, but control subsequently passed to the new line of Khwarazm Shahs, the [[Ma'munids]] of Gurganj”</ref><ref name="BosworthIranica">[http://www.iranicaonline.org/articles/al-e-afrig-afrighid-dynasty-the-name-given-by-the-khwarazmian-scholar-abu-rayhan-biruni-to-the-dynasty-of-rulers-in ” ĀL-E AFRĪḠ” IN Encyclopedia Iranica by C.E.Bosworth]</ref><ref name="MuslimDynasties">Clifford Edmund Bosworth, The New Islamic Dynasties: A Chronological and Genealogical Manual, Columbia University, 1996.</ref> dynastie která vládla nad starověkým Královstvím Chórezm až do roku 995.|group=pozn.}}, zatímco severní část byla řízena Sámánidským úředníkem. Rok 940 je považován za konec kaganátu Karluků a jeho přímým pokračováním byla nasledná říše Karachánů.
 
V roce 950 zavedli „[[Oguzský jabguluk]]“ čili '''''„Oguzské knížectví“''''' {{#tag:ref|[[Staroturečtina|staroturecky]]: Devet Oguz , {{vjazyce|tr}}: Oguz Devleti čili ''„Oguzský stát“'', nebo „[[Oguzský jabguluk|Oguz Il]] “ čili '''''„Země Oguzů“'''''|group=pozn.}}, jež vytrvalo do roku 1040. Zakladatelem byl [[Kül Erkin|Kül Erkin-chán]] (950 - ????). Tvořily ho kmeny kočovné, polokočovné i částečně usedlé. Celkově se jednalo o 24 kmenů, rozdělených na dvě uskupení po 12 - Üčoky a váženější Bozoky.<ref name="Oguz"/> Rozhodující vliv měla kočovnická šlechta, vlastnící velká stáda. V čele byl [[jabgu]] ([[jabgu|džabgu]], možná obojí výslovnost), což ovšem v hierarchii kočovnických vládců není titul úplného suveréna. Trůn byl dědičný, přesto byl ale vládce volen celonárodním shromážděním. Jeho zástupcem byl [[kül-erkin]], následník měl titul [[inal]], armádě velel [[sübaši]]. Centrem říše byl [[Jangikent]] na dolním toku [[Syrdarja|Syr-darje]].
 
{{Turkické národy}}
{{Interwiki konflikt}}
 
[[Kategorie:Turkické národy]]
1 121 697

editací