Sovětsko-japonská válka: Porovnání verzí

[[Japonsko]] mělo po pohraničních konfliktech se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] v letech [[1938]] a [[1939]], ve kterých bylo poraženo, zájem na stabilizaci situace na hranicích jím okupovaného [[Mandžusko|Mandžuska]] s [[Mongolsko|Mongolskem]] a se [[Sovětský svaz|SSSR]]. Proto v dubnu roku [[1941]] byla uzavřena mezi Japonskem a Sovětským svazem [[Sovětsko-japonský neutrální pakt|dohoda o neútočení]], která byla oběma stranami dodržována. Roku [[1944]], kdy vojska Sovětského svazu postupovala dále do střední [[Evropa|Evropy]], se začala vytvářet jiná situace. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] měl zájem na tom, aby [[Sovětský svaz]] mohl v této válce získat území na [[Dálný východ|Dálném východě]], která ztratil v [[Rusko-japonská válka|Rusko-japonské válce]] v letech [[1904]] - [[1905]]. Své zájmy však měly i [[Spojené státy americké|USA]], které se snažily o to, aby jim v boji proti Japoncům pomohl [[Sovětský svaz]]. Výroba atomové bomby byla v nedohlednu, nikdo neznal její očekávané účinky, ani to, zda by její použití donutilo Japonce ke kapitulaci. Spojeným státům hrozilo, že budou muset dobývat vlastní Japonské ostrovy běžnou vojenskou silou, přičemž hrozily velké ztráty.

Na [[Jaltská konference|Jaltské konferenci]] v únoru [[1945]] se [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropě vypoví Japonsku válku. Dne 5. dubna [[1945]] Sovětský svaz vypověděl Japonsku dohodu o neútočení, dne 26. července 1945 bylo uveřejněno Postupimské prohlášení, ve kterém spojenci požadovali bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, což [[Japonsko]] odmítlo. Již od května proudily z Německa a z osvobozené střední Evropy jednotky [[Rudá armáda|Rudé armády]] směrem na [[Dálný východ]]. Jednotky byly reorganizovány a vznikly tak tři fronty: ''Zabajkalský front'' v čele s maršálem [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Malinovským]] o síle 650 tisíc vojáků, ''1. dálnovýchodní front '' pod vedením maršála [[Kirill Afanasjevič Mereckov|K. A. Měreckova]] o síle 590 tisíc osob a ''2. dálnovýchodní front'' v čele s generálem [[Maksim Purkajev|M. A. Purkajevem]] o síle 335 tisíc vojáků. Součástí útočných jednotek byly i jednotky ''Mongolské armády'' a sovětská ''Amurská flotila''. Další silou k boji s Japonci bylo ''Tichomořské loďstvo SSSR'' o síle zhruba 165 000 mužů. V [[Mandžusko|Mandžusku]] a v [[Korea|Koreji]] se nacházela japonská ''[[Kwantungská armáda]]'' pod velením generála ''Otozó Jamady'', která čítala přes jeden milion mužů. Ta se mohla částečně spoléhat na opevněné prostory a obranné linie, které však nepokrývaly celou oblast hranice.