Rudolf I. Habsburský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
přidán infobox Panovník + drobné úpravy |
úpravy |
||
Řádek 25:
| partner4 =
| partner5 =
| potomstvo =[[Matylda Habsburská]]<br />[[Albrecht I. Habsburský]]<br />[[Kateřina Habsburská (1282)|Kateřina Habsburská]]<br />[[Anežka Habsburská (1322)|Anežka Habsburská]]
<br />[[Hedvika Habsburská]]<br />[[Klemencie Habsburská]]<br />[[Hartmann Habsburský]]<br />[[Rudolf II. Švábský]]<br />[[Guta Habsburská]]<br />Karel Habsburský<br />
| rod =
| dynastie =[[Habsburkové]]
Řádek 54 ⟶ 56:
Souhlas Přemysla Otakara II. se však Rudolf získat nesnažil, nýbrž proti němu rovnou zaútočil. Toužil totiž po tom, aby Habsburkové získali postavení říšských knížat, on sám pak jako vládce římské říše potřeboval solidní mocenskou základnu, jíž by se mohl vyrovnat bohatým kurfiřtům a knížatům. Kromě toho v něm (tak jako v mnohých jiných) mocné přemyslovské soustátí budilo závist. V případě Přemyslově se mu nabízely bývalé [[Babenberkové|babenberské]] a [[Sponheimové|sponheimské]] državy, říšská [[léno|léna]], jichž se král, jak ho Rudolf obvinil roku [[1274]] na říšském sněmu, zmocnil zcela svévolně. Požadoval je proto nazpět. Přemysl, který si byl však dobře vědom toho, že by mu je Rudolf I. již nemusel následně udělit v léno, odmítl poslušnost a dále trval na tom, že Rudolfovo zvolení je neplatné. O rok později mu rozezlený král zabavil nejen [[Rakousko|Rakousy]], [[Štýrsko]], [[Korutany]], [[Kraňsko]] i [[Chebsko]], ale vzhledem k tomu, že mu Přemysl nesložil lenní hold jako vládci říše, nepřiznal mu ani právo na rodové državy Čechy a Moravu.
Později nad ním vyřkl [[Říšská klatba|říšskou klatbu]] a umožnil tak všem nespokojeným šlechticům beztrestně proti panovníkovi vystoupit. Znamenalo to také vyhlášení války, ale pokořit Přemysla na válečném poli nebylo snadné. Situace se změnila, teprve když zradil českého krále jeho spojenec bavorský vévoda [[Jindřich I.
▲{{Příbuzný|levobočný syn|[[Albrecht z Schenkenbergu]]}}
== Vídeňský mír ==
Po dvou měsících stanul Rudolf před [[Vídeň|Vídní]], která jediná kladla úspěšně odpor. Když pak povstala proti svému panovníkovi i česká šlechta, Přemysl z obavy o domácí trůn uzavřel pro něj nevýhodný [[Vídeňský mír]]. Aniž by se pokusil osvobodit Vídeň, nabídl Otakar raději svému protivníkovi před obleženým městem kapitulaci. Podle mírového ujednání se musel vzdát všech říšských lén. Habsburská propaganda si oblíbila románovou představu, že se Přemysl dostavil s prosbou o odpuštění do Rudolfova tábora, kde „''se zlomeným srdcem a na kolenou''“ složil římskému králi hold jako jeho [[vazal]] a přijal od něj v léno Čechy a Moravu. Rudolf byl ve skutečnosti nucen ctít rytířské zásady a Přemysl před ním nepoklekal před zraky jeho mužů, jak se často tradovalo. Odevzdal mu devět zástav svých zemí, z kterých mu Rudolf vrátil jen dvě - Čechy a Moravu. Rudolf I. mohl slavnostně vstoupit do Vídně.
[[Soubor:Rudolph I of Germany - stained glass window.jpg|left|thumb|
Vlády v Rakousích a Štýrsku se ujal nejprve sám, později je udělil v léno svým synům [[Albrecht I. Habsburský|Albrechtovi I.]] a [[Rudolf II. (Švábský)|Rudolfovi II.]], Korutany a Kraňsko spravoval z Rudolfova pověření jeho spojenec [[Menhard II.]], otec [[Jindřich Korutanský|Jindřicha Korutanského]], a později mu tyto země rovněž svěřil jako říšské léno.
|